Za vším hledej ženu: Vypadá to, že jsme si zvolání Cherchez la femme přizpůsobili po česku
Foto: billiondigital / Depositphotos
Táto fráze se často používá v detektivních příbězích, a to především jako klišé, že není důležité, jaký je problém, protože nejčastěji ho způsobila nějaká žena. Výrok může být v širším slova smyslu používán tak, aby posluchače či čtenáře přiměl hledat příčinu vzniku problému. Ale odkud se vzal?
Francouzský výrok „Cherchez-la-femme“ (čti šerše la fam) je mezi lidmi jistě známý, určitě jste ho také někdy slyšeli, a to nejen v detektivkách. V češtině se používá ve tvaru a smyslu Za vším hledej ženu. Je prý dokonce možné přesně určit jeho autora, ale je to jako se vším – existuje mnoho verzí o původu výroku, ke kterým se přidávají další a další. Hezky popořadě:
Mohykáni hledali ženu?
První verze uvádí jako autora Alexandra Dumase, v jehož hře Pařížští mohykáni, která měla premiéru v roce 1864, říká policista: ,,Cherchez la femme!" Hledejte ženu! Celé je to „Cherchez la femme, pardieu! Cherchez la femme!'" V doslovném překladu to znamená „Hledejte ženu, přisámbůh! Hledejte ženu!'"
Je ale poněkud zvláštní, že by se tato věta používala tak „krátkou“ dobu. Zdá se to málo pravděpodobné, a tak různí znalci přinášejí důkazy, že rčení už mezi lidmi kolovalo dříve, uvádí ve své knize Co to je, když se řekne... autorka Olga Spálová.
Věta žije již déle
Svědčí o tom například zápisník nějakého Američana, který byl v Paříží v letech 1816 a 1817 a tuto větu si zapsal. Jiní odborníci tvrdí, že poprvé ji vyřkl nikoli policista na jevišti, ale v životě, a to vysoký policejní potentát za Ludvíka XV. pan de Sartine.
Začalo to u Evy
Je obtížné posoudit, kdo má pravdu, neboť určit dobu, kdy ženy začaly mít zákulisní vliv na běh věcí veřejných, je velmi těžké a museli bychom asi až k pramáti Evě. Ostatně už římský básník a satirik Iuvenalis píše v jedné ze svých satir: ,,Stěží je nějaký proces, k němuž by nebyla pohnutkou žena..."
V 18. století byl v ženském světě neobyčejně oblíben anglický spisovatel Samuel Richardson, autor mravoličných (líčení mravů) románů. V roce 1753 napsal příběh nešťastné lásky krásné Italky Klementiny z Poretty k neméně krásnému a ctnostnému anglickému šlechtici, jehož jméno nese celý román - ,,Sir Char-les Grandison". V prvním svazku čteme: ,,Za takovými piklemi musí vězet jen ženská.“
Německý spisovatel J. G. Seume v knize ,,Výlet do Syrakus" cituje anglické přísloví „Když
je někde nějaká hádka, jde obyčejně o ženskou".
Pigasov v Turgeněvově novele „Rudin“ je skálopevně přesvědčen, že strůjcem, vlastně strůjkyní každého neštěstí je žena.
Olga Spálová s kolektiven pro svou knihu vybrala tyto důkazy jen namátkou, „abychom očistili Francouze z podezření, že právě u nich a jen u nich mohlo vzniknout tohle rčení“.
Ale proč by bylo nutné hledat ženu jen za špatnými věcmi?
Ta výzva přece nevynáší soud, podle ní sluší hledat ženu za vším, nejen za zločiny, nýbrž i za velkými a krásnými činy nebo díly, která inspirovala.
Proč ji bylo třeba hledat, proč se skrývala?
Podle Spalové nesmíme opomínat, že hovoříme většinou o časech, kdy žena neměla žádné právo, kdy nesměla do ničeho mluvit a o ničem sama rozhodovat. Často se citovávalo církevní nařízení: ,,Taceat mulier in ecclesia" - žena ať v církvi mlčí. A mlčet musela i ve veřejném životě.
„Dnes tedy bude mít výzva ,Cherchez la femme´ jiný zvuk, i kdybychom chtěli hledat ženu za atomovou pumou, vid'te, paní Curieová?“ zakončuje Olga Spalová.
Hledaná žena v pop-music
Kdo jiný by měl zpívat o ženách než legendární milovník žen Karel Gott. V písničce Cherchéz la famme doslova zpívá:
Cherchéz la famme si můžeš říct
něco o tom víc už sám
cherchéz la famme nic míň, nic víc
vyhoví všem otázkám
za vším hledej zkrátka ženu
a když nevíš kudy kam,
tak stále platí to cherchéz la famme.