Dřín má více vitamínu C než citrusy a voní po ananasu. Je mrazuvzdorný, ale v Česku ho moc neuvídíte
Foto: Shutterstock
3 min
Dřín obecný je trochu neprávem přehlížený ovocný keř. Na jaře rozkvétá ještě před olistěním zářivě žlutými květy, na konci léta a na podzim pak dozrávají jeho podlouhlé červené plody. Říká se jim dřínky a jejich největší předností je vysoký obsah vitaminu C.
Reklama
Ovoce, které předčí pomeranče
Dřín obecný (Cornus mas) pochází z jižní a střední Evropy a zasahuje také do západní Asie. U nás se přirozeně vyskytuje především v teplejších oblastech, například na jižní Moravě. Je to opadavý keř, který může dorůst výšky několika metrů.
Jeho plody vypadají trochu jako malé podlouhlé třešně. Mají červenou až tmavě červenou barvu, uvnitř jednu poměrně velkou pecku a dužninu s výrazně sladkokyselou chutí.
Obsah vitamínu C se může výrazně lišit podle odrůdy a podmínek pěstování. Odborné studie uvádějí hodnoty od několika desítek až po stovky miligramů na 100 gramů čerstvého ovoce. U některých odrůd výzkumy zaznamenaly přibližně dvojnásobné množství vitamínu C oproti pomerančům. Neplatí to ale automaticky pro každý dřín.
Chuť může připomínat ananas
Chuť plodů se mění podle stupně zralosti i konkrétní odrůdy. Nezralé dřínky jsou výrazně kyselé a trpké, plně dozrálé naopak získávají příjemnější sladkokyselou chuť. Odborná studie polských vědců z roku 2019 dokonce popisuje některé odrůdy jako sladké s příchutí ananasu.
Proto se dřínky hodí nejen k přímé konzumaci, ale také do kuchyně. Vyrábějí se z nich džemy, marmelády, sirupy, šťávy i ovocná vína. V některých zemích se používají také jako příloha k masu. Na Kavkazu se sušené a mleté plody přidávají do pokrmů jako koření, v Turecku a Íránu z nich připravují osvěžující nápoje.
Plody se vyplatí sklízet až ve chvíli, kdy jsou opravdu zralé. Tehdy bývají měkčí, sladší a méně svíravé.
Mrazuvzdorný keř, který kvete už v zimě
Jednou z největších předností dřínu jsou jeho nenáročnost a odolnost. Dobře snáší mráz i sušší období a může růst na slunci nebo v polostínu. Nejlépe se mu daří v propustné půdě, ideálně vápenité. V zahradě může fungovat jako solitér, součást živého plotu nebo užitkový keř.
Zajímavý je také svým časným kvetením. Drobné žluté květy se objevují na holých větvích ještě před vyrašením listů. Podle počasí může dřín rozkvést už v únoru, běžně pak v březnu a dubnu. Je tak jednou z prvních dřevin, které na jaře poskytují potravu probouzejícímu se hmyzu.
Dřín dorůstá přibližně dvou až šesti metrů a roste poměrně pomalu. Nemusí se pravidelně stříhat, přesto dobře snáší řez. Plody dozrávají koncem léta a na začátku podzimu.
Proč ho v českých zahradách nevidíme častěji?
Dřín v Česku není neznámou rostlinou. Ve volné přírodě se ale vyskytuje především v teplejších oblastech a patří mezi vzácnější druhy naší květeny. Jeho přirozené rozšíření je omezené na vhodná stanoviště, například slunné stráně a lesostepní lokality.
V zahradách se pěstuje také jako okrasná dřevina, ale jako ovocný keř zůstává ve srovnání s rybízem, angreštem nebo maliníkem spíše Popelkou.
Přitom existují i vyšlechtěné odrůdy s většími plody a dobrou úrodností. Mezi známé patří například slovenské odrůdy Titus a Devín. Pokud tedy hledáte netradiční ovocný keř, který zvládne české zimy a zároveň nabídne úrodu plnou vitamínu C, dřín rozhodně stojí za pozornost.
