Rakouskem se šíří dva druhy velkých pavouků. Říká se jim tarantule, ale jde o slíďáky
Foto: Shutterstock
4 min
Rakousko zaznamenává nezvykle vysoký počet pozorování dvou velkých druhů pavouků. Lidé je nacházejí v zahradách, garážích, sklepích i v blízkosti domů. Jejich vzhled připomíná exotické tarantule, ve skutečnosti však jde o dva druhy slíďáků, kteří patří k evropské přírodě.
Reklama
Od začátku září rakouská přírodovědná organizace Naturschutzbund eviduje přes 200 hlášení. Odborníci zatím potvrdili 175 pozorování.
Proč se jim říká tarantule, když to nejsou sklípkani?
V rakouských zprávách se objevují názvy Südrussische Tarantel a Schwarzbäuchige Tarantel (v doslovném překladu jihoruská tarantule a černobřichá tarantule). Německé označení Tarantel se totiž nepoužívá výhradně pro sklípkany. V evropské tradici se tak říká také některým velkým pavoukům z čeledi slíďákovitých. V češtině si ale pod slovem tarantule obvykle představíme sklípkana, tedy pavouka z čeledi sklípkanovitých (Theraphosidae). Je to matoucí, nicméně jde jen o lidové názvosloví, nikoli o příbuzenské zařazení.
Původ názvu sahá do italského města Taranto. V jeho okolí žije slíďák označovaný jako tarantule apulijská (Lycosa tarantula). Ve středověku se lidé domnívali, že jeho kousnutí vyvolává zvláštní stav neklidu a nutkavou potřebu tančit. Věřili dokonce, že postiženého může zachránit divoký tanec za doprovodu hudby. Odtud pochází také název tarantella. Postupem času se označení tarantule rozšířilo i na další velké slíďáky. A dodnes se s ním setkáváme také u rakouských druhů.
Dva velcí pavouci, kteří se v Rakousku objevují stále častěji
Odborný název prvního pavouka je slíďák tatarský (Lycosa singoriensis). Patří k největším evropským slíďákům. Jeho tělo může měřit až čtyři centimetry, takže působí opravdu mohutně. Vyhledává teplá a suchá stanoviště s řídkou vegetací, kde se přes den ukrývá v podzemních norách. V Rakousku se vyskytuje především ve východních oblastech.
Druhým je slíďák jižní (Hogna radiata). Je menší, jeho tělo dorůstá přibližně 2,5 centimetru. Dává přednost teplým a suchým místům s písčitou nebo kamenitou půdou a řídkým porostem. V Rakousku se nachází především na jihu a jihovýchodě země. Jeho výskyt souvisí se středomořskými oblastmi, ale postupně se objevují také nové záznamy ze severnějších lokalit.
Oba druhy jsou teplomilné a jejich rozšíření v Rakousku se v posledních letech mění. Vyšší průměrné teploty jim mohou pomáhat, a to zejména při vývoji mladých jedinců. Oba druhy se nicméně v zemi vyskytují přirozeně a odborníci jejich výskyt dlouhodobě sledují.
Proč se teď objevují v blízkosti domů
Podzim je pro tyto pavouky obdobím zvýšené aktivity. Samci se vydávají hledat partnerky a při svých cestách překonávají poměrně velké vzdálenosti. Samice naopak hledají bezpečná místa, kde přečkají zimu. Mohou se proto dostat do zahrad, garáží, sklepů nebo jiných prostor v blízkosti lidských obydlí. Zvláště za mírného počasí jsou jejich přesuny nápadnější.
Nejvíce pozorování zaznamenali rakouští přírodovědci ve Štýrsku, kde lidé nahlásili 66 případů. Následuje Dolní Rakousko se 49 a Burgenland se 43 pozorováními. Pozornost vzbudil také nález slíďáka tatarského u města Tulln v Dolním Rakousku. Z této oblasti totiž odborníci dosud neměli žádné podobné hlášení.
Jsou nebezpeční pro člověka?
Přestože oba pavouci vypadají hrozivě, odborníci uklidňují, že pro člověka nepředstavují vážné nebezpečí. Jsou plaší a před lidmi se zpravidla snaží uniknout. Kousnutí může způsobit bolest a lokální reakci, ale vážné zdravotní komplikace se běžně neočekávají.
Naturschutzbund proto doporučuje pavouky nezabíjet. Pokud se některý zatoulá do domu, lze ho opatrně přemístit ven pomocí sklenice a pevného papíru. Není vhodné ho chytat holýma rukama ani zbytečně pronásledovat.
Oba druhy mají v přírodě důležitou úlohu. Loví především hmyz a další drobné bezobratlé, čímž pomáhají udržovat jejich počty pod kontrolou. Jejich zvýšený výskyt zajímá především přírodovědce, kteří díky hlášením veřejnosti mohou lépe sledovat, jak se mění rozšíření jednotlivých druhů.
