Fenomén Igráček: Když se nenápadná hračka stane malým pokladem
Foto: Creative Commons / Autor: Slady – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0
3 min
Byla to hračka, kterou mělo doma skoro každé dítě. Malý plastový panáček s pohyblivýma rukama a nohama, který mohl být zedníkem, kuchařem, doktorem, policistou nebo třeba kominíkem. Igráček. Nenápadná figurka socialistického Československa, která stála pár korun a válela se po kobercích dětských pokojů od Aše až po Košice.
Reklama
Dnes se kolem některých starých Igráčků točí sběratelé stejně opatrně jako kolem starých hodinek nebo prvorepublikových hraček. Protože zatímco většina lidí vidí obyčejného plastového panáčka, sběratel vidí kus dětství, nostalgie a někdy i překvapivě drahou raritu.
Igráček, práce všeho druhu
První Igráček vznikl v druhé polovině sedmdesátých let. Jeho autory byli návrháři pražského družstva IGRA Jiří Kalina a Marie Krejchová a úplně první profesí byl zedník. Postupně přibývaly další postavičky – kuchař, hasič, námořník, automechanik nebo zahradník. V době, kdy děti na Západě obdivovaly Playmobil, měl socialistický blok svého vlastního plastového hrdinu. A nutno říct, že velmi úspěšného.
Igráček nebyl luxusní hračka. A právě v tom byla jeho síla. Stál kolem dvanácti korun československých, takže si ho mohla dovolit většina rodičů. Děti si je sbíraly po desítkách, měnily si mezi sebou helmy, lopaty nebo kufříky a vytvářely celé malé plastové světy. Jen málokdo tehdy přemýšlel nad tím, že jednou budou tyto figurky vystavené v aukcích.
Čas dělá z obyčejných věcí poklady
Dnes totiž rozhoduje hlavně stav figurky, původní balení a vzácnost konkrétní verze. Běžní Igráčci se na aukčních portálech prodávají za desítky nebo stovky korun, ale zachovalé kusy v originálních krabičkách už mohou stát tisíce. A některé limitované nebo málo dochované varianty jsou pro sběratele doslova lovnou zvěří. Na aukcích se objevují staré nerozbalené figurky i za několik tisíc korun.
Největší hodnotu mají hlavně první série ze sedmdesátých a osmdesátých let, speciální edice a figurky s původními doplňky, které děti obvykle dávno poztrácely. Právě maličkosti jako helma, lopata nebo kufřík dnes často rozhodují o ceně. Sběratelé totiž chtějí kompletní kusy, ideálně ještě v původním obalu s logem IGRA.
Síla nostalgie
Generace Husákových dětí dnes dospěla, má vlastní peníze a najednou chce zpátky kus svého dětství. Přesně proto dnes rostou ceny céček, starých autodrah, mončičáků i Igráčků. Nejde jen o plast. Jde o vzpomínku na dobu, kdy největší životní problém byl ztracený Igráčkův krumpáč pod gaučem.
Možná tedy stojí za to otevřít staré krabice na půdě, než je někdo bez přemýšlení odnese do kontejneru. Protože ten zaprášený plastový panáček, kterého jste třicet let neviděli, už dávno nemusí být obyčejná hračka.
Dnes může mít cenu malého pokladu.
