Člověk piltdownský: Nález vývojového článku mezi opicí a člověkem byl slavný paleontologický hoax
Foto: Anrie / Creative commons, CC-BY-SA
V roce 1912 vystoupil amatérský paleontolog Charles Dawson s tvrzením, že ve štěrkové jámě na okraji obce Piltdown u Brightonu v jižní Anglii (hrabství Sussex) objevil část týlní kosti, čelistní kost a dvě stoličky.
Přestože se čelist podobala spíše opici, zuby a lebka byly očividně lidské. Exemplář rekonstruovaný z několika částí byl nazván piltdownský člověk. Antropologové byli nadšení a stáří nálezu odhadli na úctyhodných 500 000 let, vždyť možná šlo o dlouho hledaný chybějící článek mezi opicí a člověkem…, popisuje jednu z největších „vědeckých afér“ Hans-Joachim Zillmer ve své kontroverzní knize Evoluce – podvod století. Neandrtálci a další podvrhy lidských dějin. Potlačovaná fakta. Zakázané důkazy.
Raný člověk se dočkal důmyslných zobrazení, malovaly se jeho obrazy a sepisovaly výklady. Kousky kostí byly vystavovány v muzeích celého světa jako nezvratný důkaz lidské evoluce. Za dobu více než 40 let bylo sepsáno mnoho vědeckých pojednání, a ne méně než 500 doktorských prací.
Téměř půl století byla veřejnosti předkládána lidská evoluce v muzeích, vědeckých publikacích i v médiích jako dokázaná skutečnost. Děti se v muzeích tlačily ke sklu vitrín a později vyprávěly podivuhodný příběh evoluce zase svým dětem. Generace za generací byly mateny mysli jakoby opiem zdánlivých stoprocentních poznatků. Vypadalo to, jako by celé dvě generace vybředly ve 20. století z mlhy nevědomosti, opojeny novými důkazy a poznatky, ozářeny jasným světlem nového poznání.
Přesto se vyskytovali jednotliví vědci jako zoolog Gerrit S. Miller ze Smithsonian Institution ve Washingtonu, jenž v roce 1915 připsal kost opici. Podobného názoru byl David Watson. Ale euforie z evoluční, do té doby vysmívané, teorie smetla všechny námitky – vždyť domnělé důkazy „ležely na stole“.
Podvod byl odhalen teprve o 37 let později. V roce 1949 nová metoda testování fluorem ukázala, že kosti neobsahují žádný fluor a lebka jen nepatrné množství: to ukazovalo na to, že obojí leželo v zemi jen pár let. Závěr: lebka je stará. nanejvýš pár staletí, nikoliv však miliony let.
Čelistní kost patří opici, která uhynula počátkem 20. století. Zuby byly do čelisti vsazeny dodatečně. Navíc jsou obroušené, aby vypadaly jako lidské. Pak byl kostem potaší a železem dodán starobylý vzhled. Po ošetření kyselinou tato barva zmizela. Tým, jenž podvod odhalil, se právem ptal: „Stopy umělého obroušení jsou patrné na první pohled. Ve skutečnosti byly natolik patrné, že se musíme ptát: Jak je možné, že tak dlouho unikaly odhalení? Možné to bylo proto, že nešlo jednoduše o omyl, ale o další zinscenovaný podvod paleoantropologie. Nález byl navzdory zřejmému falšování po 40 let jako údajný důkaz prosazován v médiích a citován v lexikonech, protože se nedoložená ideologie evoluce nedokázala nijak jinak prosadit. Jinak řečeno, pseudovědecká evoluce potřebuje tuto propagandu k prosazení svých cílů, protože principy Darwinem postulované makroevoluce odporují zdravému lidskému rozumu: z opic se přece lidé stát nemohou!
A tak bylo ve spěchu a potajmu z vitrín Britského muzea odstraněno vše, co bylo po 40 let vystavováno jako důkaz existence Člověka piltdownského…, uzavírá tuto „vědeckou aféru“ kontroverzní autor kontroverzní knihy Hans-Joachim Zillmer
