Do smutečních šperků se vkládal popel či vlasy nebožtíka, i se mlely do barvy. Za děti bílý smalt či perly jako slzy

Smuteční šperky pocházejí ze 17. století, ale obrovskou popularitu získaly o století později, kdy královna Viktorie truchlila nad smrtí svého milovaného Alberta. Jakýkoli šperk vyrobený na památku milovaného, který zemřel, byl vyráběn jako vzpomínka na lidi nebo i na domácí mazlíčky.

Georgiánská éra

Generace panovníků tzv. Georgiánské éry nosily smuteční šperky s temnými, děsivými motivy. Mezi oblíbené motivy patřily kostry, hroby a rakve. Šperky této doby byly navrženy jako „memento mori" (připomínka nevyhnutelnosti smrti). To lidem připomínalo, aby žili naplno. 

Georgiánská éra byla obdobím britských dějin od roku 1714 do cca 1830-1837, pojmenovaným po hannoverských králích Jiřím I., Jiřím II., Jiřím III. a Jiřím IV.

Viktoriánská éra

Smuteční šperky viktoriánské éry se zjemnily a sloužily jako pamětní listy pro zesnulé. Motivy byly symboly smutku: vrby, andělé, mraky, iniciály, abychom jmenovali alespoň některé. Smuteční oděv byl v tomto období velmi přísný, zejména pro ženy. Ve fázi „hlubokého smutku", která trvala dva až tři roky, se muselo nosit černé oblečení. Černé smuteční šperky postupně ustupovaly tmavým barvám v pozdějších fázích.

Viktoriánské období je historická etapa vývoje Spojeného království v době vlády královny Viktorie od června 1837 do ledna 1901.

Nebožtíkovy vlasy: celé i rozemleté

Velmi časté bylo použití vlasů zemřelého ve smutečních špercích. V 19. století bylo běžné, že se do různých typů šperků vkládaly nebožtíkovy vlasy. Klenotníci často umisťovali prameny zesnulých do šperků, jako jsou medailonky, prsteny, přívěsky a další. Vlasy se také rozemílaly na prášek a přidávaly se do barvy. Barva se pak používala k výrobě miniaturních obrazů smutečních výjevů nebo symbolů spojených se smutkem. Jako plátno k malování těchto výjevů se používala například želvovina. Běžnými symboly byly mimo jiné plačící vrby, perly jako slzy a hrobové kameny.

Velká vlasová reklama na smutek královny Viktorie

Používání vlasů bylo vždy běžnou praxí, ale jejich obliba však prudce vzrostla, když zemřel milovaný manžel královny Viktorie, princ Albert. Královna prý uchovávala pramen jeho vlasů uvnitř medailonu ve tvaru srdce, který nosila na krku. To způsobilo, že se tento trend masově rozšířil. V těchto dobách byla šlechta považována za „vlivné osoby", ke kterým obyvatelstvo vzhlíželo, pokud šlo o módní trendy. Vlasy se staly tak žádanými, že jich Británie dovážela ročně přes 50 tun, aby tuto mánii podpořila. Vznikla dokonce pracovní místa pro ženy, tzv. „tkadleny vlasů", což byla práce, kterou mohly vykonávat z domova.

Kameny, vyvřeliny a kaučuk

Existovaly i další šperky, které byly vytvořeny speciálně pro nošení v období smutku. Mezi nejoblíbenější používané materiály k výrobě ozdob patřil jet (gagát), vulkanit a gutta percha (gutaperča).

Jet (gagát) byl druh zkamenělého dřeva, které šperkaři ručně vyřezávali a vyráběli z něj ozdobné korálky na náhrdelníky, náušnice, brože a další.

Gagát (také černý jantar, jet, akštýn nebo kanell) je tmavý tzv. mineraloid používaný jako drahý kámen. V dřívějších dobách býval zaměňován s jantarem.

Přečtěte si také

Od posmrtné svatby ke vstávání z hrobů: Pohřby svobodných mladých lidí v minulosti. Někde dosud

28. 7. 2022

Gagát bylo možné nalézt pouze v určitých oblastech, a protože se každý kus vyřezával ručně, byl poměrně drahý a vyhrazený pouze pro bohaté. Kvůli jeho ceně používali šperkaři jeho napodobeninu zvanou „Gutta Percha" neboli gutaperča, aby vytvořili cenově dostupnější alternativu. Jednalo se o přírodní pryskyřici podobnou kaučuku získávanou ze stromu. Klenotníci ji mohli zahřívat a vyrábět z ní formy, což usnadnilo výrobu a snížilo náklady. Rozdíl mezi nimi lze snadno rozeznat díky čarám po stranách, které vznikly při výrobě forem.

Gutaperča je druh gumy, která se podobá kaučuku, je průhledná, pevná a pružná. Vyrábí se z mléčné šťávy stromů rodu Palaquium, především pak druhu Palaquium gutta (perčovník pravý), jež jsou domovem v jihovýchodní Asii.

Bílá a slzy za děti

Bílý smalt představoval smrt svobodné panny nebo dítěte. Na děti se někdy vzpomínalo pomocí perel, které představovaly slzy. To pomáhá rozptýlit bláznivý mýtus, že rodiče byli méně zarmouceni smrtí dítěte než my dnes (argument závisí na vysoké kojenecké/dětské úmrtnosti). Prsteny se vzpomínkou na zesnulé dítě je svědectví, že rodiče skutečně milovali své děti a přáli si je zapamatovat.

Tyrkys znamenal „myslet na tebe". Bohatší rodiny si mohly dovolit zasazovat do smutečních šperků drahé kameny.

Současné pietní šperky

Jsou šperky, díky kterým můžete milovaného, který navždy odešel, mít stále při sobě. Pietní šperky jsou přívěsky s vnitřní dutinou, do které lze vsypat malé množství popela zesnulého. Tento vnitřní prostor je uzavřen těsnícím závitovým šroubem. Vnitřní prostor přívěsku umožňuje uchovat malou část spálených pozůstatků Vašich milovaných, pramínek vlasů nebo sušené obřadní květy.