Jak jsme si mlsali za socialismu: Vyhlášenou pochoutkou byl „chleba s něčím“

Jak se za socialismu připravovalo domácí studené bifé, ryby se z obchodu nosily ideálně zabalené v novinách a skladovaly v hadříku namočeném v octové vodě. Socialistické lahůdky údajně nabízely rychlé a bezpracné pohoštění. 

Co se nabízelo v lahůdkářství

Třeba chlebíčky, ať už se šunkou, salátem nebo s očkem, různé druhy majonézových salátů, ale také aspikový hřbet, šunkový závitek v aspiku nebo vaječnou tlačenku. V nabídce bylo i obložené vejce. Jak moc se reklama s plnými pulty lahůdkářství liší od reality, nechám na pamětnících. Jisté je, že ve větších moderních prodejnách nějaké chlebíčky nebo saláty opravdu byly.

Jak na domácí slavnostní pohoštění

A jak na slavnostní pohoštění třeba po promoci? Ideální v té době bylo prý hosty pozvat domů a pohostit je studeným bifé. Pokud si lámete hlavu, co jste jim vlastně měli připravit, nejde o nic jiného než dnešní raut. Dokonce i obsah naservírovaných talířů se nijak nelišil od dnešního rautového pohoštění. Ovšem jedna věc bývala natáčení reklamy, a druhá dosažitelný sortiment na prodejně. Pokud jste sehnali pouze turisťák a eidam, moc pestré studené bifé jste hostům nenabídli. 

Pramen učil pomocí reklamy hospodyně vařit od těch nejjednodušších pokrmů. Mohli jste zhlédnout recepty na vaření vajec, těstovin, pudinku nebo instantní krupicové kaše. Možná úsměvné, ale žádné internetové zdroje nebyly, kuchařských knih byl nedostatek. A základ dělá mistra. Všimli jste si, že soutěžící v Masterchefovi sice uvaří foagra a espumu, ale obyčejné základy je kolikrát zaskočí?

Televizní divačky mohly zhlédnout i zajímavé rady, jak uchovávat potraviny

Dnes je uchovávání potravin mnohem snazší. Jednak mají delší trvanlivost, jednak často bývají baleny po porcích. Dříve hospodyně měla zbytek sýra zabalit do igelitu nebo plátýnka namočeném v octě. Ztvrdlý sýr se máčel v mléce.

Dobrá hospodyně tehdejší doby věděla, že ryby jsou zdravé a že z Pramene je třeba je donést pokud možno ve zmrazeném stavu. K tomu byl osvědčený novinový papír. Dnes bychom asi prodavačku hnali, kdyby nám zabalila pstruha do novin. Taková ryba se uchovávala v mrazáku zabalená v hadříku namočeném v octové vodě. Naše dobrá hospodyně byla do reklamy vybavena už mikrotenovým sáčkem. Je pravda, že ryby byly za socialismu zřejmě na našich stolech častěji než dnes. Třeba filé bylo levnější než maso vepřové. Pramen také nabízel tolstolobika a do televize vyslal recept na tolstolobika po cikánsku. Inu nevím, mě by taková úprava rozhodně nelákala.

Ještě pár dobových kulinářských zajímavostí

Do zeleninového salátu prý patřilo SALO, marináda z rostlinného oleje. A ke smažení byl doporučován šlehaný rostlinný tuk Ceres soft.

Polévka je grunt. Pramen radil jak na to. Jako základ se použila polévka od Vitany v sáčku, ale mohli jste si jí zahustit jíškou, sýrem, ale také zbytkem kaše od včerejška. Že vás přešla chuť, ani se nedivím. A přitom ve výsledku měl vzniknout francouzský krém. 

A což taková socialistická kuchyně s vůní Itálie? Žádný problém. Hospodyně to měly jednoduché. Použily těsto na pizzu v prášku, které po pracování pěkně umačkaly do koláčové formy a potřely protlakem, olejem, česnekem a cibulí. Dále se obložila podle své chuti a představ tím, co máme zrovna po ruce. Protagonistka reklamy měla po ruce vejce, takže na pizzu klepla volská oka. 

V reklamních recepturách bylo možné zhlédnout vylepšené recepty na drůbež kachnu, husu a krůtu a také hojně vařenou náhražku zvěřiny kuře ala bažant.

Za největší perlu reklamních spotů považuji recept na „chleba s něčím“. Vtip byl v tom, že to něco jste našli vždy v Pramenu. Vejce, sýr i salám nebo třeba párek s hořčicí.