Egyptologové v úžasu: Našli jsme cestu pro duše mrtvých! Podívejte se na unikátní objev z Luxoru

Před chrámem v Karnaku byly v roce 2010 objeveny velké žulové falešné dveře pocházející z hrobky vezíra královny Hatšepsut a jeho ženy. Egyptský ministr kultury Farúk Husní tehdy oznámil, že objev učinil tým egyptských archeologů během rutinních archeologických prací.

Tyto dveře z červené žuly patřící k hrobce vysokého úředníka zvaného User a jeho manželky Toy objevili archeologové v roce 2010. Egyptské hrobky obsahovaly falešné dveře, které měly přenášet duchy mrtvých do posmrtného života.

„Nově nalezené dveře však byly druhotně použity v římském období. Byly odstraněny z hrobky a použity ve zdi římské budovy,“ uvedl Mansúr Boraik, který vedl vykopávky v místech římské stavby.

Nález dveří podpořil starou egyptskou legendu, podle níž existovaly tajné falešné dveře, kterými se vstupovalo do „druhého světa“, přičemž dveře umožňovaly i cestu nazpátek. Dveře měly být vždy umístěny na západní straně hrobky – tam je také vědci našli. Na masivních dveřích jsou vytesány náboženské texty a modlitby. Podle egyptských archeologů má jít o dveře, kterými si na onen svět dostala sama panovnice. V hrobce jejího „podřízeného“ úředníka a vezíra Usira se našly prý proto, že je sem přemístili Římané.

Dveře z rudé žuly, vysoké 1,75 m a široké asi metr, byly odkryty nedaleko chrámového komplexu Karnak v Luxoru. Původně byly umístěny v hrobce vezíra Usira, který sloužil královně Hatšepsut, jedné z mála ženských panovnic Egypta (vládla 1479–1458 př. n. l.).

Do i z posmrtného života

Objev připomíná víru dávných Egypťanů: v jejich očích byly tyto falešné dveře, jež nikam nevedly, vstupem na onen svět, jímž procházela duše zemřelého. Ta jimi vyrážela na putování do posmrtného života, mohla se však stejnou cestou i vrátit.

Dveře do zásvětí byly umisťovány na západní straně hrobky spolu s „obětními stoly“, na nichž ležely pokrmy a nápoje pro zesnulého. Usirovy posvátné dveře jsou zdobeny nejen náboženskými texty, nýbrž i jeho tituly. Tento muž se podle šéfa Egyptské rady pro památky Zahí Hawáse označoval za starostu královského města, vezíra a knížete.

Usir a Senenmut

Usir byl královniným vezírem, nebyl však tak proslulý jako královnin další poradce a nejvyšší architekt Senenmut. Přesto se Usir udržel ve funkci dvacet let, tedy téměř po celou dobu vlády Hatšepsut. Na starosti měl každodenní hladké fungování rozsáhlého úřednického aparátu země. Hatšepsut byla nejdéle vládnoucí ženou v dějinách starověkého Egypta.

Usir dostal jméno po synovi bohyně nebes. Jeden z nejuctívanějších egyptských bohů vstal z mrtvých a jeho jméno i jeho funkce boha mrtvých se táhne celými dějinami Egypta. Po slavném bohovi byl pojmenován i královský vezír, který sice údajně působil ve stínu slavnějšího královnina „miláčka“ Senenmuta, na přední rozhodování v Egyptě ale vliv měl. Královský vychovatel Senenmut postavil slavný zádušní chrám Džeser-Džeseru a se slavnou panovnicí udržoval blízký vztah (není jisté zda milenecký), podle posledních nálezů to byl ale jeho „rival“ Usira, který dokázal pracovat s temnými silami.

Vezíři ve starověkém Egyptě byli mocní úředníci, kteří měli za úkol každodenní chod složité byrokracie království.

Jako důkaz jeho důležitosti měl User svou vlastní hrobku na západním břehu Nilu v Luxoru, kde byli pohřbíváni i králové a královny. Jemu zasvěcená kaple byla také objevena jižněji v kopcích poblíž Asuánu.

Úspěšná Hatšepsut

Historici obecně považují Hatšepsut za nejúspěšnější ze starověkých egyptských faraonů. V Egyptě byl po většinu její 22leté vlády mír, což jí umožnilo budovat obchodní sítě, které krmily vládní pokladny a financovaly výstavbu památek a budov, za kterými se turisté stále hrnou.

Dveře byly objeveny jen několik týdnů po objevení sochy z 18. dynastie zobrazující Thotha, faraonského božstva moudrosti, jako paviána. Socha byla také objevena v Luxoru, kde dělníci redukovali spodní vodu ve snaze zachovat slavné městské chrámy.