Kyslík, banán, mrož, babočka, okoun... Málokdo dnes ví, že J. S. Presl přeložil do češtiny tisíce přírodopisných slov
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Josef Jungmann jej označil za „včelu slovonosnou“ a básník Jan Kollár opěvoval slovy: „Jakou slastí plápolalo srdce mé, když jsem z úst pana Presla všecky botanické názvy tak krásně přeložené uslyšel…“ Navzdory tomu potkal Presla smutný konec.
Reklama
Syn špendlíkáře, který tíhnul k botanice
Dne 4. září 1791 se Terezii a Jakubovi Preslovým konečně narodil vytoužený synek. Jan měl čtyři starší sestry a tři roky po jeho narození přišel na svět ještě bratr Karel Bořivoj. Otec byl úspěšný pražský špendlíkář, jehož řemeslo vyneslo rodině dva domy v Sirkové ulici (dnes Melantrichově). Jan ani Karel však k rodinnému řemeslu netíhli. Oba chlapci studovali na piaristickém gymnázium v Panské ulici se skvělým prospěchem a shlédli se v botanice. Zájem o rostliny v nich probudily studijní návštěvy Kanálků, veřejných zahrad hraběte Canala. V roce 1816 Jan promoval s vyznamenáním v oboru lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Nicméně praxi lékaře nikdy nevykonával a pokračoval ve své lásce k přírodopisu. Od roku 1820 působil jako profesor přírodopisu na lékařské fakultě pražské univerzity, kde založil kabinet zoologie a rozšiřoval tamní sbírky.
Vydával herbáře, časopisy a knihy
Už od roku 1812 Jan a Karel Preslové spolupracovali na tvorbě prodejného herbáře tehdy nepříliš známých tajnosnubných rostlin (dnes se skupina nazývá výtrusné rostliny a zahrnuje zejm. kapradiny, přesličky a mechorosty). Jejich práce byla úspěšná, neboť vydali šest svazků. Bratři později tiskli také časopis Flora Čechica, kde popsali celkem 1 498 druhů českých rostlin. V roce 1821 Jan spoluzaložil s Josefem Jungmannem časopis Krok, první česky psaný vědecký časopis. Byl autorem řady přírodopisných děl. Ve svém Všeobecném rostlinopise (1846) pojmenoval a popsal mimo běžných druhů také mnoho exotických jako například tropické cykasy. V roce 1831 se podílel na založení světové organizace Matice české. Byl členem české a vídeňské akademie věd.
Díky němu náš přírodopis mluví česky
Presl spoluzakládal odbornou terminologii botaniky, zoologie, chemie, geologie a techniky. Některé názvy upravoval z ruských nebo polských ekvivalentů, jiné zcela vymýšlel. Jen savcům vymyslel 220 rodových a 873 druhových jmen. Jen pro ilustraci uveďme několik příkladů z botaniky – bylina, stéblo, okvětí, kopretina, kukuřice, brambořík..., ze zoologie – hroch, jeseter, plameňák, mýval, kudlanka…, z geologie – hornina, živec… a z techniky – brzdy, kyvadlo, pastorek, litina... V chemii zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon. Pojmenoval řadu chemických prvků. Názvy jako kyslík, uhlík, vodík a další s příponou -ík používáme dodnes. Jiné jako např. kostík (fosfor), chaluzík (jód), solík (chlór) se neujaly.
Nakonec jej potkal smutný osud
V revolučním roce 1848 se ještě stihl angažovat v politice, kde působil rok ve funkci poslance říšského sněmu. Je jen s podivem, že tento geniální muž mnoha odborností a zájmů zemřel svobodný a bezdětný ve věku 57 let. Stalo se tak dne 6. dubna 1849. Jeho literární pozůstalost se ocitla v hokynářství a hrob na olšanském hřbitově nebyl několik let znám. Později byly jeho ostatky přeneseny na Vyšehradský hřbitov, kde leží dodnes.
