Nejodpornější pomazánka socialismu zažívá návrat. Sociální sítě se hemží fotkami a recepty
Foto: Aaa000000 / Creative Commons Zero, Public Domain Dedication
více než 5 min
Její název nezní právě lákavě a při pohledu na některé fotografie může člověka přejít chuť. Přesto se po letech vrací na stoly a sociální sítě plní vzpomínky na dobu, kdy nechyběla na oslavách, večírcích ani při nečekané návštěvě. Co se skrývá za pokrmem, kterému se říká sloní žrádlo?
Reklama
Název, který dokáže odradit
Některá jídla mají názvy, které člověka přimějí okamžitě přemýšlet, kdo je mohl vymyslet. „Sloní žrádlo“ mezi ně rozhodně patří. Už samotné označení vyvolává představu něčeho hrubého, nevzhledného a možná i poněkud nepoživatelného. Přesto se pod ním ukrývá pokrm, který má překvapivě dlouhou tradici a dodnes se objevuje v českých i slovenských domácnostech.
Nejde přitom o žádnou exotickou specialitu ani o jídlo určené skutečně pro slony. Je to výrazná salámová směs, která se podává jako pomazánka nebo jako salát. Právě v tom spočívá jedna z jejích zvláštností. Někde se všechny suroviny najemno nastrouhají a spojí majonézou, jinde zůstanou nakrájené na větší kousky a pokrm se podává spíše jako chuťovka k pečivu.
HOSPODSKÝ KVÍZ: Zachránili byste čest svého týmu? Zkuste test, který zvládne každý správný fajnšmekr
Na stole nechyběl salám ani cibule
Základem bývá měkký salám, cibule a kyselé okurky. K nim přichází kečup nebo rajčatový protlak, hořčice, ocet a majonéza. Podle konkrétního receptu se přidává také worcesterová či sójová omáčka, chilli, pepř, cukr nebo další koření.
Právě kombinace sladké, kyselé, slané a pikantní chuti dává „slonímu žrádlu“ jeho charakteristický výraz. Není to jemná pomazánka, která by se snažila zalíbit každému. Má být výrazná, sytá a především rychlá. A to byly vlastnosti, které se v domácnostech hodily nejen při přípravě večeře, ale hlavně tehdy, když se u dveří nečekaně objevila návštěva.
Jeden z receptů zveřejněných Apetitem například počítá s měkkým salámem, cibulí, okurkou, rajčatovým protlakem, hořčicí, octem, cukrem, chilli a majonézou. Jiný zdroj zase uvádí variantu s kečupem, worcesterem a dalšími výraznými dochucovadly. Recept tedy nikdy neměl jedinou závaznou podobu.
Proč se jí vlastně říká sloní žrádlo?
Původ názvu totiž není spolehlivě doložený. Neví se, kdo ho jako první použil ani kde přesně tato přezdívka vznikla.
Jedno z vysvětlení pracuje s obrovským množstvím, které se při přípravě mohlo spotřebovat. Jednoduše řečeno, porce byla tak velká, že by ji snad zvládl sníst slon. Jiné teorie se odvolávají na vzhled nebo výraznost pokrmu. Žádná z těchto verzí však není historicky potvrzená.
Jisté je pouze to, že označení zlidovělo a přežilo několik desetiletí. A právě díky němu se z obyčejné salámové směsi stal pokrm, který si lidé pamatují podle jména možná ještě lépe než podle chuti.
Socialistická klasika? Tak docela ne
Často se dnes píše, že „sloní žrádlo“ je typická socialistická pochoutka. Přesný rok vzniku ani autor receptu nejsou známí, takže není možné s jistotou říct, že recept skutečně vznikl za socialismu.
S dobou socialismu a pozdějšími osmdesátými a devadesátými lety je však výrazně spojován. Právě tehdy patřily podobné salámové pomazánky a saláty k oblíbeným domácím chuťovkám. Byly levné, nenáročné, z dostupných surovin a daly se připravit ve velkém množství a každý si je mohl upravit podle vlastní chuti.
A právě množství hrálo důležitou roli. Když bylo potřeba připravit občerstvení pro více lidí, nebylo nutné shánět exotické suroviny ani stát hodiny u sporáku. Salám, cibule, okurky, majonéza a několik dochucovadel dokázaly vytvořit velkou mísu během poměrně krátké doby.
Zmizelo z kuchyní, aby se zase vrátilo
Po letech, kdy se podobné recepty začaly z jídelníčků vytrácet, zažívají retro pokrmy novou vlnu zájmu. A „sloní žrádlo“ má pro současnou nostalgii ideální vlastnosti. Je levné, snadné, výrazné a hlavně vyvolává vzpomínky.
Na internetu se proto objevují fotografie různých variant a recepty, které se od sebe mohou překvapivě lišit. Někdo používá gothaj, další zase jiný měkký salám. Jeden recept přidává více cibule, další sází na okurky, jiný na chilli nebo worcester. Výsledkem může být pomazánka jemnější i pořádně pikantní.
Podobnou směsí je také takzvaný ševcovský mls, který se připravuje z velmi podobných surovin. Rozdíl bývá především ve způsobu nakrájení. Zatímco u pomazánky se suroviny mohou nastrouhat nebo nasekat najemno, u ševcovského mlsu zůstávají ve větších kouscích.
Neodradí vás název? Pak máte vyhráno
Právě tady se ukazuje, že označení „nejodpornější pomazánka socialismu“ je spíš lákavý dnešní titulek než historický fakt. Neexistuje žádný důkaz, že by „sloní žrádlo“ bylo v minulosti považováno za nejhorší nebo nejodpornější pomazánku. Naopak dostupné recepty a vzpomínkové texty ho představují jako oblíbenou retro chuťovku, ke které se lidé stále častěji vracejí.
Její největší slabinou tak může být paradoxně právě název. Když člověk slyší „sloní žrádlo“, jen málokdy si představí něco, co by chtěl servírovat návštěvě na chlebíčcích. Jakmile ale odhlédne od názvu, objeví se docela obyčejná kombinace surovin, která stojí na výrazné chuti a sytosti.
A není náhoda, že se dnes recept vrací. Retro kuchyně má jednu velkou výhodu. Nepotřebuje složité postupy ani drahé ingredience. Stačí otevřít lednici a najít salám, cibuli, okurku a několik základních dochucovadel. Při ohlášení nečekané návštěvy stačí zastávka ve večerce za rohem.
Z lahůdkářství až na sociální sítě
„Sloní žrádlo“ tak dnes dostává druhý život. Z někdejší domácí a lahůdkářské klasiky se stal recept, který si lidé znovu připomínají, upravují podle vlastní chuti a sdílejí na internetu. Není to dokonalý pokrm, není ani elegantní a jeho název rozhodně nepatří k těm, které by se vyjímaly na jídelním lístku luxusní restaurace. Je ale nezaměnitelný.
Kdo ho znal z dětství, možná si při prvním soustu vybaví oslavy, chlebíčky, obložené mísy nebo návštěvy, které přišly bez ohlášení. A kdo ho nikdy neochutnal, může dnes díky retro vlně zjistit, proč se recept dokázal udržet v českých a slovenských kuchyních tak dlouho.
Dobrou chuť!
