Božena Němcová je stále nejznámější českou spisovatelkou. Byla však hlavně volnomyšlenkářkou a feministkou
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Uplynulo již více než 200 let od narození Boženy Němcové, české autorky klasického románu Babička, jejíž tvář zdobí bankovku v hodnotě 500 Kč. Neexistuje snad jediný Čech, který by její jméno neznal. Byla významnou osobností českého obrozeneckého hnutí 19. století, odpůrkyní rakouské nadvlády v Čechách a zastánkyní ženských práv.
Reklama
Doba českého národního obrození
V době, kdy psala Babičku a další díla včetně pohádek, bylo jen málo literárních děl v češtině, protože se dávala přednost němčině. Němcová však jako další obrozenci přijala za svůj umělecký jazyk češtinu, i když to nebylo v módě. Vídeň v té době zavedla centrální řízení své říše, éru známou jako absolutismus, která omezila svobodu tisku a předala kontrolu nad vzděláváním a rodinným životem katolické církvi.
Dětství
Němcová se narodila jako Barbora Novotná 4. února 1820 ve Vídni, i když o přesném datu se vedou spory, někteří odborníci uvádějí, že to bylo až o čtyři roky dříve. Její matka byla Teresie Novotná, která se živila jako služebná.
Johann Pankel, ošetřovatel koní, se po Barbořině narození s Teresií Novotnou oženil a není jasné, zda je jejím skutečným otcem. Dal však dítěti své jméno, z něhož se pak stala Barbora Pankelová (nebo Panklová). Vyrůstala v severočeské vesnici Ratibořice, kde její rodiče pracovali na panském dvoře, velký vliv na její život měla babička z matčiny strany.
Její původ je tak trochu záhadou, což vede některé badatele ke spekulacím, že byla nechtěným potomkem německé šlechtičny a že byla darována služce jako způsob, jak zakrýt skandál, ale konkrétní důkazy pro to neexistují. Její matka měla na své děti málo času a po pobytu v Ratibořicích poslala Barboru na zámek Chvalkovice, aby se zdokonalila v němčině a zlepšila své chování. Matka se na její češtinu a české kořeny dívala jako na nižší třídu.
Nucený sňatek
Když bylo Barboře 17 let, došla matce trpělivost a Barbora byla provdána za Josefa Němce, o 15 let staršího vojáka a později celníka. Narychlo domluvený sňatek nebyl zcela šťastný, pár se k sobě příliš nehodil. Němec byl údajně přísný vychovatel, zatímco Němcová, jak jí nyní konečně můžeme říkat, měla nezávislého ducha, což bylo na tu dobu poměrně neobvyklé.
Oficiální stránky jejího muzea uvádějí citát, který ji velice dobře vystihuje: „Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova za dvě stě let anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“
Manželství
Přestože vztah nebyl ideální, měli spolu čtyři děti. Oba byli horlivými zastánci české samostatnosti. Němec trochu fušoval do žurnalistiky, napsal asi 60 známých článků. Měl však námitky proti tomu, aby jeho žena pracovala jako spisovatelka. Chtěl, aby zastávala tradiční roli ženy v domácnosti, a pravděpodobně mu vadilo, že byla mnohem úspěšnější než on. Občas se prý uchýlil k fyzickému násilí. Přinejmenším v jednom případě Božena vyhledala ochranu u policie. Jindy zase utekla ze zamčeného pokoje oknem.
Němcová označovala manželství za formu privilegovaného otroctví a nucení žít ve lži, zatímco ona dávala přednost pravdě. V Praze se stala kontroverzní osobností, která některé lidi šokovala svými netypickými způsoby a názory. Proslýchá se, že v salonech kouřila doutníky, což byla v té době činnost vyhrazená mužům. Měla také řadu románků s mladšími muži z pražských literárních kruhů.
Konec života
V roce 1853 Němec kvůli podpoře českých kauz přišel o své postavení a upadl do chudoby. Manželé se poté rozešli, ale nerozvedli se. Němcová zemřela 21. ledna 1862 v Praze ve věku 41 let, v chudobě a odcizena svému manželovi. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově spolu s dalšími významnými Čechy.
