Ženy jako majetek mužů bez práva na slovo: 3 věci, které určovaly život ve středověku. Z krutých trestů vás zamrazí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
O možnostech, které mají dnešní ženy, si ženy ve středověku mohly nechat jen zdát. To, jak bylo na ženy ve středověku nahlíženo, určovala hlavně církev. Ta je démonizovala, ale díky kultu Panny Marie i povznášela. V obecné rovině však byly ženy brány jako majetek mužů. Co směly a co ne?
Reklama
Kult Panny Marie vnášel světlo do pohledu na ženy ve středověku
Než se začneme věnovat tomu, co mohla a nemohla žena ve středověku dělat, pojďme si rozebrat celkovou atmosféru a pohled na ženy ve středověku. Z historických dat je patrné, že v raném středověku na tom byly ženy o dost hůře než na jeho vrcholu, kdy se přeci jen jejich postavení o trochu vylepšilo. Církev se na ženy ve středověku z jedné strany dívala jako na pokušitelky a hříšnice. Nahrával jí k tomu biblický příběh o Adamovi a Evě v rajské zahradě, kdy selhání ženy způsobilo zhoubu lidstva.
Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité…
Na druhou stranu je však také opěvovala jako neposkvrněné panenské bohyně, které daly život Ježíši Kristovi. Tyto dva zcela odlišné pohledy na ženu mimo jiné způsobily, že ženám a ostatně celému společenství nebyla ponechána žádná střední a schůdnější cesta pro vnímání jejich osobnosti. A proto to měly velice těžké. Mezi jejich hlavní role bylo pečovat o své panenství. Až dostaly povolení ke sňatku, směly rodit děti. Potom se jejich život motal už jen převážně kolem dětí, manžela a jeho rodiny, jejíž součástí se okamžitě po sňatku staly.
Zdá se, že církev ve středověku řešila ohledně žen velké dilema. Na jednu stranu je vnímala jako zdroj všech neduhů světa. Ovšem na stranu druhou se ženě nemohla upřít jejich schopnost rodit děti a dávat život a jejich spojení s čistou Pannou Marií. Velmi jednoduše řečeno tak ženy pro církev buď byly svaté, nebo děvky.
Ženy byly ve středověku legálně závislé na svém manželovi
Život žen ve středověku byl velice strastiplný, a to už z toho důvodu, že byly všechny až na výjimky legálně závislé na svém manželovi. Občanské právo ženám ve středověku zakazovalo podepisovat smlouvy. Ženy v žádném případě nemohly svědčit u soudu ani si na své jméno půjčovat peníze. Vše, co se dělo, bylo v režii jejich manželů. Dokonce i tehdy, když byla za něco žalována žena, tak byla ona žaloba vznesena vůči jejímu muži.
Ten si ji měl doma nejspíš srovnat. Ženy ve středověku si nemohly samy vybrat, zda se mohou vdát a koho si vezmou. Nemohly si samy určit, zda chtějí, nebo nechtějí mít děti. V některých případech dokonce nemohly ani pracovat. Co je zajímavé, tak to, že se tato pravidla týkala pouze vdaných žen. U nevdaných dospělých žen toto neplatilo. Pokud se tedy žena nějakým způsobem vyhnula sňatku nebo později ovdověla, mohla zcela samostatně podepisovat smlouvy a jednat sama za sebe.
V tomto směru se středověk lišil od Římské říše, kde i neprovdané ženy musely mít svého mužského opatrovníka. Ale i ve středověku existovaly ženy podnikatelky. Ty svůj majetek mohly ochránit (třeba před manželovými dluhy) jedině v případě, že podnikaly úplně v jiném oboru než jejich manžel. Výjimku tvořily i ženy z vyšších tříd společnosti, které měly mnohem větší mobilitu než ženy z chudých vrstev. I tak se od nich ale očekávalo, že nebudou vystrkovat růžky a zůstanou uprostřed hranic, které jim společnost vymezila.
Pro ženy ve středověku platily méně přísné tresty
Co je alespoň trošku potěšující, tak fakt, že pro ženy ve středověku alespoň platily mírnější tresty. Například těhotné ženy byly ušetřeny od popravy nebo jakékoliv jiné formy mučení. Obecně ženy se pak příliš netrestaly mučením. Jiné to bylo v případě, kdy se dopustily vraždy. To pak byly upáleny na hranici.
Na tuto mučivou smrt totiž bylo ve středověku pohlíženo jako na jedinou možnou formu popravy pro ženy. Co se politiky týče, hlavně tam se mohly ženy prosadit a dosáhnout vrcholu své suverenity. Ale to jedině za předpokladu, že chyběl mužský dědic a království nebo jiné společenství musela převzít žena. Žena mohla ve středověku vládnout i jako regentka, tedy ve jménu svého nezletilého dítěte.
