Vyvraždění carské rodiny je stále obestřeno tajemstvím. Do poslední chvíle věřili, že přežijí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Dynastie Romanovců vládla v Rusku od roku 1613 do roku 1917. S jejich koncem se pojí hrůzný masakr, chladnokrevné vraždění, plánované, leč chaotické vražedné běsnění. Během červencové noci roku 1918 našlo ve sklepení domu v Jekatěrinburgu smrt celkem 11 osob včetně pěti dětí. Nejstarší dceři bylo 23 let, nejmladší Alexej byl starý 14 let. Jak vypadaly poslední minuty před smrtí?
Reklama
První světová válka – mašinérie na smrt
V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Evropské mocnosti rozdělené na Trojspolek a Dohodu stanuly proti sobě v boji o moc a kolonie. Rusko muselo čelit útokům Rakouska-Uherska a Německa. Země se dostala do hospodářského rozvratu, neúspěch zažívala i na bitevním poli. Nejvíce trpěl prostý lid, kterému s carským režimem docházela trpělivost. Mikuláš II. na vedení země nestačil, otěže fakticky držel G. J. Rasputin. Rok 1916 se nesl v duchu častých stávek a demonstrací, rozmohla se také dezerce vojáků. Rusko pomalu, ale jistě směřovalo k revoluci.
Všechnu moc lidu
Revoluce vypukla v únoru 1917 (ve skutečnosti v březnu, Rusko totiž stále používalo zastaralý juliánský kalendář z 1. století př. n. l. místo gregoriánského kalendáře ze 16. století), v Petrohradě a dalších městech probíhaly stávky a demonstrace za zlepšení situace a ukončení války. Došlo ke svržení cara a vyhlášení republiky. Prozatímní vláda ovšem nevyslyšela přání prostého lidu – „chléb a mír“. Opět se lid začíná bouřit, čehož využívá V. I. Lenin, který žil v zahraničí v exilu. Velká říjnová socialistická revoluce propukla 7. listopadu 1917. Rudé gardy obsadily po výstřelu z křižníku Aurora důležité body v Petrohradě, Zimní palác nevyjímaje. Prozatímní vláda byla svržena, u moci stanul Lenin.
Nové Rusko už od první revoluce řešilo, co udělá se symbolem samoděržaví, s carskou rodinou. Bylo potřeba najít vhodné místo pobytu, než se vyřeší jejich osud. Romanovci se tak dostali za Ural do sibiřského města Tobolosk. Což byla určitá forma vyhnanství. Živili si naději, že odejdou do exilu, příbuzné měli ve Velké Británii. Osud jim zpečetil nástup Lenina. Ten si od začátku brousil zuby na nenáviděného Mikuláše II. Chtěl soudit a odsoudit. Popravit. Plánovaný soudní proces překazila občanská válka.
Konečné řešení carské otázky
V bolševicích vykrystalizoval strach, že by se mohl car dostat do rukou protibolševických sil, s jejichž pomocí by mohl obnovit vládu. Celou rodinu transportovali blíže k Moskvě do Jekatěrinburgu. Ani toto město nebylo bezpečným, hrozilo, že jej obsadí českoslovenští legionáři. Ortel smrti byl podepsán. Likvidace Romanovců odsouhlasena. Likvidace carské rodiny rovněž ubíjela myšlenky na možnou obnovu absolutistické monarchie.
První přišel o život carův mladší bratr velkokníže Michail Alexandrovič, jehož zatkli počátkem roku 1918. V noci na 13. června skupinka vrahů vyvezla velkoknížete a jeho anglického tajemníka Briana Johnsona do lesa za městem a zastřelila je.
Noc s velkým N nastala ze 16. na 17. července. Pro nelehký úkol bylo vybráno dvanáct „katů“. Po půlnoci probudili celou rodinu, pod falešnou zprávou o blížící se nepřátelské armádě rodinu odvezli pryč. Odvedli je do sklepení jednoho z domů. Měli čekat. Údajně na fotografa a nové auto. Do místnosti ovšem vtrhla popravčí četa. Alexandra Fjodorovna požádala o židli, Mikuláš poprosil o židli pro Alexeje. Oba si sedli. Car seděl zády. Bylo jim sděleno, že výbor rozhodl o jejich popravě.
Car se pootočil a nevěřícně vykřikl. První výstřel připadl Mikulášovi. Následně se spustila palba. Po nekonečné palbě si všimli, že někteří ještě žijí. Ženy měly totiž v korzetech zašité šperky a diamanty, což je částečně chránilo. Přeživší byli ubiti bajonety. Krveprolití trvalo 20 minut. Mrtvoly zabalili do ubrusů, naložili do nákladního automobilu. Jejich poslední cesta směřovala na lesní mýtinu do opuštěného lomu. Ohavnosti pokračovaly dál. Těla byla vhozena do jámy, znetvořena žíravinou a zakopána.
Ten den našli smrt Mikuláš II., jeho manželka Alexandra, potomci Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej a další, kteří jim zůstali věrni a odešli s nimi do exilu (např. lékař E. Botkin, služebná A. Demidová).
Když našli klid
V roce 1978 se nedaleko Jekatěrinburgu našly ostatky, o nichž se předpokládalo, že paří Romanovcům. Až roku 1991 byly ostatky exhumovány. K jejich identifikaci posloužila genetika, DNA poskytl princ Philip, manžel královny Alžběty II., potomek Romanovců. V roce 1998 se dočkali pohřbu v Petrohradské pevnosti. Všechny popravené Romanovce svatořečili.
