Agrippina mu svěřila výchovu svého syna Nerona. Na jeho krutost ale Seneca těžce doplatil

Dětství strávil studiem, později však skončil ve vyhnanství

Lucius Annaeus Seneca, též zvaný Seneca mladší, se narodil ve městě Córdoba (dnešní Španělsko) v roce 4 př. n. l. Pocházel z bohaté rodiny italského původu, což z něj automaticky učinilo římského občana. Jeho otec, Seneca starší, byl úspěšný spisovatel a učitel rétoriky. Seneca se tak vydal v jeho stopách a v Římě se věnoval studiu gramatiky a rétoriky. Nakonec se mu podařilo vypracovat se až na post kvestora. Bohužel se však dostal do křížku s císaři Caligulou a Claudiem a v roce 41 n. l. byl poslán do vyhnanství na Korsiku, kde pokračoval ve studiu filozofie a sepisování svého celoživotního díla.

Důvodem jeho exilu bylo obvinění Claudiovy manželky Messaliny z cizoložství s Julií Livillou, sestrou Caliguly a Agrippiny mladší, která byla matkou budoucího císaře Nerona. Některé zdroje tuto milostnou aféru zpochybňují a přiklánějí se spíše k myšlence politických motivů, jelikož se Messalina chtěla zbavit příznivců Julie Livilly. Císař Claudius nakonec původní trest smrti zmírnil na vyhnanství, ve kterém Seneca strávil celkem osm let.

Neronův mentor

V roce 49 n. l. byl vlivem Agrippiny povolán zpět do Říma. Neronovi na římském trůně bylo teprve dvanáct let, když Seneca převzal zodpovědnost za jeho výchovu. Spolu s Burrem, velitelem pretoriánů, měli oba na nástupce na trůn značný vliv a snažili se z něj vychovat zodpovědného a spravedlivého císaře.

Přečtěte si také

Konstantinopole, nové hlavní město Římské říše. Důvodů, proč už jím nebyl Řím bylo hned několik

10. 2. 2023

Bohužel však Nero rady svého učitele neposlouchal. Nakonec po smrti císaře Claudia v roce 54 n. l. nastoupil jako sedmnáctiletý na trůn. I přes svou pozici byl neustále pod kontrolou své matky Agrippiny, která stála také za přímluvou u Senecy, aby Nerona učil. Vladař však poměrně rychle odhalil matčiny záměry, a Agrippina tak byla později obviněna ze spiknutí proti císaři, přičemž následně za záhadných okolností zemřela. To byl však pouze začátek Neronovy kruté vlády nad Římem.

Seneca se namotal do císařových lstí

Z antických pramenů vyplývá, že Seneca i Burrus postupem času ztratili na císaře vliv. V roce 59 n. l. pak pod nátlakem souhlasili s Agrippinou vraždou, přičemž sám Seneca musel senátu napsat dopis, v němž vraždu ospravedlnil. Postupně se tak řečníkova pozice v rámci římské smetánky zhoršovala. Další krutou ranou byla pro filozofa smrt jeho přítele Burra v roce 62 n. l. I jeho náhlý skon byl obestřen rouškou tajemství, kdy měl být velitel císařské gardy otráven jedem. Seneca se tak začal strachovat o svůj vlastní život. Postupně se stáhl z veřejného života a věnoval se psaní traktátů o stoické filozofii.

Smrt

V roce 65 n. l. byl Seneca obviněn z účasti na Pisonově spiknutí, jehož cílem byl atentát na Nerona. Přestože se obvinění zakládala na pochybné výpovědi některých svědků a spoluvina nebyla řečníkovi nikdy prokázána, dostal Seneca od Nerona rozkaz spáchat sebevraždu. Nakonec tak ve stejném roce zemřel.

Přečtěte si také

Nero je notoricky známý vladař Říma. Jeho život i začátky panování byly velmi nadějné a pozitivní,…

6. 2. 2023

V den své smrti Seneca promluvil ke svým přátelům a objal svou ženu. Ta měla v plánu zemřít s ním, ale Nero jí v tom zabránil. Nakonec se rozhodl podřezat si žíly na rukou, zranění však nebylo smrtelné. Rozhodl se tedy vypít jed a pro jistotu si také připravil horkou lázeň, přičemž je možné, že se nakonec udusil parou.

Senecův odkaz a dílo

Senecova pojednání zastávají jeho názory na to, jaký by měl být člověk, který žije v klidu a vyrovnanosti. Jako vychovatel a rádce mladého císaře Nerona se mu snažil předat svou filozofii ctnostného života; být dobrým vůdcem, nikoli tyranem. Bohužel jeho učení narazilo na hluché uši. Po smrti Agrippiny si Nero mohl dělat, co chtěl, a stal se despotou, kterému Seneca nedokázal vzdorovat. Paranoidnímu císaři, který všude viděl spiknutí, se zkrátka shodou okolností dostal pod ruku. Jeho dopisy však přetrvaly a ovlivnily řadu generací filozofů i spisovatelů.