Homosexualita za socialismu: Mravní ohrožení mládeže

... jak to tedy bylo?

Socialismus, jak jsme zmiňovali, byla myšlenka a hnutí, které se snažilo liberálně kapitalistický soukromovlastnický hospodářský a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví. Jednoduše, vše bylo všech a bez debat. Jistot v životě v rámci bydlení a zaměstnání bylo více než dnes, ale nedej bože, abyste ve svém indexu neměli žádné potvrzení o tom, že provozujete jakoukoli pracovní činnost, za kterou jste měli finanční ohodnocení. Samozřejmě tento režim měl i pozitivní bod. Napomohl rovnoprávnosti žen, tudíž ženy mohly pracovat. Zjednodušily se rozvody. Ovšem velké negativum bylo, že jakkoli jste se odchýlili z těchto řad a pravidel, byli jste okamžitě potrestáni nebo „posláni do tepláků“. Takzvané „odchýlení“ ovšem platilo i pro homosexuální jedince a skupiny, které v té době žily. Generace před námi, tudíž naši rodiče, si toto období určitě pamatují – někteří s velkým nadhledem, jiní s matnou vzpomínkou, většinová část by na to nejraději zapomněla. 

Z homosexuála na heterosexuála

„Byla to doba temna,“ zmiňuje neznámý zdroj. V době první republiky chtěli odborníci homosexualitu léčit, považovali ji totiž za nemoc. Jejich smyslem bylo „přeorientovat'“ jedince na heterosexuály. V té době částka za tento proces činila zhruba 10 000 Kčs, což dnes bychom přepočetli na čtvrt milionu korun. Začátkem padesátých let se homosexualita všeobecně považovala za trestnou. Lidé s tímto problémem nejčastěji navštěvovali různé sexuologické poradny s prosbou „přeorientovat se“. Tomuto oboru se věnovali dva naši světoví průkopníci – Ferdninad Pečírka (v té době odborník přes různá pohlavní onemocnění) a jeho žák Josef Hýně a jeho tým. Nejstarší veřejně odborné sexuologické pracoviště vzniklo v tehdejším Československu roku 1921. Ty v rámci svého experimentu ukazovali daným jedincům fotografie stejného pohlaví s obnaženým tělem s použitím dávidla, které museli vypít. Finální proces měl způsobit u jedinců pocity nechutenství a odporu ke stejnému pohlaví. Po celkovém vyhodnocení se ovšem shodli na tom, že experiment přinesl pozitivní výsledek a jejich „odchylka“ se léčit nedá, zkrátka nepřináší nic zlého pro společnost.

Přečtěte si také

Homosexualita ve starém Řecku byla neodmyslitelnou součástí života. Dnes to vidíme úplně jinak

12. 1. 2023

Nikomu ani muk!

Za komunistické vlády v roce 1962 vešel v účinnost zákon, který dával homosexuálům alespoň nějakou svobodu. Stále bylo nepřijatelné o homosexualitě mluvit, prezentovat, či ji dokonce obhajovat, bylo to vnímáno jako mravní ohrožení mládeže. Podle mnoha výpovědí dotázaných na dobu socialismu spojenou s homosexualitou jsme se dozvěděli, že nejhorším faktorem byl permanentní stres. Stres z toho být neustále utajovaný. Idea státu byla totiž v rámci partnerských vztahů – muž a žena, zkrátka ta „normální rodina“. Když se náhle někdo hlásil k homosexuální menšině, byl automaticky předveden na služebnu a „nálepkován“ jako vyvrhel společnosti, na což v jisté míře můžeme narazit i v dnešní době. Ovšem dnes se o tom alespoň mluví. Mnozí to tehdy řešili v uzavřených společnostech a pořádali soukromé večírky, které se navenek nesměly prezentovat.

Zapojili se i umělci

Do povědomí s touto tematikou se dostalo i několik literárních spisovatelů. Nejznámější z nich byla Věra Linhartová, která tvořila svá díla převážně v 60. letech minulého století. Prvek sexuality je v jejích knihách schovaný, a přece přítomný, až tajemně. Linhartová se navíc věnovala studiu českého homosexuálního spisovatele, Richarda Weinera. Autorka sama vycházela z odborných knih Homosexulita v dějinách české kultury od Martina C. Putny. Za své články nikdy nebyla stíhána.

Přečtěte si také

V dnešním kvízu můžete prověřit vaši paměť a zavzpomínat na éru socialismu

5. 12. 2023

Komunismus, známka dokonalosti

Když se mám vrátit k samotné oficiální ideologii socialistického Československa, tak ve výsledku homosexuální menšina ve své podstatě neexistovala. Z historického hlediska ji Sovětský svaz považoval za „buržoazní přežitek“, a proto i u nás byly tyto menšiny vytlačovány na okraj společnosti. Odtrestnění bylo takové, že se sice homosexualita vyškrtla z trestního zákona, stát ale nadále prostřednictvím jiných struktur cítil oprávnění zasahovat lidem do života. „Neexistovala jediná informace o homosexualitě. Za komunistů tihle úchylové'jako by neexistovali, protože komunismus byl vždy brán jako dokonalost sama.“