Pekelná tvář Kokořínska: Čertovy hlavy u Želíz děsí i fascinují
Foto: Ludek Jurasek / iStockphoto
4 min
Na Kokořínsku stojí monument, který fascinuje stejně jako děsí. Dvě obří čertovské tváře vytesané do pískovcové skály už téměř dvě století hledí do krajiny a dodnes vyvolávají otázky. Jsou to jen díla umělcovy fantazie, nebo mají hlubší, možná i tajemný význam?
Reklama
Autorem Čertových hlav je Václav Levý (1820–1870), samouk, který začínal jako vychovatel u šlechtické rodiny Veithů. Ve volném čase vyřezával postavy do pískovcových skal, čímž položil základ moderní české sochařské školy. V letech 1841–1846 vytvořil u Želíz dvě obří čertovské tváře, každou vysokou až devět metrů. Levý tehdy neměl k dispozici ani akademické vzdělání, ani sofistikované nástroje, a přesto dokázal přímo v krajině vytvořit jeden z největších skalních reliéfů Evropy. Nikdy nezodpovězená otázka se nabízí. Proč to dělal?
A kde mají rohy?
Galerie pod širým nebem
Čertovy hlavy nejsou Levého jediným dílem na Kokořínsku. Umělec v regionu zanechal celou „skalní galerii“.
Patří sem:
Hadí muž – postava muže obtáčeného hady.
Blaník – reliéf rytířů čekajících na svou chvíli.
Klácelka – umělá jeskyně s alegorickými výjevy.
Tyto práce dokazují, že Levý dokázal spojit pohanské, biblické i národní motivy a vtisknout jim nový, místy až fantastický výraz.
Čertovy hlavy jako brána do tajemna
Čertovy hlavy jsou nejen uměleckou památkou, ale i zdrojem záhad. Svojí originalitou děsí a zároveň přitahují dodnes zvídavé turisty. Tajemnou atmosféru podporují i různé zkušenosti, které zde lidé prožili. Řada z nich se v blízkosti skal musela smířit s tím, že bezprostřední dojmy nemohou hned sdělit svým přátelům. V místě se něco děje s mobilními telefony a většina lidí má smůlu a jednoduše se musí smířit s tím, že si nezavolá. Stejné je to se zařízením GPS, zlobí a nefunguje zrovna spolehlivě. Hodně lidí popsalo, že v místě zažilo znepokojivou atmosféru a bez zjevného důvodu se necítili dobře, přestože na legendy a mýty nevěří. Jde o stísněný pocit, který člověka nabádá, aby se v místě nezdržoval a co nejdříve odešel. Citliví lidé tvrdí, že ve skalách cítí zvláštní vibrace a energii.
Nabízí se otázka: jde o geologické podmínky, nebo o sílu lidské představivosti, která v monumentálních čertech vidí víc než jen kamenné reliéfy?
Legendy a pověsti
Jak už to bývá, i k Čertovým hlavám se váže několik legend. Pokud je autorem skutečně Václav Levý, v minulosti se našli lidé, kteří jeho nadšení pro umění, práci zdarma a krvavé mozoly za roky dřiny neocenili a mezi venkovským lidem se tradovalo, že jde o práci čertů, kteří lidem chtěli připomenout, že nejsou jen v pohádkách.
Badatelé také pracovali s myšlenkou, že skály v minulosti sloužily jako pohanské obětiště, dávné posvátné centrum a Levý vycítil to, co zůstalo skryto ve skalách a svým způsobem to zviditelnil. Děti v dobách minulých slýchávaly, že jde o hlavy obrů, které zkameněl mocný svatý Václav, aby obrům zabránil ve strašení lidí.
Kulturní památka i turistická atrakce
V roce 2001 byly Čertovy hlavy vyhlášeny kulturní památkou České republiky. Dnes patří k nejvyhledávanějším místům Kokořínska. Přitahují turisty, záhadology i fotografy, kteří se snaží zachytit jejich surovou krásu.
Pro mnohé představují unikátní spojení přírody a umění. Jde o důkaz, že tvůrčí energie dokáže proměnit krajinu v galerii pod širým nebem.
Dědictví Václava Levého
Levého tvorba se později stala inspirací pro celou generaci českých sochařů. Z neznámého samouka se stal respektovaný umělec, jehož díla překračují hranici mezi lidovou tvorbou a vysokým uměním. Čertovy hlavy jsou tak nejen výletem do srdce Kokořínska, ale i do dějin českého sochařství a připomínají, že i v řadách lidových umělců se našli mistři, před kterými nezbývá než smeknout.
Čertovy hlavy u Želíz fascinují už téměř dvě století. Každý návštěvník v nich vidí něco jiného – jedni umělecký unikát, druzí bránu do světa nadpřirozených sil. Ať už se na ně díváme jakkoliv, jedno je jisté, jejich pohled z pískovcové skály bude budit respekt a zvědavost ještě mnohá další století. Nejspíš už nikdy neodhalíme, co mohlo člověka vést k tomu, aby se roky ponořil do takové dřiny, ale možní právě to dělá z tohoto místa lokalitu plnou záhad.
