Dodnes je má v kredneci každá druhá babka. Dnes za to dostanete 15 000 Kč

V Poniklé vznikaly ozdoby, které dnes sběratelé loví po celém světě. Nejde o běžné foukané koule, ale o precizní ruční práci z tisíců drobných perliček. Jejich cena může dosáhnout astronomických částek – a padělky číhají na každém rohu.

Vánoční ozdoby si většina lidí spojuje s křehkými foukanými koulemi. Jenže v Poniklé se před více než sto lety zrodilo něco úplně jiného – perličkové ozdoby, které se od běžných foukaných výrazně liší. Tady nešlo o dech skláře, ale o trpělivost a zručnost, jakou byste čekali spíš u zlatníka.

Princip je zdánlivě jednoduchý: tisíce drobných skleněných perliček se navlékají na tenký kovový drát a postupně vznikají trojrozměrné tvary. Letadla, kočárky, zvířata, miniaturní stromečky. Žádné křehké bubliny, ale skvosty, které přežily dvě světové války a dnes se prodávají za částky, při kterých zůstává rozum stát.

Z čeho se vlastně rodily ty pohádkové tvary

Základem všeho byly perličky – rokajl, mačkané nebo broušené korálky v nejrůznějších velikostech a barvách. Některé průhledné jako kapka rosy, jiné sytě barevné s irizujícím leskem nebo mystickým AB efektem, který jim dodával duhové odlesky. Každá perlička musela být pečlivě vybrána a navlečena na drát, nejčastěji měděný nebo mosazný.

Zajímavé je, že už tehdejší mistři mysleli na budoucnost. Dráty se často galvanicky pokovovaly stříbrem nebo zinkem, aby nepodléhaly korozi. Právě díky této předvídavosti přežily mnohé ozdoby v perfektním stavu dodnes. Sklo jako takové je chemicky mimořádně stabilní – pokud nebylo vystaveno extrémní vlhkosti, perličky zvládly i celé století bez úhony. Slabým článkem bývají právě ty dráty, které se v nevhodných podmínkách mohou začít rozpadat.

Jak se z drátu a perliček stalo letadlo

Představte si, že máte vyrobit miniaturní letadlo kompletně z korálků. Žádný 3D tisk, žádné stroje – jen vaše ruce, drát a tisíce drobných skleněných kuliček. Přesně tohle dokázali mistři.

Postup vyžadoval nejprve vytvoření drátěné kostry, jakési trojrozměrné šablony budoucího tvaru. Teprve pak začalo zdánlivě nekonečné navlékání – řadu za řadou, barvu za barvou, dokud nevznikl zamýšlený tvar. Někdy se používaly primitivní formy k udržení správné geometrie, ale samotné obalování perličkami bylo čistě na rukou umělce. Každý kus byl unikát, každý nesl otisk svého tvůrce.

Zlatá éra a problém s identifikací

Nejvíce ceněné kusy pocházejí z období mezi lety 1890 a 1930. Právě přelom století a meziválečné období představovaly zlatou éru perličkových ozdob. Poznat stáří konkrétního kusu vyžaduje zkušené oko – starší perličky mívají specifické nedokonalosti, určité barevné odstíny byly populární jen v konkrétních dekádách a celková estetika odrážela tehdejší módní trendy.

Problém je, že výrobní značky přímo na ozdobách prakticky neexistují. Většinou šlo o malé rodinné dílny, které nepotřebovaly formální značení. Identifikace se opírá o ústní tradice, dochované katalogy velkých exportérů jako Schowanek nebo Ullmann, kteří sdružovali práci desítek drobných výrobců. Někdy lze rozpoznat i specifický rukopis určité rodiny sklářů – a to je pro sběratele skutečný grál.

Proč někdo zaplatí patnáct tisíc za vánoční ozdobu

Cena až 15 000 korun za jeden kus může znít šíleně, ale má svou logiku. Nejde jen o složitost tvaru, i když ta je samozřejmě klíčová. K vysoké hodnotě přispívá především extrémní vzácnost určitých motivů – některá letadla, kočárky nebo figurky se dochovaly jen v jednotkách kusů.

Dále hraje roli bezvadný stav, což je u předmětů starých přes sto let malý zázrak. Cenný je také dohledatelný původ, který ozdobě dodává příběh. A pak je tu samozřejmě fakt, že některé barvy skla se už prostě nevyrábějí – a stoprocentní ruční práce v takové kvalitě je dnes prakticky nenahraditelná.

Jak chránit rodinný poklad

Máte doma podobnou ozdobu po babičce? Pak je dobré vědět, jak o ni pečovat. Špatné skladování může během pár let znehodnotit kus za tisíce korun.

Ideální je stabilní teplota kolem 18–22 °C a vlhkost mezi 40–60 procenty. Přímé sluneční záření škodí barvám i drátům, prach odstraňujte jen měkkým štětečkem. Nikdy nečistěte ničím abrazivním. Oxidace drátů je přirozená, ale lze ji zpomalit – někteří restaurátoři doporučují jemný konzervační lak na kovové části, to by ale měl provádět profesionál. Ozdoby skladujte jednotlivě, nejlépe v bezkyselinovém papíře nebo polstrovaných krabičkách.

Jak poznat padělek

S rostoucí cenou přicházejí i padělky. Odhalit je vyžaduje trochu detektivní práce, ale existují vodítka.

• Staré perličky mají specifický lesk a drobné nedokonalosti, moderní sklo bývá příliš perfektní. Patina na drátech se tvoří desítky let – uměle vytvořená působí uniformně a nepřirozeně. Původní ozdoby nesou stopy ruční práce v drobných nepravidelnostech, repliky mohou působit strojově nebo naopak příliš hrubě. Zkušení sběratelé poznají i celkový duch kusu – zda má ozdoba autentickou atmosféru, nebo jde o chladnou napodobeninu.

Pokud si nejste jisti, vyplatí se vyhledat názor odborníka. Perličkové ozdoby se v roce 2020 dostaly na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO – a to není náhoda. Je to uznání řemesla, které spojilo preciznost, trpělivost a umělecký cit způsobem, jaký se dnes už jen těžko hledá.