Multifunkční skládací nůž připisujeme samozřejmě Švýcarům. Jeho předchůdce ale vytvořili již ve starém Římě
Foto: Philippa Walton / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
4 min
Moderní švýcarský skládací nůž debutoval až v devatenáctém století a způsobil revoluci v praktických nástrojích na cestách. Ale jako u mnoha jiných věcí, i tato má svůj původ u starých Římanů!
Reklama
Co nosili římští vojáci v kapse
Seznamte se s takzvaným „multinástrojem“, šikovným skládacím zařízením, které obsahovalo mini nůž, špachtli, vidličku, párátko a bodec. Tento nástroj byl vytvořen ve třetím století našeho letopočtu a mohl jej nosit římský voják v kapse při putování nebezpečným územím.
Nepřesně určený původ
Nejpropracovanější příklad tohoto skládacího multifunkčního zařízení je v současnosti umístěn ve Fitzwilliamově muzeu v Cambridge, v Anglii. Vše, co muzeum veřejně oznámilo o nálezovém místě sbírkového předmětu je, že kus byl nalezen ve „Středozemním moři“ a v článku o nálezu z roku 1988 klasicista, David Sherlock, poznamenal: „Nepodařilo se mi zjistit nic o jeho původu před rokem 1980, kdy jej získal prodejce ve Švýcarsku.“
Popis nástroje
Drobná vychytávka byla vyrobena ze železa a stříbra, drahých materiálů, které z běžného nástroje udělaly luxusní zboží. Mluvčí Fitzwilliamova muzea v roce 2010 deníku The Daily Mail řekl, že se jedná o „užitečný gadget pro bohatého cestovatele“. Majitel multifunkčního nářadí nemusel být nutně Říman. Možná se ke gadgetu dostal prostřednictvím rozvinutých římských obchodních sítí, dobře zavedených v době císařství.
Důležitá byla hmotnost
Pro římského vojáka by se takové skládací zařízení ukázalo jako zvlášť užitečné. Ať už procházeli nepřátelským územím nebo stavěli tábory, vojáci toho měli na zádech hodně. Vojenská souprava – včetně zásob, brnění a zbraní – byla pro průměrného člověka mimořádně těžká (v rozmezí od 30 do 100 liber, tj. 13,5–45 kg). Zda by takovýto typ luxusního předmětu mohl vlastnit běžný pěšák a zda by mu to jeho velitelé dovolili, je předmětem diskuse. Bez ohledu na skutečný stav majitele, voják neměl ve svém batohu mnoho místa pro množství různých drobností, takže něco, co by spojovalo ty nejzákladnější nástroje v celek, by bylo jistě velmi vítané.
Vidlička byla pro Římany vzácná
Vidlička, lžíce a nůž jsou docela samozřejmé, ačkoli vidlička byla pro Římany velmi vzácným nástrojem. Ale co ten bodec a špachtle? K čemu mohly být tyto neobvyklé nástroje použity? Jak se ukázalo, i ty byly pravděpodobně spojeny s jídlem. Bodec mohl být použit k vypáčení masa z hlemýžďů, po vzoru lžiček se špičatými rukojeťmi, které sloužily stejnému účelu.
Špachtle
Špachtle vypadala trochu jinak, než si ji představujeme dnes. Římské špachtle byly ploché, podlouhlé kusy kovu připevněné k dlouhým rukojetím, které voják mohl použít k ošetření rány nebo k získání korku nebo uzávěru z obtížně otevíratelné láhve. Existuje teorie, že špachtle možná sloužily k nabírání pasty nebo koření z malých lahviček s úzkým hrdlem, nebo dokonce k čištění zubů po jídle na pochodu.
Existuje množství podobných nálezů
Zatímco Fitzwilliamův gadget je zdaleka nejpropracovanějším a nejzachovalejším příkladem takového zařízení, zachoval se mnohem větší počet skládacích lžic a nožů. Tento příklad je nejlepším dokladem tohoto starověkého předchůdce švýcarského multifunkčního skládacího nože, který archeologové našli. Existuje také podobná pomůcka z Thrákie ze třetího století (oblast, která zahrnuje části moderního Řecka, Turecka a Bulharska), ale tato vychytávka obsahovala některé nástroje specifické pro lékařskou profesi. Byla používána k péči o rány, ale také jako lancety.
Zmínka u Aristotela?
Zdá se, že Aristoteles ve své Politice zmiňuje něco analogického a vtipkuje, že „příroda nedělá nic v úsporném duchu, jako kováři vyrábějí delfský nůž, ale jednu věc s ohledem na jednu věc“. Zde má na mysli, že příroda navrhuje vše pro jediný účel, na rozdíl od těch, kteří vyrábějí „delfské nože“, které spojují spoustu jedinečných předmětů do jednoho multifunkčního mistrovského díla.
