Urozený pane a mé pře-nejmilejší dítě! Jsem stará Češka: Mateřská láska až za hrob ve starobylém českém šlechtickém rodu

„Urozený pane, pane a mý přenejmilejší dítě! Pán Bůh rač Ti předně zdraví a při tom jinší summou všeckno nejlepší dobrý dáti, toho Ti na milým pánu Bohu upřímným a srdcem vždyckny vinšuji. “ psala Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 7. března 1648.

„Urozený pane, pane a mý přenejmilejší dítě! Pán Bůh rač Ti předně zdraví a při tom jinší summou všeckno nejlepší dobrý dáti, toho Ti na milým pánu Bohu upřímným a srdcem vždyckny vinšuji. “ psala Zuzana Černínová svému synu Humprechtu Janovi 7. března 1648.

„Mý nejmilejší dítě, nemohla jsem toho pominouti abych Tě tímto psaníčkem neměla navštíviti a oznámiti, že, chvála Pánu Bohu, se všemi svejmi mírně zdráva jsem. Pán Bůh rač dáti, aby jsi Ty taky, můj roztomilej synu, zdráv byl! Tento tejden jsem, mý dítě, od Tebe žádnýho psaní nedostala, dejž Pán Bůh aby[s] jen zdráv byl!“.

Doba pobělohorská otevřela české šlechtě nové možnosti, jak provázat své životy s románskou, tradičně katolickou kulturou. Mladí aristokraté tak do Itálie jezdili nejen za studiem a uměleckou inspirací, ale někteří si tam vybírali manželky. Pro generace jejich rodičů to ovšem často znamenalo hořké sousto, jak ukazuje příběh Zuzany Černínové z Harasova (25.9.1600 – 22.2.1654) a jejího syna Humprechta Jana Černína z Chudenic.

S manželem spravovali majetky

Zuzana z Harasova, dcera regenta rožmberského dominia, se roku 1621 provdala za Jana Černína z Chudenic. S manželem spravovala majetek, jehož jádro leželo na Táborsku, další panství však byla roztroušena v různých částech Čech, což jejich správu ztěžovalo. Třicetiletá válka přinesla plenění, požáry, vybíjení sedláků.

Starost o rodinu

Zuzana vychovala dvě dcery a dva syny. Od roku 1642, kdy ovdověla, se musela o finanční zajištění rodiny starat sama. Zvláště vzdělávání synů stálo velké peníze, protože k němu patřily kavalírské cesty do ciziny. Starší Humprecht Jan se naštěstí roku 1651 stal prvním držitelem černínského fideikomisu zřízeného jeho zesnulým prastrýcem Heřmanem Černínem z Chudenic (ten neměl dědice).

Fideikomis je majetek, který zakladatel zajišťuje pro rod ustanovením o jeho nezcizitelnosti a dědické posloupnosti, svěřenství, svěřenský statek. (Infoz.cz slovník cizích slov)

Italská snacha

U císařského dvora ve Vídni si vyhlédl za nevěstu italskou markýzu Marii Dianu Hippoliti da Gazoldo, což v matce Zuzaně Černínové probudilo obavy, že se jí syn odcizuje a vzdaluje: „Dá Pán Bůh, když panna slečna na Tebe laskava bude, žeť taky i na mne nezapomene pro Tebe… Věřím, že se neproměníš, nýbrž v mém sešlém věku a starosti vždy více na mou upřímnou lásku vzpomínati budeš.“

Generační nepochopení

Zatímco se její syn snažil prosadit ve světě, Zuzana zůstávala hluboce zakořeněna v českém prostředí, jak o sobě sama napsala: „Jsem stará Češka a prostá žena.“ Rozdílnost dvou generací se v případě paní Zuzany a jejích synů projevila také v přístupu k náboženské otázce. Ke konci života se paní Černínová cítila svým odcizením od mladší generace natolik unavená, že již rok před smrtí synovi psala, že již by „sobě radši vinšovala v hrobě ležeti a na tom světě nebýti.“

Černínové z Chudenic

Patří mezi nejstarší šlechtické rody. První historicky doložený člen rodu se v písemných pramenech objevuje ve 12. století a jeho potomci nesou jméno Černínů dodnes. Ačkoliv do 16. století nebyl rod nijak bohatý ani významný, v pozdějších generacích zbohatl a stal se velmi vlivným. Humprecht Jan byl stavitelem Černínského paláce a rod vlastní například zámek Humprecht, hrad Kost, zámek a hrad Jindřichův Hradec, Kolovratský palác v Praze atd. Tomáš Czernin z vinořské větve rodu je lesník, zemědělec, majitel zámku Dymokury, bývalým místostarostou Dymokur a v současnosti českým senátorem.