Na nádvoří hradu Loket spadl meteorit. Existují dvě verze události
Na hradě Loket v Karlovarském kraji se ukrývá železný meteorit, který původně vážil přibližně 107 kilogramů. Jeho historie sahá hluboko do středověku, ale dodnes není jasné, jak se na Loketsko vlastně dostal. Podle jedné verze spadl přímo na hradní nádvoří, podle druhé ho našel rolník při práci na poli.
Kámen velký jako koňská hlava
Loketské železo, jak se meteoritu říká, patří k nejstarším známým dochovaným meteoritům. Původní kus měřil zhruba 50 centimetrů na délku, 30 centimetrů na šířku a 20 centimetrů na výšku. Svým zaobleným tvarem připomínal koňskou hlavu. Vážil asi 107 kilogramů.
Jeho základem je železo s příměsí niklu. Patří mezi takzvané střední oktaedrity, což je skupina železných meteoritů s charakteristickou vnitřní strukturou.
O jeho původu se ale vyprávějí dvě různé verze. Podle první ho kolem roku 1400 vyoral rolník na poli nedaleko Lokte. Druhá hovoří o události z roku 1422. Tehdy obrovský kus železa údajně dopadl přímo na nádvoří hradu.
Přesnou odpověď nemá ani současná věda. Ředitelka hradu Loket Jana Těžká obě varianty popsala v rozhovoru pro Český rozhlas. Odborníci se dnes přiklánějí spíše k tomu, že meteorit ležel dlouhou dobu v zemi a někdo ho následně našel. V oficiální databázi Meteoritical Bulletin je veden jako nález, nikoli jako pozorovaný pád. Nikdo totiž nedoložil, že by jeho dopad skutečně spatřil.
Lidé věřili, že je to zakletý purkrabí
Podivný železný balvan přitahoval pozornost už ve středověku. Lidé tehdy neměli možnost zjistit jeho skutečný původ a neobvyklý předmět si vysvětlovali po svém. Postupně se kolem něj rozšířila pověst o zakletém purkrabím.
Podle jedné z verzí byl purkrabí Půta krutým pánem, který své poddané utiskoval a vymáhal od nich vysoké dávky. Jednou se prý na poli rozkřikl na své poddané a požadoval po nich více práce. Vtom ho zasáhl blesk a proměnil ho v železný balvan.
V jiných verzích příběhu figuruje vdova, která purkrabího proklela za jeho bezcitnost. Všechny varianty ale spojuje stejná představa: neobvyklý kus železa měl být ve skutečnosti člověkem potrestaným za své činy.
Místní mu proto říkali Zakletý purkrabí. Někteří lidé meteoritu dokonce přisuzovali zvláštní vlastnosti. Traduje se například, že měnil svou hmotnost a že ho nebylo možné roztavit ani v silném žáru.
Kousky meteoritu jsou po celé Evropě
Loketské železo bylo po dlouhou dobu uchováváno v prostorách radnice nebo hradu. Během třicetileté války ho podle historických vyprávění místní ukryli do hradní studny, aby se nedostalo do rukou nepřátelských vojáků. Kolem roku 1670 byla studna vyčerpána a železný balvan znovu vyzvednut.
Později se o podivný předmět začali zajímat učenci. V roce 1811 ho zkoumal profesor pražské techniky Karel August Neumann, který rozpoznal jeho meteoritický původ. Zjistil, že obsahuje nikl, což bylo důležité pro potvrzení jeho mimozemského původu.
Vědecký zájem kameni bohužel uškodil. Byl rozřezán na menší části a jeho úlomky se postupně dostaly do významných světových sbírek. Největší kus o hmotnosti přibližně 80 kilogramů dnes uchovává Přírodovědné muzeum ve Vídni. Další části se nacházejí například v Národním muzeu v Praze.
Na hradě Loket zůstal fragment původního meteoritu vážící necelých 15 kilogramů. Návštěvníci si tam mohou prohlédnout také repliku původního mohutného balvanu.
Zatímco pověst o zakletém purkrabím patří do světa středověkých představ, samotné loketské železo je skutečným kusem vesmíru. O tom, zda kdysi dopadlo přímo na hradní nádvoří, nebo ho ze země vyzvedl místní rolník, však můžeme dodnes jen spekulovat.