Alexandr a Peritas – přátelství muže a psa z antické Makedonie
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Kdo by neznal Alexandra Velikého, makedonského krále a věhlasného dobyvatele. Málokdo však ví, že na jeho slavných válečných taženích jej provázel čtyřnohý druh, pes jménem Peritas.
Reklama
Alexandr a jeho věrní
O mládí Alexandra, syna makedonského krále Filipa II. a jeho čtvrté manželky Olympiady, se nedochovalo mnoho historických informací. Zato legend z tohoto období je známo nepřeberné množství. Jedna z nich vypráví příběh o tom, jak tento mladík, vynikající svou silou a odvahou, zkrotil v pouhých třinácti letech divokého koně Bukefala, kterého se obávali i dospělí válečníci. Poté, co se jej Alexandrovi podařilo Bukefala osedlat, se údajně stali přátelé a v pozdějších letech společně putovali Blízkým východem až do Indie.
Kůň a pes
Římský filozof Plinius starší ve své encyklopedii Naturalis historia vypráví, že při jednom setkání Alexandra Velikého s králem Kavkazské Albánie (pozor, shoda se stejnojmenným evropským státem je pouze náhodná) obdržel Alexandr darem udatného psa, který měl takovou sílu, že zvítězil v zápase se lvem, a dokázal dokonce skolit i slona. Alexandr jej pojmenoval Peritas, podle starořeckého výrazu pro měsíc leden. Plutarchos přichází s jiným příběhem, kdy Alexandr svého psa vychoval již od štěněte, čímž mezi nimi vzniklo hluboké citové pouto.
Pověst nebo skutečnost
Ačkoli antičtí filozofové ve svých pověstech rozhodně přehánějí, nelze zcela vyloučit, že Alexandr psa jménem Peritas skutečně vlastnil. Existuje několik fresek s válečnými a loveckými motivy, kde je Alexandr Veliký doprovázen psem. Otázkou je, zda se jedná jen o uměleckou nadsázku, nebo o reálný výjev.
Vyhynulé psí plemeno
V kynologické literatuře lze dohledat diskuse, k jaké rase mohl Peritas náležet. První možností je molossus, označovaný též jako molosský honič či epirský mastif. Toto psí plemeno se do dnešní doby nedochovalo, ale podle antických soch měl molossus podobu statného psího plemene s širokou tlamou, který se používal jako lovecký či ovčácký pes. Mohlo také jít o laconského ohaře, honícího psa s menšími, vztyčenými slechy a štíhlým tělem.
Peritas – věrný ochránce
Řada dalších pověstí vypráví o hrdinských činech samotného Perita. V jednom z nich tento statečný pes chránil Alexandra před útoky bojového slona během bitvy u Gaudamely tím, že mu útočil na chobot, až slon klesl na kolena, oslabený ztrátou krve. Další příběh popisuje bitvu v daleké Indii, kde Peritas odhání nepřátele tak dlouho, než Alexandrovi přispěchají na pomoc jeho vlastní bojovníci.
Město pojmenované po psovi
Podle nepodložených příběhů byl Peritas smrtelně raněn během Alexandrových výprav na východ. Když vydechl naposledy, byl Alexandr údajně natolik zdrcen, že dal vystavět město, pojmenované po hrdinném psu. Pro zajímavost, totéž učinil Alexandr i poté, co přišel o svého milovaného koně Bucefala. Kde leželo město hrdinského psa, se s jistotou neví, město Boukephala bylo prokazatelně identifikováno poblíž řeky Jhelum v dnešním Pákistánu.
