Z komunismu rovnou na aukce. Tohle teď vydělává víc než investice do akcií
Staré sekretáře z dob komunismu se dnes stávají vyhledávanými sběratelskými kousky, které na aukcích dosahují i několik desítek tisíc korun. Jejich kvalita přitahuje mnohé budoucí majitele.
Obývací stěny
Plyšové sedací soupravy, palandy nebo obývací stěny patřily před listopadem 1989 k běžnému vybavení většině československých domácností. Výrobu nábytku tehdy zajišťovaly státní Uměleckoprůmyslové podniky a sjednocená výrobní družstva, která určovala podobu interiérů napříč republikou. V pozdějších dekádách, zejména od 60. let, se těžiště nábytkářské výroby přesunulo do jižních Čech.
Významným hráčem v oboru byla například známá soběslavská Jitona, jejíž komody, skříně a sekretáře se těší zájmu i dnes, a to nejen mezi sběrateli. Jitona se specializovala na široký sortiment, od kuchyňského vybavení, přes ložnice až po obývací pokoje. Nábytek z jejich továren se exportoval nejen do tuzemska, ale také na Západ a do bývalého Sovětského svazu. Východní trhy upřednostňovaly výrobky s vysokým leskem a zlatým zdobením, zatímco pro Západ, zejména v rámci spolupráce s firmou IKEA v 70. letech, vyráběla Jitona jednodušší borovicový nábytek. Ten byl často považován za kvalitní a cenově dostupnou variantu.
Nábytek po prarodičích
Dnes je retro styl znovu na výsluní. Mnozí lidé se však mylně domnívají, že k retro zařízení stačí jen nábytek po prarodičích, doplněný těžkými květinovými závěsy, koberci s výrazným vzorem, tapetami a sametovými potahy. Stylově zařízený retro interiér ale vyžaduje cit pro kombinaci starého a nového, a právě proto roste zájem o kvalitně renovovaný nábytek z doby socialismu. Tato poptávka vedla k rozvoji malých dílen a domácích renovátorů, kteří si pečlivostí renovují původní kusy, od starých sekretářů po legendární obývací stěny. Díky tomu starý nábytek dostává druhý život a často se prodává za částky, které výrazně převyšují jeho původní hodnotu. Na aukčních portálech se dostanete na částky i přes 10 tisíc korun.
Legislativa
Výroba nábytku jako taková sice nepatří mezi vysoce riziková odvětví z hlediska vlivu na životní prostředí, přesto se nevyhne přísné legislativě. Výrobci i renovátoři musejí dodržovat řadu norem, od zákonů o odpadech, obalech či ovzduší, až po pravidla týkající se hluku a ochrany zdraví. Zvlášť v době, kdy Česká republika přejímá závazné normy Evropské unie, se požadavky neustále zpřísňují a přibývá i administrativní zátěže. Nábytkářský obor tak musí hledat rovnováhu mezi tradicí, současnými trendy a ekologickou odpovědností.