Hostiny a žranice ve starém Římě. Zlato a drahokamy byly součástí receptů
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Snad v každé kultuře bylo jídlo velice důležité... O to víc pak ve starém Římě, kde si bohatí lidé na hostiny a žranice doslova potrpěli. Neváhali za to utratit nemalé peníze a na stole se mezi exotickými pochoutkami objevovalo také zlato a diamanty. Jo, staří Římané, ti byli nejen velcí gurmáni, ale také marnotratníci.
Reklama
Hostiny byly pro staré Římany důležitým společenským rituálem
Bohatí Římané neváhali za hostiny utrácet horentní sumy. Přitom důležití byli jak hosté, tak i jídlo a zábava kolem. Při těch největších římských žranicích jste na stole mohli vidět někdy i velice zvrácené chody - třeba jazýčky plameňáků, velbloudí maso nebo nadívaného páva. Exotické produkty, maso z divokých zvířat a ptáků, byly jen obtížně k sehnání, což se projevilo na jejich ceně. Na hostinách těch nejbohatších se dokonce jedly i zákonem běžně zakázané produkty, a to vykrmená drůbež nebo vemena prasnic.
To si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Pokrmy přitom nebyly podávány na obyčejných tácech. V té době totiž musel být kuchař nejen dobrý v kuchyni, ale musel být také umělcem, který své strávníky zaujme jak po chuťové, tak i po vizuální stránce. Ze starých záznamů je patrné, že na hostině římského šlechtice Trimalchiona byl servírovaný oslík z bronzu, který na hřbetu nesl dvojitý ranec i mísy, na kterých byly servírované různé pochoutky.
Kvůli Karlu IV. nechali v celém okolí uřezat prasatům uši a ocásky a v Praze bylo lacino aneb První…
Byla to opravdu podívaná a na okraji tohoto honosně vypadajícího servírovacího tácu jste mohli vidět vyryté Trimalchionovo jméno. I nádobí, které neslo jméno svého pána a bylo vyrobené ze vzácných kovů, poukazovalo na majetek hostitele. Na těchto hostinách se běžně podával bažant, drozd nebo jiné zpěvné ptactvo.
Dále jste si mohli pochutnat na humrech, měkkýších nebo syrových ústřicích. Nechyběli ani mořští ježci, mušlové paštiky, srnčí žebra, černé a bílé mořské žaludy, velbloudí nohy, mozky pštrosů, úhoři vykrmení na křesťanských otrocích a další delikatesy. U některých z nich by se dalo právem pochybovat o jejich jedlosti. Ke všemu se podávalo hlavně víno, které Římané často míchali s vodou.
Hostiny starých Římanů byly velice okázalé. Byla to hlavně oslava jídla, u kterého si Římané užívali doprovodný program, a hlavně se kochali i vizuální stránkou prostřené tabule. Už samotné jídlo bylo pro svou exotičnost velice drahé, to pak bylo servírované na zlatých i stříbrných podnosech. Na tabuli nechyběly drahokamy a jiné ozdoby, které podporovaly celkovou atmosféru.
Jako by se Římané předbíhali v tom, kdo uspořádá tu nejlepší hostinu
Opulentní přitom nebylo jen jídlo, ale také dary, které hostitel na hostině dával svým hostům. Například dospívající římský císař Elagabulus rád dával svým hostům otroky, domovy i živé verze zvířat, která byla mimo jiné i součástí bohaté tabule. Na svou hostinu tento císař prý přijížděl ve voze, který byl tažený nahými ženami. Jedl a pil výhradně ze zlatých talířů a pohárů zdobených drahokamy a prý si rád smíchával zlato a perly s hrachem a rýží.
Marnotratníci byli v té době všichni, kdo tyto hostiny pořádali, i ti, kteří se jich účastnili. Za největšího rozmařilce toho času byl však považován šlechtic Marcus Gabius Apicus. Ten většinu svého jmění utratil právě za hostiny, které pořádal. Jeden z jeho největších banketů ho stál až 100 milionů sesterciů (v přepočtu 15 milionů dolarů).
Když pak šlechtic zjistil, že z jeho majetku mu po tomto zbývá už jen velmi málo, začaly ho trápit deprese a z obavy o nedostatek jídla si vzal život. I takové konce mívaly římské žranice. Nehledě na to, že řada strávníků po těchto hostinách skončila s otravou jídlem, ať už kvůli přejedení nebo z důvodu, že tak velký objem jídla se zkrátka z pohledu čerstvosti nedal uhlídat. A to už staří Římané měli k dispozici zařízení, které jim servis jídla značně usnadňovalo.
