Operní pěvec Federici zemřel při zpěvu Fausta. Při premiérách dodnes čekají na jeho zjevení
V roce 1888 zpíval Federici v divadle roli ďábelského Mefistofela v opeře Charlese Gounoda Faust. Ke konci opery, když se Mefistofeles vrací do pekla i s obětí v podobě Fausta, se otevřelo propadlo a Federici klesl pod pódium, jako by sestupoval do pekla.
I tentokrát britský operní pěvec italského původu Frederick Federici zmizel divákům z dohledu, ale po cestě dolů utrpěl silný infarkt a na místě zemřel. Stalo se to v historické budově viktoriánského divadla Princess na ulici Spring Street v australském Melbourne.
Dodnes lidé vídají stát na scéně osamělého muže v kostýmu z 19. století. Klaní se prázdnému hledišti, jako by znovu prožíval nějakou událost ze své minulosti, píše se v knize Po mystických místech světa. Má se za to, že jde o ducha známého barytonisty Fredericka Bakera, všeobecně známého jako Federici.
V roce 1887 se florentský rodák celým jménem Anatole Frederick Demidoff Baker přestěhoval do Austrálie, kde hrál ve společnosti J. C. Williamsona v Gilbertově a Sullivanově opeře a dalších operách. Jeho poslední rolí byl Mefistofeles v Gounodově opeře Faust v Princess Theatre v Melbourne v březnu 1888...
V tomto viktoriánském divadle prý straší duch barytonisty, který zemřel při zpěvu Fausta.
Opera skončila a herci, kteří netušili, co se stalo v zákulisí, se klaněli a děkovali za obvyklého potlesku. Když jeviště opustili a bylo jim řečeno, že Federici zemřel, všichni byli šokováni: vždyť byl teď na jevišti a klaněl se spolu s námi, tvrdili.
Šlágr pro australské noviny
V pondělí 5. března 1888 vyšla v melbournských novinách the Argus dlouhá zpráva o šokujícím úmrtí nadaného umělce. Citujeme z ní:
„...Absolvoval kromě své obvyklé práce nápor zkoušek, které musel projít po dobu pěti týdnů, takovou roli absolvovat není oddělitelné od prvního provedení tak těžkého díla. To jistě přispělo ke rozrušení a urychlilo jeho smrt na srdeční chorobu. Po léta trpěl touto nemocí, ale jeho stav mu v žádném případě nebránil v tom, aby se věnoval svému, ani nezavdával příčinu jeho přátelům důvod k obavám. V sobotu večer, navzdory náročné studium, kterým prošel, se pustil do představení v obvyklém zdravotním stavu.“
Pro divadelní hru je dobrým znamením, pokud se na premiéře – ve společenském obleku – objeví jeho duch.
Zpráva pokračuje: „Faust se v sále setkal s velmi velkým, nečekaným úspěchem, a tak pan Federici sdílel se svými kolegy umělci potlesk publika. Těsně před vstupem na jeviště v posledním dějství hovořil s panem G. Musgravem, jedním z členů a nejevil žádné známky slabosti. Ale až k závěru aktu, pan Cellier, dirigent, si myslel, že Federciho váhání přičítal únavě.“
![Obraz francouzského umělce Jeana Seignemartina zachycující představení Fausta, ďábelské opery Charlese Gounoda.](https://www.nespechej.cz/uploads/image-gallery/800x800_shrink_only/922-image-2024-05-02-12-38-56.jpg)
„Pan Leumane, který hrál roli Fausta, při sestupu pod padací poklop nevěděl, že jeho kompanion se necítí dobře, ale velmi náhle, když byla past v pohybu, pan Federici spadl a strhl pana Leumana s sebou. Výška, ze které spadli, nebyla větší než dvě nebo tři stopy a pan Leumane byl schopen vstát bez pomoci. Pan Federici, jak bylo vidět, ležel v ,nouzi´ a ihned jej odnesli do zeleného pokoje. Byl v bezvědomí, ne-li mrtvý. Doktor Willmott, jeho lékařský poradce, narychlo shrnul zdravotní stav Federiciho a prohlásil, že po pokusu o obnovení života, jeho život vyhasl. “
Bez ducha se nehraje
Již mnoho let se při premiérách dodržuje zvyk nechávat pro Federiciho na prvním balkóně volné místo a pro novou hru je dobrým znamením, pokud se na něm – ve společenském obleku - objeví jeho duch. Účinkující a maskéři prý pěvcova ducha vídají také v šatně. Spatřili ho už ve více oblecích a prý se pokaždé dívá směrem k jevišti, jako by se připravoval na vystoupení.