Malíř našel na obraze Mony Lisy zvláštní obrazce. Tvrdí, že jde o hlavy zvířat
Foto: Unsplash
4 min
Amatérský malíř z New Yorku tvrdí, že slavný obraz Leonarda da Vinciho skrývá zvířecí hlavy. Stačí ho jen správně natočit.
Reklama
Záhada, která začala v da Vinciho deníkách
Ron Piccirillo z Rochesteru ve státě New York má neobvyklé koníčky. Grafik a amatérský malíř se ve volném čase zabývá studiem renesančního umění. Když jednou listoval deníky Leonarda da Vinciho, narazil na pasáže, které ho zaujaly víc než ostatní.
„V nich jsem narazil na několik podivných pasáží, které se zmiňovaly o zvířatech a naznačovaly, že dílo je obraz v obraze,“ vzpomíná. Texty ho fascinovaly natolik, že se rozhodl prověřit, zda slavný mistr skutečně do svých děl zakomponoval skryté symboly.
Piccirillo se soustředil na nejslavnější malbu všech dob. Postavu ženy však zcela ignoroval. Zajímala ho krajina v pozadí. Skalnaté útvary, cesty vinoucí se do dálky, mlhavá panoramata. Co když právě tam Leonardo ukryl něco, co po staletí uniká pozornosti?
Moment, kdy se krajina proměnila
Muž seděl před počítačem a díval se na reprodukci obrazu. Očima se snažil doslova vpít do každého detailu krajiny. Zamračil se. Myší kliknul na šipku a snímek otočil o 90 stupňů.
V krajině za Monou Lisou se mu začaly rýsovat obrysy zvířecích hlav. Lev, opice, buvol. Vznášející se ve vzduchu jako duchové z jiného světa. V oblasti ramene ženy pak identifikoval hada či krokodýla.
Grafik je přesvědčený, že tyto tvary najde každý. Stačí malbu natočit a zapojit fantazii. Otázka ale zní: Za jakým účelem by Leonardo do díla zakomponoval zástupce fauny?
Teorie o závisti rozdělila odborníky
Piccirillo má jasno. „La Gioconda je ve skutečnosti znázorněním závisti,“ tvrdí. Umělec si myslí, že na obraze se dají rozpoznat klíčové ukazatele, shodující se s da Vinciho psaním o závisti.
V mistrových textech našel pasáž, která podle něj říká: „Dejte jí leopardí kůži, protože tento tvor zabíjí lva jen ze lsti.“ Další poznámky zmiňují: „Stínování očí a nosu má být takové, aby naznačovalo, že je postava zraněná vavřínem a myrtou. Srdce jí má nahlodávat had.“
„Všechna tato a další zvířata se na Moně Lise vyskytují,“ raduje se grafik. Piccirillo navíc tvrdí, že podobné skryté odkazy objevil v dílech Tiziana a Rafaela i po celé Sixtinské kapli.
Profesorka dějin umění z Brown University Evelyn Lincoln však k teorii přistupuje se zdravou skepsí. „I když Leonardo se symbolikou pracoval, já zmíněné odkazy na závist nevidím,“ krčí rameny. Upozorňuje také na zásadní problém: Piccirillo pravděpodobně zkoumal pouze reprodukce obrazu, nikoliv originál.
„Navíc, Leonardovy deníky byly uměle sestavené až po jeho smrti. Takže je nemůžeme brát za relevantní prameny,“ dodává profesorka. Obraz je k tomu poničený zubem času a obsahuje řadu prasklin. Hlavy zvířat, které se zjevují, mohou být pouze hříčkou lidské mysli – podobně jako rozeznáváme různé tvary v mracích.
Jde o geniální záměr, nebo jen o náhodu?
Piccirillo si však svou teorií zůstává jistý. „Viděl jsem skryté odkazy v dílech Tiziana a Rafaela a také po celé Sixtinské kapli. Pokud víte, že je máte hledat, najdete je. Jde jen o úhel pohledu,“ argumentuje.
Debata o tom, zda renesanční mistři skutečně do svých děl šifrovali tajné symboly, nebo zda jde o moderní projekci našich představ, pokračuje. Mona Lisa tak zůstává záhadou i po pěti stoletích. A možná právě v tom spočívá její nesmrtelná přitažlivost.
