Igelitky a televize? Ne, díky. Aktivní španělští důchodci nakupují s elegancí a pak míří do barů
Foto: dinogeromella / Depositphotos
5 min
Španělský den začíná a končí později než v Česku. Typická je polední siesta, i když ve městech už není tak běžná. Španělé jedí později, večeří často až kolem 22. hodiny a chodí spát mezi půlnocí a jednou hodinou ranní. V průměru spí Španělé o hodinu méně než je evropský průměr, což je dáno právě odlišným denním rytmem a klimatem.
Reklama
V Česku je denní režim poněkud jiný – většina z nás vstává dříve, obědvá kolem poledne a večeří v podvečer. Denní rozvrh, podnebí a počasí v nemalé míře ovlivňují naši aktivitu, i aktivitu našich seniorů.
Španělští senioři jsou obecně dost aktivní. Hodně tráví čas venku, chodí na procházky, navštěvují kavárny, restaurace, kulturní akce a účastní se společenského života. Velmi populární jsou různé kluby seniorů, kde se pořádají kurzy tance, cvičení, výlety nebo společenské hry.
Důchod po španělsku
Ve Španělsku je zákonný věk odchodu do důchodu v roce 2025 stanoven na 65 let, pokud má člověk odpracováno alespoň 38 let a 3 měsíce. Pokud tuto podmínku nesplní, odchází do důchodu až v 66 letech a 8 měsících. Tento věk se postupně prodlužuje a od roku 2027 bude nutné mít 38,5 let odpracováno pro důchod v 65 letech, jinak bude důchod až v 67 letech. Minimální doba pojištění je 15 let, uvádí web Lavanguardia.com.
Společenské nakupování
Pokud budete ve Španělsku na dovolené a půjdete nakupovat, uvidíte velké množství seniorů na nákupech všeho možného. Preferují nákupy v kamenných obchodech a na trzích, kde vyhledávají osobní kontakt a uvolněnou konverzaci jak s prodavači, tak mezi sebou. V oblíbených supermarketech a především na pouličních trzích si pečlivě vybírají kvalitní jídlo, zeleninu a ovoce, kde přesně vědí, co a u jakého prodejce pořídit. Osobní přístup a mezilidské vztahy jsou ve Španělsku velmi důležité, takže z „obyčejného“ nákupu se stává společenská záležitost.
Plné tašky čerstvé zeleniny, ovoce, oliv či masa netahají v ruce ani na zádech, ale vozí je ve seciálních nákupních taškách na kolečkách. Některé z nich mají i thermo kapsy pro uchování potravin v chladu, což se v místním počasi dost hodí.
Móda a paráda nade vše
I když výdaje na potraviny tvoří významnou část rozpočtu španělských seniorů, zatímco na oblečení a jiné věci mírně klesají, uvidíte velké množství starší generace na nákupech oblečení, módních doplňků, kosmetiky a drogérie.
Obecně se dá říct, že Španělé mají rádi módu a dbají na svůj vzhled – je to součást jejich kultury a životního stylu. Oblečení je pro mnoho Španělů důležitou součástí sebevyjádření a společenského života. Nakupování oblečení je běžnou aktivitou, a to i mezi staršími generacemi, které často preferují kvalitní a stylové kousky.
Móda hrála ve Španělsku vždy důležitou roli a byla, a nadále je, důležitým aspektem španělské kultury. Světu přinesla mnoho inspirace a zároveň byla ovlivněna módními trendy z jiných zemí. Obyvatelé země s tak silným textilním průmyslem a historickým odkazem v módě mají k oblečení a vzhledu kladný vztah, a to platí i pro místní seniory, kteří volí kvalitní a pohodlné produkty.
Akční prarodiče
Přestože televize zůstává oblíbeným zdrojem zábavy, většina španělských seniorů dává přednost aktivnímu trávení volného času. Vliv má i klima – díky příznivému počasí je možné být venku většinu roku, což podporuje právět tento styl života.
Rodinný život má celkově na Pyrenejském poloostrově velký význam, senioři často pomáhají s vnoučaty a tráví čas se svojí rodinou. Ale také mají rádi své přátele a společenský pokec v typicky španělských barech...
Hurá na tapas
Návštěva tapas barů je pro španělské seniory běžnou a oblíbenou součástí života. Nejraději mají klasické španělské speciality, které sdílí s ostatními v přátelské a živé atmosféře. „Tapas kultura“ podporuje společenskou aktivitu a pocit sounáležitosti nejen španělských seniorů.
Slovo tapas je množné číslo od španělského „tapa“, což doslova znamená víko nebo poklička. Původ slova souvisí s tradicí, kdy se na sklenici vína nebo piva položil malý talířek, krajíc chleba nebo plátek šunky, aby se zabránilo vniknutí prachu nebo hmyzu do nápoje. Tak se z praktického „zakrytí“ (španělsky tapar = zakrýt) postupně vyvinul zvyk podávat k nápoji malé porce jídla, které se začaly nazývat právě tapas.
Tapas bary jsou podniky, kde se tapas podávají. Lidé sem chodí nejen jíst, ale hlavně se bavit, povídat si, ochutnávat různé speciality a často „táhnou“ z jednoho baru do druhého (tzv. ir de tapas). Tapas bary bývají hlučné, neformální a často se jí vestoje, jídlo se sdílí a objednává se více druhů najednou.
V některých regionech Španělska, hlavně v Andalusii (například v Granadě), je tapas zahrnuto v ceně nápoje – dostanete tedy malou porci jídla zdarma ke každému objednanému nápoji. Ale ve většině Španělska si však tapas objednáváte a platíte zvlášť, cena se pohybuje obvykle mezi 1–2,5 eur za jednu tapu.
