Poklad v zapomenutém šuplíku: Lovecké nože, které stojí tisíce
Ve staré stodole po dědovi, který tam měl „trucovnu“ plnou zapomenutých věcí, může v šuplíku...
Byl patrně mírně nekonvenční a vystavoval za zástěnou a za zvláštní vstupné i dosud nevídané fotografie. Lidé si vystavené snímky prohlíželi pomocí speciálního kukátka umožňujícího prostorové vidění.
Jiný kraj, jiný mrav, praví staré úsloví. Snad nikde jinde toto rčení neplatí tolik jako v případě afrického kmene Himba, kde muži nabízejí návštěvníkům k sexu své manželky.
„Sameček musel vždy bojovat o samičku a tento neustálý boj u něho vyvinul inteligenci nadřazenou inteligenci samičky. Proto musí být muž chytřejší než žena,“ tvrdil Charles Darwin ohledně pohlavního neboli přirozeného výběru partnera. Je ale tato teorie správná a přijatelná pro všechny z nás?
Jakmile spatříte maják Þrídrangaviti, myslíte si, že něco podobného lze vidět jen v pohádce - bílý domeček s červeným majákem na vrcholku vysoké hubené skály trčící z oceánu na jednom ze tří útesů poblíž Vestmanských ostrovů. Jak se zde jen mohl objevit a kdo ho postavil?
Cestovatelé Rumunsko ještě neobjevili v tak velké míře jako ostatní evropské země. Proto oceňují jeho autentičnost, snadný přístup k památkám a také cenovou dostupnost – pobyt v Rumunsku vás vyjde daleko levněji než poznávací dovolená v západní Evropě.
V roce 1971 se v severoanglickém hrabství Northumberland odehrál příběh plný kleteb, děsu a tajemna. Z událostí, ke kterým tehdy došlo, dodnes běhá mráz po zádech.
Vačice je zajímavé zvíře, i když to nemusí být na první pohled zjevné. Je pravda, že prospí mnoho hodin ve dne. Ráda se schovává ve skalním otvoru nebo v noře ve stromu.
Bývalý zaměstnanec americké společnosti, Simon & Schuster, využil nabytých zkušeností v oboru a pokusil se na veřejnosti vystupovat jako její vydavatel.
Mladičký muž s obrovským tělesným prokletím, kdy nesl na hlavě hned dvě lidské tváře. Jaký příběh se pojí s Edwardem Mordrakem? A je vůbec pravdivý, nebo jde o líbivou fikci?
Po celou dobu starověku bylo spíše běžnou praxí než výjimkou, že přespočetné a nevítané děti byly pohozeny či jinak usmrceny – soudě podle různých zákonů zakazujících zabíjení dětí. Teprve první církevní koncily odsuzují odkládání dětí jako vraždu a dovolávají se pro ně milosrdenství.