Za rozbřesku bušili na spící aneb Dávno zaniklé povolání, bez kterého by nebyl průmyslový pokrok
Foto: Einar Muoni / Shutterstock
3 min
Mnohá stará a úctyhodná povolání, která již neexistují, mají svůj původ hluboko v historii, kdy lidé vykonávali mnoho různých řemesel. Některá z těchto povolání sice historikové nepovažují za hlavní pracovní proud, ale v průběhu let vygenerovaly zajímavé příběhy, které lze předávat dalším generacím.
Reklama
I před vynálezem budíku se lidé museli dostat včas do práce. Budíky se sice daly koupit už v polovině 18. století, ale byly velmi drahé a poměrně nespolehlivé. Teprve koncem 19. století se objevily mechanické budíky, které si mohli dovolit koupit i obyčejní lidé.
Klepáč, někdy označovaný jako klepač, bylo v Británii a Irsku povolání, které vzniklo během průmyslové revoluce a přetrvalo přinejmenším do dvacátých let 20. století.
Klepač či klepna?
Knocker-up byla osoba, jejíž prací bylo chodit brzy ráno od domu k domu a budit dělníky klepáním na okno ložnice, nejčastěji dělnickými čtvrtěmi v městech jako Manchester nebo Liverpool. K zaklepání na dveře klientů používali obušek nebo krátkou těžkou hůl, k dosažení oken ve vyšších patrech pak dlouhou a lehkou hůl, často vyrobenou z bambusu. Někteří používali brčka a foukali jimi do oken hrách. Byla to namáhavá, ale důležitá práce.
Většina klepačů byla placena týdně a platy byly celkem přiměřené a obvykle se odvíjely od toho, jak daleko musel klepač dojet, a od denní doby, kdy bylo třeba osobu vzbudit. Obecně tuto práci vykonávali starší muži a ženy, ale někdy si během ranních hlídek takto přivydělávali policejní strážníci.
Jak se vůbec vstávalo v době před budíkem?
Musíme si uvědomit, že řešení byla zcela přirozená. Zaprvé: Umělé světlo bylo drahé. Lidé chodili spát mnohem dříve. Pouze bohatí si mohli dovolit zůstat vzhůru dlouho do noci se spoustou svíček a olejových lamp (před elektrifikací). Jakmile slunce zapadlo, už jste tak dlouho vzhůru nezůstali.
Zadruhé mějte na paměti, že samota, jak ji známe nyní, byla pro většinu lidí v předmoderní době mnohem vzácnější. Spánek i bdění byly mnohem více společenskými aktivitami, nikoliv individualistickými činnostmi jako v současnosti.
Probudit či zbouchnout spící
Bohatší lidé měli služebnictvo, které buzení obstarávalo za ně. Pro mnoho dalších (alespoň v Anglii) existovali lidé, kteří chodili a klepali (anglicky knock) na okenice domů, aby je probudili. Z toho vznikl výraz „knock up“, který se mohl používat ve významu „probudit někoho“ nebo „zbouchnout ji“. Knock up v druhém slova smyslu je v angličtině pochopitelně eufemismus aneb jak jinak otěhotnět, než že někdo přijde k oknu ložnice, zatímco všichni ostatní spí?
