Tokijská čtvrť Haradžuku: Domov samurajů, americké armády, olympijské vesničky 1964 a stejnojmenného módního stylu
Foto: marchello74/ Shutterstock
4 min
Haradžuku (Harajuku) je oblast v tokijské čtvrti Šibuja, zhruba od stejnojmenného vlakového nádraží po třídu Omotesando. Toto místo je známé tím, že se zde scházejí mladí lidé, nakupují oblečení a předvádějí se v co nejšílenějších oblecích.
Reklama
Oblečení je často inspirované Mangou a Anime. Anima je označení animovaných filmů a seriálů, které jsou kresleny japonským stylem manga (styl malby a kresby s kořeny v původním japonském umění).
Od samurajů přes americké vojáky k módě
Haradžuku je původně vesnička obývaná samuraji nižšího postavení. Po druhé světové válce tu americká armáda vybudovala základnu včetně obchodů pro rodiny vojáků, které přitahují mladé Japonce zvědavé na západní kulturu.
V roce 1964 tu vyrostla olympijská vesnice pro tokijské hry, v roce 1978 bylo otevřeno obchodní centrum Laforet. V 80. letech se tu začínají spontánně objevovat pouliční muzikanti, herci, tanečníci a také originálně oblečení lidé.
Na zdejší pěší nákupní zóně příznivci stylu procházejí obchůdky s módou, korzují, zdraví se s přáteli a předvádějí své nejnovější bláznivé výtvory. Sobě i turistům. Skupinky s osobitým stylem dávají na odiv svou individualitu, často postavenou na principu kawai – „roztomilý“.
Kawai je možnost, jak se vrátit do dětství a uniknout před zodpovědností a bezcitností dospělého života. Haradžuku není styl, ale místo, kde se styl předvádí.
Naprostá svoboda bez pravidel
Světovou pozornost módy si tento kout Tokia – třída Omotesando a park Jojogi – drží od začátku nového tisíciletí. Pouliční harajuku je svérázná subkultura, která nemá pevná pravidla a důraz klade především na originalitu a fantazii. Většinou je extravagantní až bizarní, živelně se měnící. Je spíše antimódou, protože je pro ni typická absolutní volnost sebevyjádření, kdy každý obléká to, co oblékat chce.
Velké mašle, bizarní účesy a líčení. Krajky i řetězy, divoké kombinace všemožných pastelových barev. Od růžové po černou, od krajek k řetězům. Je revoltou nejen proti převážně konzervativní japonské kultuře, ale také proti diktátu módního průmyslu.
Desítky variací a stylů
Nespočet kombinací typů oblečení a líčení se objevuje a zase mizí, prolínají se. Hravě laškují s tím, čeho by se oficiální móda nikdy neodvážila a zůstávají především zábavou, možností proměnit módu v hru a „vyblbnout se“.
Nejznámější a nejrozšířenější ze stylů je Lolita, jehož základem je oblečení viktoriánské doby a rokoka. Široká sukně po kolena se spodničkou, punčochy, krajky. Styl Decora zdobí desítky náramků, prstýnků, sponek či barevných příčesků. Další styl je roztomilý, pastelový a inspirovaný 80.léty – Fairy Kei . Styl Gyaru blond vlasy, opálením a oranžovým líčením revoltuje proti tradičnímu japonskému ideálu nevýrazné dívky s tmavými vlasy a světlou pletí. Visual Kei vychází z rockového a punkového stylu. A další variace stále vznikají i ustupují do pozadí.
Jak popisují a hodnotí styl Harajuku sami jeho příznivci a nositelé?
- Není to kostým, někdy je to i manifest životního stylu.
- Vůbec ho nenosí jen děti ve věku 12 až 15, právě naopak, často je to oblečení drahé (pokud chcete kupovat značky z Japonska) a člověk se do toho pořádně dostane, až začne vydělávat.
- Jedním slovem divočina.
- Na Japoncích to možná dobře vypadá, na zbytku světa už tak ne. Je to tím, že Japonci mají „forever-young“ look, kterým se „neasiaté“ bohužel nevyznačují.
