Platón tvrdil, že kdo neumí tančit, je nevzdělaný. Tanec byl neoddělitelnou součástí starého Řecka

Tanec jako základ života

Ve starověkém Řecku byl tanec významnou součástí každodenního života. Řekové spontánně tančili na svatbách, večírcích anebo se účastnili choreografických tanců v divadle. Mohli tančit sami anebo ve skupině. Tancem vyprávěli příběh, ukazovali své atletické dovednosti, bavili hosty či se účastnili náboženských rituálů. Chlapci a dívky se učili tančit ve školách. Platón věřil, že tanec je zásadní pro rozvoj dobrého občana, muže i ženy, neboť má pozitivní vliv na tělo i mysl člověka.

Původ tance

Řecký tanec se datuje do 2. tisíciletí př. n. l. a za jeho rodiště se považuje Kréta. Řecký spisovatel Sofokles tvrdí, že bůh Pan vynalezl různé druhy tance na základě tanečních kroků používaných v krétském městě Knóssos. Krétské obrazy a sochy tančících žen mnohdy vyobrazují bohyně anebo kněžky. Mezi tancem a vírou existoval ve starověkém Řecku silný vztah.

Filozof Lúkianos věřil, že tanec je výtvorem vesmíru, protože hvězdy a planety se pohybují v harmonickém tanci po celém vesmíru. Důležitost tance dokládají i archeologické nálezy pocházející z této doby. Nápis vyrytý na terakotovém džbánu na víno ho označuje za cenu pro „toho z tanečníků, který bude tančit nejpůvabněji.“

Druhy tance

Řecké tance mohly být individuální či společné. Sólová vystoupení byla úzce propojena s akrobacií. Převážná většina starořeckých tanců se odehrávala právě ve skupině. Homér ve své Iliadě popisuje ozdobu Achillova štítu, která zobrazovala tři skupiny tančících chlapců a dívek. Profesionální taneční skupiny vystupovaly v takzvaných sympoziích, kde je najímali pro hudební potěchu návštěvníků.

Nejoblíbenější formou tance byl lineární a kruhový tanec používaný v divadle. Tančilo se ale mnohem více tanců. V Řecku byl populární krétský tanec pyrrhichē, zbraňový tanec. Ve Spartě ho používali v rámci vojenského tréninku a svým pojetím odpovídal tvrzení filozofa Sokrata, že nejlepší tanečník je rovněž nejlepší válečník.

Přečtěte si také

Řecké báje nám daly pojem "jablko sváru". Avšak málokdo zná celou legendu a kam toto jablko Řecko…

11. 2. 2023

Významnou roli hrál tanec gymnopaedia, který se pravděpodobně silně podobal dnešní gymnastice (nikoliv aerobiku, neboť šlo o pomalý tanec). Gymnopaedia se prováděla každoročně v rámci rituálu v centru agory ve Spartě. Byla spřízněná s tancem pyrrhichē, s tím rozdílem, že imitovala pohyby wrestlera a nikoliv válečníka, neboť její tanečníci byli neozbrojení a nazí.

Na své si přišel i bůh Dionýsos díky divokému tanci, který se tančil v čase podzimního sběru hroznů. V tragédii Bakchantky dramatika Euripida se řecké ženy oddají tomuto tanci, opakovaně dupou na zem a divoce se točí dokola.

Kdo netančí, nic neví!

V dnešních školách se tanec neučí, pokud nepočítáme chození do tanečních, které není povinné. Ve starověkém Řecku panovaly odlišné poměry a tanec lidé považovali za důkaz vzdělanosti.

Platón se vyjádřil jasně. Člověk, který neuměl tančit, byl podle něj nevzdělaný a nekultivovaný, zatímco dokonalý tanečník byl ztělesněním inteligentního člověka. Ve svém pojednání o vzdělávání mladých lidí Platón klade velký důraz právě na hudbu, tanec a cvičení. Zasazuje se o to, aby se dívky učily stejné taneční pohyby jako chlapci. Jejich vyučujícím by měla být žena a její instrukce by neměly být příliš spartánské, tedy přísné.

Přečtěte si také

Historie řecké zmrzliny sahá až k Hippokratovi: Tajemství léčby sněhem

26. 7. 2022

Tančili i bohové

Kdo by stále pochyboval o významu tance ve starořecké společnosti, možná ho přesvědčí, že tanci se dle mýtů věnovaly i božské bytosti. Kromě boha Dionýsa, který schvaloval divoký tanec svých uctívačů, a kreativního boha Pana, který několik tanců vymyslel, si v oblasti tance na své přišla především Terpsichore. Šlo o jednu z devíti Múz, bohyni umění v řecké mytologii. Terpsichore se specializovala na sborový zpěv a tanec. Údajně tančila například na oslavu svatby římského císaře Honoria, který vládl v pozdním 4. století př. n. l. Tanec byl v neposlední řadě tak i způsobem, jak starověcí Řekové svým bohům skládali hold.