Jak skutečně zemřel Harry Houdini. Jeho konec byl absurdnější, než se traduje
Foto: By Campbell-Gray, Public Domain, Creative Commons
5 min
Legendární únikový umělec Harry Houdini údajně zemřel 31. října 1926 po úderu do břicha. Nový výzkum ale odhaluje nesrovnalosti v úmrtním listu a naznačuje zcela jinou příčinu smrti.
Reklama
Harry Houdini prožil život jako z dobrodružného románu. Točil filmy, prováděl iluze, odhaloval podvodné médium a spiritualisty, vedl vášnivé spory se sirem Arthurem Conanem Doylem a stal se prvním pilotem, který uskutečnil řízený motorový let nad Austrálií. Unikal z nejtěsnějších pout, dokázal se vyprostit ze svěrací kazajky ponořené ve vodní mučírně. Byl prostě nesmrtelný. Až do října 1926.
Mýty, které přežily kouzelníka
Kolem Houdiniho smrti se roztočil kolotoč legend. Starší generace si možná pamatuje tvrzení, že zahynul při vystoupení v mučírně s vodou – tento mýtus živil především film z roku 1953, kde se Houdini málem utopí na jevišti. Dodnes existují kouzelníci, kteří své publikum lákají na trik, jenž „zabil Houdiniho“. Je to však nesmysl.
Ještě bizarnější teorie tvrdila, že Houdiniho sprovodili ze světa spiritualisté. Hlavní podezřelou byla žena jménem Mina Crandonová, známá jako „Margery“. Ta měla veřejný konflikt s Houdinim poté, co sir Arthur Conan Doyle přesvědčil redaktora Scientific American, aby nechal prověřit její údajné schopnosti.
Když se vědci sešli sledovat Crandonovou při seanci, Houdini seděl v publiku a pak vyšel na pódium. Před zraky všech předvedl každý její trik a totálně ji ponížil.
Smrtící úder
Dnes už většina lidí zná spíš verzi o úderu do břicha. Houdini totiž pravidelně dokazoval svou fyzickou odolnost tím, že dovoloval cizím lidem udeřit ho do žaludku ze všech sil. V říjnu 1926, během turné po USA, se setkal se studentem po přednášce o spiritualismu na McGill University a pozval ho za jeviště po jednom ze svých představení.
Studentův přítel, J. Gordon Whitehead, se k nim připojil. A pak přišel osudový okamžik. Whitehead dostal od Houdiniho svolení vyzkoušet si jeho slavnou odolnost. Podle očitého svědka mu zasadil hned několik tvrdých ran pod pás a údery pokračovaly navzdory pokusům okolí zasáhnout.
Houdini pak vysvětlil, že neměl čas se na rány připravit – Whitehead ho zasáhl, ještě než vůbec stihl vstát. Kouzelník trpěl silnými bolestmi břicha, ale pokračoval v naplánovaných vystoupeních. Dokonce i poté, co mu lékař diagnostikoval zánět slepého střeva.
Po obzvlášť špatném představení (zkuste dělat svou práci s akutní apendicitidou) konečně vyhledal pomoc. Lékaři zjistili, že slepé střevo prasklo a rozvinula se peritonitida. Navzdory operaci zemřel o čtyři dny později – 31. října 1926, na Halloween. Nebo ne?
Chirurgyně, která rozbila legendu
Dr. Larrian Gillespieová, emeritní urologická chirurgyně, původně o Houdiniho ani kouzelníky nijak nestála. Zájem se v ní probudil náhodou, když pomáhala kamarádovi sestavit webové stránky pro kurz o slavném iluzionistovi. Při práci narazila na Houdiniho úmrtní list a všimla si podivností.
Některé údaje byly přeškrtnuté. List podepsal lékař, který v okamžiku smrti nebyl přítomen. Vedoucí oddělení pro odhalování podvodů na Michigan State Vital Statistics Department nakonec prohlásil úmrtní list za neplatný. Gillespieová se ponořila do lékařských záznamů, dobového tisku a výpovědí lidí blízkých Houdinimu.
A dospěla k závěru, který otřásá celou legendou: Příčinou smrti nebyla apendicitida ani rány do břicha. Podle Gillespieové kouzelníka skolila střevní neprůchodnost poté, co 28. října snědl chop suey, pokrm blízký naší "číně". Chirurgové se snažili Houdiniho střeva uvolnit, ale brzy se rozvinula sepse.
Únikový umělec pravděpodobně zemřel už 30. října po druhé operaci, ale všichni zúčastnění měli důvod tvrdit něco jiného. Jeho manželka dostala od pojišťovny dvojnásobné odškodné, když smrt byla klasifikována jako nehoda. Lékařský tým se zase obával obvinění z pochybení.
Whitehead se po incidentu stáhl do ústraní a žil jako poustevník. Mnozí věřili, že legendárního performera zabily jeho rány. Gillespieová ho ale považuje za zproštěného viny. A není sama – apendicitida po traumatu je extrémně vzácná.
Lékařská studie, která analyzovala 381 odborných prací, našla pouze 28 případů akutní apendicitidy spojené s úrazem. Je možné, že Houdini patřil mezi ty vzácné případy. Je ale stejně pravděpodobné, že údery byly jen nešťastná náhoda v čase. Houdini si bolest od apendicitidy možná sám spojil s incidentem, a proto odložil návštěvu lékaře.
Téměř jisté je, že Houdini zemřel na apendicitidu a následnou peritonitidu. Existuje ale fascinující možnost, že tomu tak nebylo – a že dokonce nezemřel ani na Halloween. Naprostou jistotu už nejspíš nikdy mít nebudeme. Ale v jednom si můžeme být jistí: nezabil ho gang trpaslíků najatých médii, kteří mu nasypali arzen do ranního čaje.
