Podivné stopy v brazilské poušti zmátly vědce. Po boku dinosaurů žil zcela nečekaný tvor
Foto: Pixabay
4 min
Zkamenělé otisky tlapek z jižní Brazílie mění vše, co jsme si mysleli o prehistorických savcích. Tvor, který je zanechal, byl dvakrát větší než kdokoliv z jeho doby.
Reklama
Tajemné otisky z pravěké pouště
Když paleontologové zkoumali zkamenělé duny v brazilském státě Santa Catarina, netušili, že narazí na stopu, která převrátí zavedené představy o světě rané křídy. V místě, kde se před 145 až 100 miliony let rozprostírala nekonečná poušť, objevili otisky čtyřprstých tlapek – a jejich rozměry byly šokující.
Největší ze stop měří 11,4 centimetru na délku a 13,4 centimetru na šířku. To samo o sobě by nemuselo být nic výjimečného, kdyby nešlo o éru, kdy podle všech dosavadních poznatků žádný savec ani jeho blízký příbuzný nepřesahoval velikost krysy.
Formace Botucatu v povodí řeky Paraná je geologickou knihou zapsanou v pískovci. Kdysi tu vládlo spalující slunce a písečné bouře – prostředí, kde se kosterní pozůstatky drobných tvorů téměř nikdy nedochovají. Právě proto jsou zkamenělé stopy jediným oknem do života tehdejší fauny.
Zvíře velikosti horského lva kráčelo pouští
Dva nově zdokumentované soubory stop, označené jako UERJ IC-170 a UERJ IC-171, vyprávějí příběh tvora, který mohl být dlouhý až metr a půl – tedy zhruba jako moderní puma nebo velký pes. Krátké, zaoblené otisky zadních nohou a úzký rozestup mezi levou a pravou stopou naznačují, že se pohyboval po všech čtyřech.
Pedro Victor Buck z Paleontologické laboratoře Státní univerzity v Minas Gerais vedl tým, který stopy přiřadil ke skupině Chelichnopodidae – fosilním otiskům savčích předků. Vzorky, uložené dnes v laboratoři v Riu de Janeiru, pocházejí z lomu nedaleko města Turvo.
Výzkumníci upozorňují, že přesná identifikace konkrétního druhu je nesmírně obtížná, protože jemný pouštní písek hnaný větrem často smazal detailní anatomické rysy stop. Přesto samotná velikost otisků mluví jasnou řečí: jejich původce byl dvakrát větší než jakýkoliv dosud známý savec z doby dinosaurů.
Formace Botucatu už dříve odhalila dva další neobvykle velké otisky savčích předků – druhy Aracoaraichnium leonardii a Brasilichnium anaiti. Nové nálezy tento seznam rozšiřují a potvrzují, že gigantismus mezi raně křídovými savci nebyl ojedinělou výjimkou.
Konec mýtu o trpasličích savcích
Desítky let platilo v paleontologii pravidlo: dokud vládli dinosauři, savci zůstávali v pozadí jako drobní tvorové nepřesahující hmotnost jednoho kilogramu. Teprve po vymření obřích plazů před 66 miliony let měli údajně dostat šanci růst.
Buck a jeho spoluautoři ve studii publikované v časopise Journal of South American Earth Sciences tento předpoklad vyvrací. Nově objevené stopy ukazují, že některé linie savčích předků dosáhly značné velikosti mnohem dříve, než se dosud věřilo – a to nejen v Jižní Americe.
Společně s recentními nálezy kosterních fosilií z jiných částí Gondwany i Laurasie se rodí nový obraz raně křídového světa. Svět, kde vedle tyranosaurů a brachiosaurů kráčeli savci velikosti dnešních šelem, kteří se dokázali prosadit v nehostinné poušti plné predátorů.
Autoři studie uzavírají, že tyto nálezy zásadně rozšiřují naše znalosti o tělesné velikosti raně křídových savců a přinášejí nový pohled na to, jak se tito tvorové vyvíjeli a adaptovali na superkontinentu Gondwana. Otázka, proč právě v brazilské poušti vznikli tito obři, zatím zůstává otevřená – a čeká na další expedice do pískovcových lomů jižní Brazílie.
