Plyn přiváděl věštkyně při výkladech do transu, ropou balzamovali mrtvé: Starověké využití fosilních paliv

Tak to bylo nejspíš i kolem roku 1000 př. n. l. na řecké hoře Parnas, kde si hořícího plynu všiml po bouřce pastevec koz. Řekové onen plyn považovali za dar bohů a postavili nad onou puklinou věštírnu, v níž působily známé delfské věštkyně Pýthie, jak píše v knize Zajímavosti ze světových dějin 1 Stanislava Jarolímková.

„(Věštkyně) zjevovaly vůli bohů v transu, do kterého upadaly po vdechování par stoupajících z pukliny v zemi. (…) Přímo pod ruinami Apollónova chrámu křížení dvou zlomů. Na jejich průsečíku byly horniny narušeny natolik, že jimi mohly procházet plyny z hlubin,“ píše se na webu Plus rozhlas.cz

Podle řeckého historika jménem Ktesias (kolem roku 400 př. n. l.) byl zemní plyn využíván výhradně ke kultovním účelům a ve 3. století n. l. osvětloval slavný kruhový chrám bohyně domácího krbu Vesty na Foru Romanu, největším římském náměstí mezi Palatinem a kapitolem.

Číňané to rozpálili

Energii skrytou v zemním plynu začali jako první využívat staří Číňané, a to údajně již před třemi tisíci lety. Už tenkrát dokázali plyn z mělce uložených ložisek těžit a pomocí dutých bambusových trubek rozvádět na místo určení. Užívali ho především ke svícení a vytápění. Starověké znalosti však upadly na dlouhá léta do zapomnění, a tak jsme si na novou éru plynu museli počkat až do 18. století. Od té doby byl vývoj využití plynu velice rychlý a známe ho dnes všichni.

Ropa

Jak zemní plyn, tak i ropu uměli lidé využít už ve starověku. Pojem nafta je perského původu a vznikl ze slova „nafata“, což označovalo „prosakující kapalinu“. Nejstarší písemná zmínka o těžbě ropy ve spojení s asfaltem, který se využíval jako pojivo při stavbách, se objevuje už ve starozákonní knize Genesis, dozvídáme se na Netesnosti.informacie.sk.

Asfaltická ropa na větvi

Již slavný řecký historik a filozof Hérodot ve svém díle v 5. století př. n. l. uvádí, že viděl na řeckém ostrově Zakynthu obyvatele lovit z vody jezera látku, kterou Řekové nazývali smůla – „píssa“. Šlo o velmi asfaltickou ropu, kterou pomocí tyče, na jejíž konec přivázali větévku myrty, ropu chytali a poté setřásali do jámy, kde ji shromažďovali k dalšímu využití. K jakému, to již uvedeno není.

Hlubinné vrty v Sečuánu

O konkrétnějším využití ropy a zároveň i zemního plynu se zmiňují zprávy o skutečných hlubinných vrtech ve starověké Číně v čínské provincii Sečuán 200 let př. n. l. Zemní plyn zde byl využíván jako palivo pro kotle, v nichž byla odpařováním ze solanky získávána sůl, později byl využíván i k vytápění domácností a chrámů.

Použití ropy a plynu: náboženské obřady, balzamování, stavebnictví atd.

Velmi široké využití našly ropa a asfalt při starověkých náboženských obřadech, např. k balzamování mrtvých (asfalt), byly používány jako pojiva při stavbách, jako izolace proti vodě, v boji s nepřáteli (jako zápalná bojová látka), k léčebným účelům, někteří hovoří také o využití ve šperkařství a výrobě kovů. V období feudalismu se kromě Asie, kde bylo navázáno na již existující tradici těžby, nově objevují i zmínky o ropě a asfaltu ve střední Evropě, a to v Dolním Sasku, Bavorsku, Tyrolsku a v Karpatech.

Cílené aktivity až za dlouho

Případné objevy a pokusy o vědeckou práci s ropou a asfaltem však byly náhodnou záležitostí. O záměrných průzkumech však záznamy nejsou. Mezi první cílené aktivity můžeme zařadit až zahájení práce první továrny na výrobu petroleje, která začala fungovat v roce 1745 v pečovských lesích.

Rovněž založení první laboratoře na výzkum destilace ropy v roce 1748 v Moskvě byl pouze jednou z necílených aktivit v této oblasti. Zakladatelem laboratoře byl M. V. Lomonosov. Skutečný rozmach těžby uhlovodíků (ropy a zemního plynu) v Evropě začal až ve 2. pol. 19. století. Zde můžeme v pravém slova smyslu hovořit o započetí moderní éry těžby ropy. V roce 1853 se stala tzv. tmavá ropa oficiálním vývozním zbožím Rakouska.