Kynologové sestavili žebříček nejneposlunějších psích plemen. Tato 3 jsou téměř nevycvičitelná

Nejde o hloupost, ale o jinou povahu

Žebříček zveřejněný slovenským magazínem Azet vychází z práce amerického profesora psychologie Stanleyho Corena, autora knihy The Intelligence of Dogs z roku 1994. Ten se zabýval různými podobami psí inteligence a porovnával mimo jiné také schopnost plemen učit se povely a spolupracovat s člověkem.

Corenův žebříček neměří celkovou inteligenci psa. Zaměřuje se především na takzvanou pracovní a poslušnostní inteligenci, tedy na to, jak rychle se zvíře naučí nový povel a jak ochotně ho plní. Pes, který se raději rozhoduje sám, tak může skončit na chvostu pořadí, přestože má výborné schopnosti v oblasti, pro kterou byl vyšlechtěn.

1. Afghánský chrt: Aristokrat, který se nebude předvádět na povel

Na první příčce pomyslného žebříčku tvrdohlavců se ocitl afghánský chrt. Jeho dlouhá hedvábná srst, vznešený postoj a elegantní pohyb působí dojmem, že se právě vrátil z přehlídkového mola. Jenže pod krásným zevnějškem se skrývá pes, který má vlastní představu o tom, jak by měl život vypadat. A jestli si myslíte, že bude kvůli kousku pamlsku desetkrát opakovat povel sedni, můžete být zklamaní.

Afghánští chrti patří mezi starobylá lovecká plemena. Byli vyšlechtěni k pronásledování zvěře na velké vzdálenosti, přičemž se při lovu museli spoléhat na vlastní zrak, rychlost a úsudek. Nebyli to psi, kteří by každou chvíli čekali na pokyn člověka. Právě samostatnost, která jim kdysi pomáhala při práci, se dnes může projevovat jako tvrdohlavost při běžném výcviku.

Americký klub chovatelů afghánských chrtů upozorňuje, že tito psi rádi rozhodují sami za sebe. Ke svým lidem se však dokážou silně připoutat a v důvěrném prostředí umějí být také veselí a hraví. Jen je potřeba smířit se s tím, že jejich představa o spolupráci může být poněkud odlišná od té vaší.

2. Basenži: Pes, který neštěká, ale rozhodně není němý

Druhým plemenem je basenži, elegantní pes pocházející ze střední Afriky. Na první pohled působí jako nenápadný sportovec s krátkou srstí, špičatýma ušima a pozorným výrazem. Jeho zvláštností je hlasový projev. Na rozdíl od většiny psů totiž typicky neštěká. Vydává spíše zvláštní jódlovací zvuky, které mohou nezkušeného majitele pořádně překvapit.

Basenži je inteligentní, zvídavý a velmi samostatný. Po tisíce let sloužil jako lovecký pes, který dokázal pracovat i mimo přímý dohled člověka. Potřeboval se rychle rozhodovat, sledovat okolí a reagovat na pohyb zvěře. Není proto divu, že mu dnes nemusí připadat příliš zajímavé opakovat stále stejný povel.

Zároveň je to aktivní zvíře, které potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání. Nuda pro něj může být skutečným problémem. Jestliže nemá co dělat, dokáže si najít vlastní program, který nemusí být úplně v souladu s představami majitele. Rozebraný polštář nebo prozkoumaný obsah skříňky pak mohou být jen začátkem domácího dobrodružství.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Těchto deset anatomických perliček vás donutí žasnout nad vlastním organismem

31. 10. 2026

3. Anglický buldok: Pohodář, který nikam nespěchá

Třetí příčku obsadil anglický buldok. Ten na rozdíl od štíhlých chrtů rozhodně nevypadá, že by měl potřebu závodit. Je mohutný, svalnatý, má širokou hlavu, krátký čenich a typický vážný výraz, kvůli němuž někdy působí, jako by právě přemýšlel nad nespravedlností světa.

Buldoci bývají klidní a společenští, ale jejich ochota plnit povely se může výrazně lišit od očekávání člověka. Když se jim něco nechce, dokážou předvést obdivuhodnou schopnost nehnout ani uchem. Majitel, který očekává okamžitou reakci, tak může zjistit, že jeho pes potřebuje nejdříve důkladně zvážit všechny okolnosti.

U tohoto plemene je důležité nepodceňovat také zdravotní stránku. Kvůli typické stavbě těla a krátkému čenichu mohou mít buldoci problémy s dýcháním a špatně snášejí přehřátí. Výcvik proto musí respektovat jejich fyzické možnosti. Dlouhé a náročné lekce nejsou vhodné. Lépe fungují krátká cvičení, trpělivost a odměna za spolupráci. 

4. Čau-čau: Vypadá jako plyšový medvěd, chová se jako samostatná osobnost

Čtvrtou příčku obsadil čau-čau, plemeno pocházející z Číny. Jeho hustá srst, mohutná hlava a modročerný jazyk z něj dělají jednoho z nejvýraznějších psích krasavců. Někdy připomíná malého lva, jindy plyšového medvěda. Jeho povaha však není tak mazlivá, jak by se podle vzhledu mohlo zdát.

Čau-čau bývá nezávislý, rezervovaný a k cizím lidem si zachovává odstup. Ke své rodině se dokáže silně připoutat, ale nepatří k plemenům, která by neustále vyžadovala pozornost. Jeho důstojnost může někdy působit až komicky. Zatímco jiný pes nadšeně přiběhne na zavolání, čau-čau může zůstat ležet a tvářit se, že povel vůbec nebyl určen jemu.

Neznamená to však, že by nebyl učenlivý. Potřebuje především respektující a důsledný přístup, dobrou socializaci a jasná pravidla. Není vhodné zaměňovat jeho rezervovanost za agresivitu ani se snažit získat si ho silou. U tohoto plemene se vyplácí budovat důvěru a nečekat, že se z něj přes noc stane nadšený účastník psí školy.

Přečtěte si také

Jak cítí pes lásku? Zcela jinak než člověk a je to matoucí

30. 10. 2026

5. Barzoj: Rychlý lovec, kterého povely nemusí zajímat

Posledním z pětice je barzoj, známý také jako ruský chrt. Patří mezi nejpůsobivější představitele chrtů. Má dlouhé štíhlé tělo, úzkou hlavu a elegantní pohyb. Když se rozběhne, dokáže vyvinout mimořádnou rychlost. Jeho původní úlohou bylo pronásledování zvěře, dokonce i vlků, a právě lovecké zaměření výrazně ovlivnilo jeho povahu.

Barzoj je citlivý, klidný a doma často působí jako nenáročný společník. Jakmile ale zahlédne něco, co připomíná kořist, může se jeho pozornost soustředit výhradně na jediný cíl. V takové chvíli může být i ten nejzajímavější pamlsek jen bezvýznamnou drobností. Jeho majitelé proto musí věnovat velkou pozornost přivolání a bezpečnému pohybu venku.

U barzoje je důležité mít na paměti, že jeho schopnost samostatně pronásledovat zvěř není nedostatkem inteligence. Je to vlastnost, pro kterou byl po generace šlechtěn. Potřebuje bezpečný prostor, dostatek pohybu a výcvik přizpůsobený jeho povaze. Volné vypuštění na neuzavřeném místě může být riskantní, pokud se v okolí objeví něco, co probudí jeho lovecký instinkt. 

Jak vycvičit psa, který má vlastní hlavu?

Pětice z žebříčku má jedno společné: jejich předci nebyli vyšlechtěni proto, aby celý den čekali na povely člověka. Často měli samostatně lovit, hlídat nebo se rozhodovat v situacích, kdy na ně majitel nemohl přímo dohlížet. To je důvod, proč mohou při klasickém výcviku působit méně ochotně než například border kolie nebo německý ovčák.

Neznamená to však, že se nedají vychovat. Jen je potřeba najít způsob, který jim bude dávat smysl. Osvědčuje se pozitivní motivace, tedy odměňování žádoucího chování pamlskem, hračkou nebo pochvalou. Trénink by měl být krátký, pravidelný a zpočátku bez rušivých podnětů. Místo nekonečného opakování jednoho povelu je lepší skončit ve chvíli, kdy pes uspěje, a příště na dosažený výsledek navázat. Takový postup doporučuje také britská organizace RSPCA.

Zásadní je také poznat, co konkrétního psa motivuje. Některý udělá téměř cokoli za kousek masa, jiný se nadchne pro hru s oblíbeným míčkem a další potřebuje především pohyb a možnost zaměstnat svůj nos. Výcvik se proto nedá měřit jen počtem naučených povelů. Důležitější je, aby pes rozuměl základním pravidlům, dokázal bezpečně fungovat v běžném životě a měl se svým člověkem dobrý vztah.

A nakonec si přiznejme jednu věc. My lidé milujeme psy, kteří na první povel poslušně přiběhnou, sednou si a podají tlapku. Stejně tak ale milujeme i ty, kteří občas cvičí spíš nás. Když vám pes odmítne vstát z pelíšku, ukradne papuči nebo se tváří, že slovo „domů“ nikdy neslyšel, může to být docela roztomilé. Drobná neposlušnost a rošťáctví k psímu životu patří. Jen je důležité, aby neohrožovaly jeho samotného ani nikoho v okolí.