Richard Lví srdce. Panovník do dnešní doby idealizovaný. Reálně to s ním ale tak jednoduché nebylo

Richard I., známý spíše jako Richard Lví srdce, je historickou postavou, která se těší popularitě do dnešní doby. Tento anglický král proslul jako spravedlivý panovník, hrdina křížové výpravy a byl inspirací pro mnoho děl. Ve skutečnosti ovšem nebyl tak dobrým králem, jak si dodnes mnozí myslí.

Král Ano a Ne

Richard I. je pro většinu známý jako Richard Lví srdce – Král Anglie a udatný bojovník Krista. To jsou ovšem tituly, kterými byl označován těmi, kdo si ho idealizovali. Především těmi, kdo ho zpopularizovali jako udatného bojovníka a hrdinu bojů proti muslimům. Mimo to byl totiž také znám jako Král Ano a Ne. Šlo o posměšné označení odkazující na fakt, že to bylo vše, co uměl Richard I. anglicky říct. Zda skutečně více říci neuměl samozřejmě s jistotou nikdo neví, nebylo by to ovšem překvapující, neboť většinu svého života prožil ve Francii nebo na válečných výpravách. V Anglii tak dle některých odhadů dohromady nebyl ani celý rok.

Proč Richard Lví srdce neměl potomka?

Důvodů, proč Richard I. po sobě nezanechal potomka, který by usedl na jeho trůn, je několik. V první řadě Richard miloval válčení. Pravděpodobně ho miloval více než cokoliv jiného. Válčením strávil totiž většinu svého života a právě jako udatný bojovník se i zapsal do historie. V čele vojsk stál od útlého věku, kdy se společně se svými bratry účastnil povstání proti svému otci. Nakonec však Jindřich II. své potomky zkrotil a rebelii jim prominul. Tím však Richard s válčením rozhodně neskončil.

Následovali menší boje, při kterých bránil svá panství proti častým povstáním. Ani s nástupem na anglický trůn boje neustaly. Richard totiž skutečně žil pro válčení. Své království tak nevnímal jako majetek, o který se musí starat, ale spíše jako nástroj, který mu umožní válčit o to víc. Ve chvíli, kdy papež Řehoř VIII. vyhlásil třetí křížovou výpravu, musel být Richard štěstím bez sebe. Ani po návratu z ní však neměl v plánu s válčením skončit a vydal se do Francie bojovat proti Filipu II. To, že Richard žil pro válku, však nemusel být jediný důvod, proč nezanechal potomka a právoplatného dědice. Historikové totiž vedou rozsáhlé debaty o tom, zda Richardovo Lví srdce netoužilo spíše po mužích, než ženách.

Kromě zmínky o tom, že sdílel lože s francouzským králem Filipem, bylo jeho chování k ženám velice chladné. Je pravda, že zmínka o sdílení lože je vykládána spíše v dobovém světle, a tedy nemá být sexuálního charakteru. Richardovo manželství však prý bylo výhradně formální. Údajně jedinou ženu, kterou miloval, byla jeho matka. Richard byl tak trochu mamánek a o manželství nejevil zájem. Právě Richardova matka se zasloužila o to, že se oženil, když mu nevěstu přivezla až k němu do ležení, když se právě nacházel na dalším válečném tažení. Manželství však bylo jen formální a žádný potomek z něj nevzešel.

Křesťanský hrdina, nebo krutý válečník?

O tom, že byl Richard Lví srdce udatným, zkušeným a hlavně talentovaným bojovníkem, není pochyb. Anglii používal jako pokladničku na vybudování vojska. Zvyšoval daně, prodával území, aby získal další zdroj financí pro již poloprázdnou pokladnu. A mimo jiné byl kromě skvělého válečníka a politika mimořádně krutý.

Při jeho investituře mu někteří židovští představitelé přinesli dary, čímž porušili tradici zakazující účast ženám a Židům. Richard je měl údajně nechat vyvést, ale rozneslo se, že byli zabiti. To vedlo k útokům na další Židy žijící v Londýně. Kvůli přípravám na výpravu tak nechal vyhlásit edikt, který měl Židy chránit, ten však moc dodržován nebyl a vyústil v masakr v Yorku. Kromě úspěchů ve Svaté zemi však proslul i masakrem zajatců. Richard totiž nechal zavraždit všech 2700 muslimů, kterým bylo přislíbeno, že budou žít, vzdají-li se.

Nechvalně známé je i Richardovo zajetí na cestě z výpravy, kdy byl v převleku ve Vídni odhalen. Jeho výkupné Anglii málem zruinovalo. Život si však již dlouho neužil. Tento nadaný válečník totiž zemřel na infekci poté, co ho chlapec střelil kuší do ramene.