Od záměny novorozenců v třebíčské nemocnici uběhne 20 let. Jak se vyvinuly osudy obou rodin?
Dvě holčičky, které se narodily ve stejné porodnici, si odvezli domů nesprávní rodiče. Na chybu se přišlo až po téměř deseti měsících, když jednomu z otců začalo být podezřelé, že se dcera vůbec nepodobá jemu ani ostatním členům rodiny. Následoval test DNA, který odhalil jednu z nejznámějších záměn novorozenců v české historii.
Příběh se začal psát 9. prosince 2006 v třebíčské porodnici. V ten den se zde narodily dvě holčičky, Nikola a Veronika. Kvůli chybě zdravotnického personálu však dostala každá z nich náramek té druhé. Rodiče si tak z nemocnice odvezli cizí dcery, aniž by o tom měli tušení.
Obě rodiny žily na Třebíčsku. Libor Broža a jeho partnerka Jaroslava Trojanová vychovávali holčičku, kterou pojmenovali Nikola. Jan a Jaroslava Čermákovi si domů odvezli Veroniku. První měsíce se zdánlivě nic nedělo. Jenže Libor Broža začal postupně pochybovat, zda je skutečně biologickým otcem dítěte.
Podezření otce odhalil až test DNA
Libor Broža si všiml, že se holčička nepodobá jemu ani ostatním příbuzným. Samotná odlišnost vzhledu samozřejmě nemusí nic znamenat, pochybnosti v něm ale postupně sílily. Rozhodl se proto podstoupit test DNA. Ten skutečně ukázal, že Nikola není jeho biologickou dcerou.
Následné vyšetřování odhalilo, že v porodnici došlo k záměně dvou novorozených dívek. Zatímco Brožovi vychovávali biologickou dceru Čermákových, Čermákovi se starali o dítě Brožových.
Pravda vyšla najevo na podzim 2007, kdy už obě holčičky měly za sebou téměř deset měsíců života. Rodiče se ocitli před mimořádně těžkým rozhodnutím. Museli se rozloučit s dítětem, které do té doby považovali za vlastní, a přijmout biologickou dceru, kterou prakticky neznali.
K samotnému předání došlo v prosinci 2007. Rodiny se rozhodly postupovat citlivě a na výměnu děti se postupně připravovaly. Přesto šlo o mimořádně bolestivou zkušenost. Obě holčičky totiž měly k dosavadním rodičům vytvořené silné citové pouto.
Maminka se nedokázala snadno rozloučit s holčičkou, kterou vychovávala
Pro Jaroslavu Trojanovou zůstalo odloučení od Nikolky velmi těžké. Téměř deset měsíců ji kojila, starala se o ni a prožívala s ní první důležité okamžiky. Biologické pouto se sice potvrdilo testem DNA, citový vztah ale nešlo jednoduše přerušit.
Také druhá rodina se musela vyrovnat s tím, že dítě, které považovala za vlastní, bude od nynějška vyrůstat jinde. Obě rodiny se proto snažily, aby přechod proběhl co nejšetrněji.
Dívky dostaly jména, která dodnes připomínají jejich neobvyklý životní příběh. Biologická dcera Brožových dostala jméno Nikola Veronika a biologická dcera Čermákových Veronika Nikola. Každá si tak ponechala jméno, které jí dali rodiče, u nichž prožila prvních deset měsíců života.
Obě rodiny se později rozrostly
Život se postupně vracel do běžných kolejí. Brožovi se v listopadu 2010 dočkali dalšího potomka. Narodil se jim syn Daniel. Jaroslava Trojanová později přiznala, že po zkušenosti z třebíčské porodnice měla z dalšího porodu a péče zdravotníků obavy. Důvěra v nemocniční personál se jí neobnovovala snadno.
Také rodina Čermákových se rozrostla. Narodila se jim další dcera Tereza.
Obě rodiny zůstaly po výměně v kontaktu a v minulosti se společně setkávaly například při narozeninách a o Vánocích. Dívky tak mohly udržovat vztah nejen se svými biologickými rodiči, ale také s lidmi, kteří o ně pečovali během prvních měsíců života.
Jak přesně vypadají jejich vztahy dnes, už veřejně dostupné informace spolehlivě neukazují. Obě dívky si ale zaslouží soukromí. Z někdejších miminek jsou dnes mladé ženy, které svůj životní příběh mohou vyprávět samy.
Nemocnice musela zaplatit milionové odškodnění
Záměna měla také soudní dohru. Obě rodiny požadovaly od nemocnice odškodnění za psychickou újmu, kterou jim její pochybení způsobilo. První nabídku ve výši 300 tisíc korun nepovažovaly za dostatečnou.
V lednu 2009 rozhodoval Krajský soud v Brně a rodinám přiznal dohromady 3,3 milionu korun. Případ se později dostal až k Nejvyššímu soudu, který rozhodnutí o odškodnění potvrdil.
Událost zároveň vedla k důkladnějším kontrolám při identifikaci novorozenců. „Máme zavedenou trojitou kontrolu identifikačních znaků, které kontrolují otec i matka,“ vysvětlila mluvčí třebíčské nemocnice Jitka Mácová pro Deník.cz.
Příběh dvou rodin z Vysočiny tak zůstává mimořádnou připomínkou toho, jak může zdánlivě drobná chyba v nemocnici ovlivnit životy lidí. Pro obě rodiny nešlo jen o administrativní omyl. Znamenal změnu života, bolestné loučení a nutnost znovu budovat rodinné vztahy, které měly od začátku vypadat úplně jinak.