“Obyčejný“ svářeč si postavil z říčních kamenů rozlehlý hrad. Pracoval na něm sám 20 let každý den
Foto: Por Cronoser - Trabajo propio, CC BY-SA 4.0, Creative Commons
3 min
V severošpanělské provincii Burgos stojí pohádkový hrad s kruhovými věžemi a cimbuřím. Nepostavil ho žádný šlechtic ani bohatý stavitel. Vyrostl z rukou obyčejného svářeče, který sem o víkendech vozil traktorem oblé kameny z řeky.
Reklama
Sen o vlastním sídle
Když se Serafin Villarán v roce 1977 rozhodl proměnit svůj život, neměl v ruce ani architektonické vzdělání, ani velké peníze. Měl ale něco jiného: pevnou vizi a odhodlání, které ho hnalo každý víkend z baskického Santurtzí do malé vesničky Cebolleros v provincii Burgos. Tam si koupil pozemek a začal stavět to, o čem většina lidí jen sní: vlastní hrad připomínající středověké pevnosti ze španělských dějin.
Villarán se narodil v roce 1935 a celý život pracoval jako svářeč. Když mu bylo 42, rozhodl se vydat na cestu, která by mnohé odradila hned na začátku. Bez předem připravených plánů, bez týmu pomocníků, bez jakéhokoli stavebního školení. Jen s několika knihami o španělských hradech, které mu sloužily jako inspirace, a s představivostí, jež mu říkala, jak má jeho dílo vypadat.
Oblé kameny z řeky a starý traktor
Stavební materiál si Villarán nevybíral v obchodech. Každý víkend a během dovolených jezdil starým traktorem s přívěsem k řece Nela, kde sbíral oblé říční kameny. Ty pak pečlivě spojoval betonem a vytvářel tak autentický vzhled středověké pevnosti. Základem hradu se staly dvě staré opuštěné vinné sklepy, nad nimiž postupně vyrostla pětipatrová stavba s kruhovými věžemi.
Práce byla fyzicky náročná a časově vyčerpávající. Villarán žil a pracoval v Baskicku, takže celý týden svařoval a víkendy trávil na stavbě. Žádný den volna, žádná dovolená strávená jinak než s lopatou a kameny v rukou. Dvacet let stejného rytmu, dvacet let budování snu, který rostl kamínek po kamínku.
Výsledkem byla stavba, která připomíná pohádkový zámek s cimbuřím a věžemi, jaké známe z legend o rytířích a princezných. Hrad vyrostl bez jakéhokoli architektonického projektu. Villarán stavěl podle toho, co cítil, co mu říkala představivost a co viděl v knihách o historických pevnostech. Detaily stavby si můžete prohlédnout ve videu:
Nedokončený sen převzala rodina
V roce 1998 Serafin Villarán zemřel a hrad zůstal uvnitř nedokončený. Jeho vize však neskončila. Dcera Yolanda a zeť Luis se rozhodli pokračovat v otcově díle. Rok co rok investují tisíce eur do dostavby a údržby, místo aby peníze utráceli za rodinné dovolené.
Castillo de las Cuevas, v češtině Hrad jeskyní, dnes přitahuje návštěvníky z celého světa. Turisté sem přijíždějí obdivovat jedinečný výtvor, který vznikl z rukou jednoho muže bez formálního vzdělání. Vstup je zdarma, rodina vybírá pouze dobrovolné příspěvky na pokračující práce.
Příběh Serafina Villarána ukazuje, že velikost snu nezávisí na velikosti peněženky ani na počtu diplomů. Závisí na tom, kolik jste ochotni obětovat, kolik víkendů strávíte s lopatou místo u televize a kolik let vydržíte stavět něco, co možná nikdy nedokončíte. Hrad v Cebolleros je důkazem, že i obyčejný svářeč může zanechat stopu, která přežije generace.
