Ve 3 měsících sedí, v 6 stojí a v 9 chodí. Raketový vývoj kojenců z afrických kmenů je podmíněn důležitým reflexem
Foto: SelimBT / Shutterstock
5 min
Evropští badatelé jsou vždy znovu udiveni, jak neuvěřitelně rychlý je vývoj dítěte v prvních měsících života v kmenových společnostech. Ve třech měsících zůstává již několik minut bez opory sedět, v šesti se postaví a v devíti začíná chodit. Brzy také začíná žvatlat, je velmi čilé a plné zájmu.
Reklama
Na začátku 70. let minulého století byly uveřejněny výsledky studií konaných v různých částech světa, která byla zaměřena na činitele schopné hrát významnou roli ve vývoji dítěte, totiž na výživu a zdravotní stav. Ukazují například na spojitost mezi podvýživou dítěte, jeho sníženou aktivitou a sníženou reaktivitou matky, uvádějí Zdeněk Matějček a Jiří Langmeier v knize Výpravy za člověkem.
Podmínky většího zájmu rodičů
Dobře živené dítě je iniciativnější, samostatnější a má větší sebevědomí – a co se zdá být zvláště důležité, je především náročnější. Více toho vyžaduje a silněji se toho dožaduje. Matka je jeho nároky a požadavky podněcována, aby na ně výrazněji odpovídala.
Také ostatní členové rodiny jsou vtahováni do této vzájemné intenzívnější součinnosti. Otec například si rád a se zalíbením hraje a dovádí s inteligentním, zdravým, statným, hezkým dítětem, což pro ně znamená další zvýšený příliv podnětů.
Hlad v indickém kmeni Dang
Sledování dětí kmene Dang v západní Indii ukázalo, že tu vystupují zvláště často do popředí známky duševního strádání dětí, a to v podobě opožděného vývoje nejen v poměru pro tuto oblast Indie. Hlad a nebezpečí hladu jsou stálými průvodci života této společnost.
Hledat potravu je životní nezbytností. Dokonce kojení dítěte je matkou považováno za rušení, zdržování a ztrátu času. Podvyživené, apatické dítě nedává matce dost podnětů. Také matky jsou v součinnosti s dítětem velice pasivní a apatické. A čím více dětí v takové společnost, tím větší nebezpečí podnětového ochuzení. Badatelé přisuzují hlavní vinu specifické podnětové podvýživě.
Živí se dušemi mrtvých a vraždí spící muže: Staré slovanské báby byly nejstrašnějšími démony našich…
Jestliže k tomu ale přistoupí podvýživa skutečná, potravová, je duševní vývoj dětí dále nepříznivě ovlivněn. V rozporu s nálezy u afrických dětí jsou tyto děti podle evropských norem vývojově silně opožděny.
Urychlený vývoj má spojitost s tělesnou blízkostí
Urychlený motorický vývoj afrických dětí se ale nedá vysvětlit jenom z přílivu citových podnětů (psali jsme v našem článku Dětský ráj: U přírodních národů nedá dlouho matka bez dítěte ani ránu. Potom ze dne na den nastává nezvratný šok). Někteří badatelé nejnověji ukazují, že právě tento činitel ustupuje do pozadí a rozhodující roli že hraje zacházení s dítětem.
Tak například pozorování v Senegalu, stejně jako jiná v Zambii, potvrzují, že tu jde především o stálý tělesný kontakt matky s dítětem. Matky tu nosí děti na zádech. Sledované děti dosahovaly v kojeneckém věku v průměru 125 % vývoje evropských dětí (měřeno na určité standardní vývojové škále). Největší rozdíly proti evropské normě byly zjištěny v údajích o tom, kdy se dítě posadí a postaví. Přitom tyto africké děti nemají prakticky žádné hračky a nikdo se jimi moc nezabývá.
Připoutání k matce je stěžejní
Odborníci se domnívají, že je-li dítě připoutáno na zádech matky, podněcují a posilují se tím určité reflexy. Dítě totiž musí odvracet hlavu, když je mu bráněno v dýchání, musí se pohybovat a udržovat rovnováhu. V postýlce to nepotřebuje. Za matčinými zády vnímá svět, který je silně zalidněn. V důsledku toho je i smyslový vývoj těchto dětí velice urychlen, jak ukazují výsledky v evropských testech.
Vysokohorští Mayové
V této souvislosti je velmi zajímavé porovnání amerického pediatra Brazeltona u kmene Mayů ve vysokohorské oblasti jihovýchodního Mexika. Tam také nosí matky své děti stále při sobě, ale ve vodorovné poloze a navíc přikryté kvůli zimě. Pohybová a hmatová stimulace je tu maximální, smyslová a sociální je však naproti tomu malá. Na téže vývojové škále, jaké použili badatelé v Africe, jeví se tyto děti proti normě poněkud opožděně. Jeví se jako klidnější, neaktivní, málo zvědavé. Nemají onu typickou dravou snahu výzkumnou a poznávací. Toto chování pak velice dobře zapadá do jejich společnosti, v níž se zdůrazňuje konformita a spolehlivé zachování rolí: umožňuje přežití v tvrdých přírodních podmínkách.
Nošení (lidských) mláďat na zádech je přirozené
Představa, že nošení dítěte na zádech je přirozené, je posilována poznatky biologů, že lidský kojenec svou základní reflexní výbavou je nejbližší těm živočichům, které německý biolog Hassenstein označuje jako „Tragling“. To jsou mláďata, která jejich matky nebo rodiče musí nosit, na rozdíl od těch, která sama běhají nebo která jsou hnízdoši. Lidské mládě je pasivní v tom smyslu, že se nedokáže matky držet, ale má řadu znaků reflexní výzbroje, která je přizpůsobena trvalému kontaktu matky s dítětem. A této výzbroji nejlépe odpovídá, když je nošeno na zádech, přináší teorii z doby napsání knihy Výpravy za člověkem v roce1981 Zdeněk Matějček a Jiří Langmeier.
