Homosexualita za socialismu: Mravní ohrožení mládeže
Foto: Rawpixel / Depositphotos
5 min
Socialismus... Co si pod tímto pojmem dokáže mnoho z vás představit? Pro některé jistota v rámci bydlení, vzdělání a práce. Pro některé doba občanské nesvobody a udávání. Jak se v této době žilo homosexuální menšině? Padaly tělesné tresty, či vyhazovy z práce?
Reklama
... jak to tedy bylo?
Socialismus, jak jsme zmiňovali, byla myšlenka a hnutí, které se snažilo liberálně kapitalistický soukromovlastnický hospodářský a společenský řád nahradit systémem založeným na společném vlastnictví. Jednoduše, vše bylo všech a bez debat. Jistot v životě v rámci bydlení a zaměstnání bylo více než dnes, ale nedej bože, abyste ve svém indexu neměli žádné potvrzení o tom, že provozujete jakoukoli pracovní činnost, za kterou jste měli finanční ohodnocení. Samozřejmě tento režim měl i pozitivní bod. Napomohl rovnoprávnosti žen, tudíž ženy mohly pracovat. Zjednodušily se rozvody. Ovšem velké negativum bylo, že jakkoli jste se odchýlili z těchto řad a pravidel, byli jste okamžitě potrestáni nebo „posláni do tepláků“. Takzvané „odchýlení“ ovšem platilo i pro homosexuální jedince a skupiny, které v té době žily. Generace před námi, tudíž naši rodiče, si toto období určitě pamatují – někteří s velkým nadhledem, jiní s matnou vzpomínkou, většinová část by na to nejraději zapomněla.
Z homosexuála na heterosexuála
„Byla to doba temna,“ zmiňuje neznámý zdroj. V době první republiky chtěli odborníci homosexualitu léčit, považovali ji totiž za nemoc. Jejich smyslem bylo „přeorientovat'“ jedince na heterosexuály. V té době částka za tento proces činila zhruba 10 000 Kčs, což dnes bychom přepočetli na čtvrt milionu korun. Začátkem padesátých let se homosexualita všeobecně považovala za trestnou. Lidé s tímto problémem nejčastěji navštěvovali různé sexuologické poradny s prosbou „přeorientovat se“. Tomuto oboru se věnovali dva naši světoví průkopníci – Ferdninad Pečírka (v té době odborník přes různá pohlavní onemocnění) a jeho žák Josef Hýně a jeho tým. Nejstarší veřejně odborné sexuologické pracoviště vzniklo v tehdejším Československu roku 1921. Ty v rámci svého experimentu ukazovali daným jedincům fotografie stejného pohlaví s obnaženým tělem s použitím dávidla, které museli vypít. Finální proces měl způsobit u jedinců pocity nechutenství a odporu ke stejnému pohlaví. Po celkovém vyhodnocení se ovšem shodli na tom, že experiment přinesl pozitivní výsledek a jejich „odchylka“ se léčit nedá, zkrátka nepřináší nic zlého pro společnost.
Nikomu ani muk!
Za komunistické vlády v roce 1962 vešel v účinnost zákon, který dával homosexuálům alespoň nějakou svobodu. Stále bylo nepřijatelné o homosexualitě mluvit, prezentovat, či ji dokonce obhajovat, bylo to vnímáno jako mravní ohrožení mládeže. Podle mnoha výpovědí dotázaných na dobu socialismu spojenou s homosexualitou jsme se dozvěděli, že nejhorším faktorem byl permanentní stres. Stres z toho být neustále utajovaný. Idea státu byla totiž v rámci partnerských vztahů – muž a žena, zkrátka ta „normální rodina“. Když se náhle někdo hlásil k homosexuální menšině, byl automaticky předveden na služebnu a „nálepkován“ jako vyvrhel společnosti, na což v jisté míře můžeme narazit i v dnešní době. Ovšem dnes se o tom alespoň mluví. Mnozí to tehdy řešili v uzavřených společnostech a pořádali soukromé večírky, které se navenek nesměly prezentovat.
Zapojili se i umělci
Do povědomí s touto tematikou se dostalo i několik literárních spisovatelů. Nejznámější z nich byla Věra Linhartová, která tvořila svá díla převážně v 60. letech minulého století. Prvek sexuality je v jejích knihách schovaný, a přece přítomný, až tajemně. Linhartová se navíc věnovala studiu českého homosexuálního spisovatele, Richarda Weinera. Autorka sama vycházela z odborných knih Homosexulita v dějinách české kultury od Martina C. Putny. Za své články nikdy nebyla stíhána.
Komunismus, známka dokonalosti
Když se mám vrátit k samotné oficiální ideologii socialistického Československa, tak ve výsledku homosexuální menšina ve své podstatě neexistovala. Z historického hlediska ji Sovětský svaz považoval za „buržoazní přežitek“, a proto i u nás byly tyto menšiny vytlačovány na okraj společnosti. Odtrestnění bylo takové, že se sice homosexualita vyškrtla z trestního zákona, stát ale nadále prostřednictvím jiných struktur cítil oprávnění zasahovat lidem do života. „Neexistovala jediná informace o homosexualitě. Za komunistů tihle úchylové'jako by neexistovali, protože komunismus byl vždy brán jako dokonalost sama.“
