Platón tvrdil, že kdo neumí tančit, je nevzdělaný. Tanec byl neoddělitelnou součástí starého Řecka
Foto: Ergotimosem / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Umět tančit je schopnost, které si moderní společnost stále cení. Zejména během formálnějších událostí. Ve starověkém Řecku měl tanec ale ještě hlubší význam a propojoval lidi s bohy.
Tanec jako základ života
Ve starověkém Řecku byl tanec významnou součástí každodenního života. Řekové spontánně tančili na svatbách, večírcích anebo se účastnili choreografických tanců v divadle. Mohli tančit sami anebo ve skupině. Tancem vyprávěli příběh, ukazovali své atletické dovednosti, bavili hosty či se účastnili náboženských rituálů. Chlapci a dívky se učili tančit ve školách. Platón věřil, že tanec je zásadní pro rozvoj dobrého občana, muže i ženy, neboť má pozitivní vliv na tělo i mysl člověka.
Původ tance
Řecký tanec se datuje do 2. tisíciletí př. n. l. a za jeho rodiště se považuje Kréta. Řecký spisovatel Sofokles tvrdí, že bůh Pan vynalezl různé druhy tance na základě tanečních kroků používaných v krétském městě Knóssos. Krétské obrazy a sochy tančících žen mnohdy vyobrazují bohyně anebo kněžky. Mezi tancem a vírou existoval ve starověkém Řecku silný vztah.
Filozof Lúkianos věřil, že tanec je výtvorem vesmíru, protože hvězdy a planety se pohybují v harmonickém tanci po celém vesmíru. Důležitost tance dokládají i archeologické nálezy pocházející z této doby. Nápis vyrytý na terakotovém džbánu na víno ho označuje za cenu pro „toho z tanečníků, který bude tančit nejpůvabněji.“
Druhy tance
Řecké tance mohly být individuální či společné. Sólová vystoupení byla úzce propojena s akrobacií. Převážná většina starořeckých tanců se odehrávala právě ve skupině. Homér ve své Iliadě popisuje ozdobu Achillova štítu, která zobrazovala tři skupiny tančících chlapců a dívek. Profesionální taneční skupiny vystupovaly v takzvaných sympoziích, kde je najímali pro hudební potěchu návštěvníků.
Nejoblíbenější formou tance byl lineární a kruhový tanec používaný v divadle. Tančilo se ale mnohem více tanců. V Řecku byl populární krétský tanec pyrrhichē, zbraňový tanec. Ve Spartě ho používali v rámci vojenského tréninku a svým pojetím odpovídal tvrzení filozofa Sokrata, že nejlepší tanečník je rovněž nejlepší válečník.
Významnou roli hrál tanec gymnopaedia, který se pravděpodobně silně podobal dnešní gymnastice (nikoliv aerobiku, neboť šlo o pomalý tanec). Gymnopaedia se prováděla každoročně v rámci rituálu v centru agory ve Spartě. Byla spřízněná s tancem pyrrhichē, s tím rozdílem, že imitovala pohyby wrestlera a nikoliv válečníka, neboť její tanečníci byli neozbrojení a nazí.
Na své si přišel i bůh Dionýsos díky divokému tanci, který se tančil v čase podzimního sběru hroznů. V tragédii Bakchantky dramatika Euripida se řecké ženy oddají tomuto tanci, opakovaně dupou na zem a divoce se točí dokola.
Kdo netančí, nic neví!
V dnešních školách se tanec neučí, pokud nepočítáme chození do tanečních, které není povinné. Ve starověkém Řecku panovaly odlišné poměry a tanec lidé považovali za důkaz vzdělanosti.
Platón se vyjádřil jasně. Člověk, který neuměl tančit, byl podle něj nevzdělaný a nekultivovaný, zatímco dokonalý tanečník byl ztělesněním inteligentního člověka. Ve svém pojednání o vzdělávání mladých lidí Platón klade velký důraz právě na hudbu, tanec a cvičení. Zasazuje se o to, aby se dívky učily stejné taneční pohyby jako chlapci. Jejich vyučujícím by měla být žena a její instrukce by neměly být příliš spartánské, tedy přísné.
Tančili i bohové
Kdo by stále pochyboval o významu tance ve starořecké společnosti, možná ho přesvědčí, že tanci se dle mýtů věnovaly i božské bytosti. Kromě boha Dionýsa, který schvaloval divoký tanec svých uctívačů, a kreativního boha Pana, který několik tanců vymyslel, si v oblasti tance na své přišla především Terpsichore. Šlo o jednu z devíti Múz, bohyni umění v řecké mytologii. Terpsichore se specializovala na sborový zpěv a tanec. Údajně tančila například na oslavu svatby římského císaře Honoria, který vládl v pozdním 4. století př. n. l. Tanec byl v neposlední řadě tak i způsobem, jak starověcí Řekové svým bohům skládali hold.