Z luxusního československého sanatoria Machnáč se stalo místo duchů. Dnes v něm žijí bezdomovci
Foto: Shutterstock
4 min
Sanatorium Machnáč v Trenčianských Teplicích kdysi patřilo k nejmodernějším léčebným domům v Československu. Navíc jde o jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb na slovenském území. Dnes bohužel chátrá a jeho budoucnost je nejistá.
Reklama
Léčivé prameny objevil kulhající pastýř
Slovenské lázeňské městečko Trenčianske Teplice je proslulé svými horkými minerálními prameny. Podle místní legendy je objevil pastýř, který hledal zatoulanou ovci. Při putování narazil na teplou vodu, která mu údajně vyléčila kulhavou nohu.
První písemná zmínka o zdejších lázních pochází už z roku 1247. Postupně se z nich stalo vyhledávané místo pro léčbu pohybových potíží a dalších zdravotních problémů. Ve 30. letech minulého století zde pak vznikla stavba, která se měla stát jedním z nejpozoruhodnějších příkladů moderní československé architektury.
Architektura, která předběhla svou dobu
Sanatorium Machnáč navrhl architekt Jaromír Krejcar pro Nemocenskou pokladnu soukromých úředníků v Praze. Stavba vznikala v letech 1930 až 1932 a už tehdy představovala mimořádně odvážný projekt. V době svého vzniku patřila k nejdražším realizovaným stavbám v Československu.
Krejcar prosadil čisté geometrické tvary, velké prosklené plochy a dlouhé balkony, které připomínaly palubu zaoceánské lodi.
Architekt rozdělil objekt na dvě hlavní části. Ubytovací trakt nabízel pokoje s balkony, zatímco společenské prostory se nacházely v samostatném nižším pavilonu. V něm byla restaurace, kavárna a další místa určená k setkávání hostů.
Machnáč přitom nebyl luxusním hotelem v dnešním slova smyslu. Jeho koncepce počítala s poměrně úsporným ubytováním a společným sociálním zařízením na chodbách. Budova byla navíc původně určena především pro sezonní, zejména letní provoz.
Přesto šlo o mimořádně pokrokovou stavbu. Její architektonické řešení dodnes patří k významným ukázkám evropského funkcionalismu. V roce 1996 byl Machnáč prohlášen národní kulturní památkou.
Z léčebného domu se stala opuštěná ruina
Sanatorium sloužilo svému účelu po několik desetiletí. Jeho provoz se postupně měnil a moderní architektura začala narážet na požadavky současného lázeňství. Společné sociální zařízení už neodpovídalo standardům, na které byli hosté zvyklí, a budova vyžadovala stále nákladnější údržbu.
Na přelomu století její provoz skončil. Poslední hosté odešli v roce 2002 a od té doby se objekt nepodařilo vrátit k původnímu účelu.
Postupně se z něj stalo místo, které přitahuje především příznivce urbexu, tedy průzkumu opuštěných budov. Ti v interiérech nacházejí pozůstatky někdejšího lázeňského provozu, ale také stále výraznější stopy chátrání: rozbitá okna, poškozené omítky, graffiti a chybějící vybavení. Na podlahách se povalují prázdné lahve a v některých místnostech jsou patrné známky, že zde přespávají bezdomovci.
Machnáč tak dnes působí jako kulisa z postapokalyptického filmu. Těžko uvěřit, že ještě před několika dekádami sem přijížděli pacienti za léčbou a odpočinkem.
Záchrana se zasekla u soudu
O záchranu Machnáče se už řadu let snaží Společnost Jaromíra Krejcara. V srpnu 2024 se zdálo, že se konečně podařilo najít řešení. Organizace se dohodla se současným vlastníkem, českou společností Keorlen Trade, na odkoupení budovy za 800 000 eur. Peníze na nákup i první záchranné práce měla zajištěné.
V prosinci téhož roku však do sporu vstoupil další subjekt, který si začal činit nároky na nemovitost. Plánovaný prodej se zastavil a vlastník přestal s organizací komunikovat.
Případ se dostal k soudu, který se pomalu vleče. Mezitím se stav památky dál zhoršuje. Ředitelka krajských památkářů Veronika Masárová upozorňuje, že se postupně poškozuje střecha, fasáda i okenní výplně. Podle ní není možné nechat budovu chátrat donekonečna. Její železobetonová konstrukce sice určitou odolnost má, bez rychlé obnovy ale hrozí nevratné škody.
Machnáč tak zůstává v patové situaci. O jeho záchranu stojí odborníci, organizace i část místních, ale dokud se nevyřeší vlastnický spor, nemohou začít plánované práce. Někdejší architektonický skvost mezitím dál chátrá.
