Lidé za socialismu stáli fronty na zboží, které je dnes samozřejmé
Foto: Blaszko / Shutterstock
3 min
Když do obchodu dorazila zpráva, že dorazily například banány, často se vytvořila dlouhá fronta ještě před otevřením.
Reklama
Úplatky a podpultové zboží
Výhodu měli lidé, kteří měli mezi personálem v obchodě příbuzné, známé, nebo kteří mohli nabídnout něco na oplátku, například zboží, po kterém prodavači sami toužili, nebo jim dali peníze navíc jako úplatek. Takovým zákazníkům prodavači schovávali nedostatkové zboží bokem. Prodávali jim ho nenápadně, aby si toho ostatní nakupující nevšimli.
Nakupování
Nikdo sice netrpěl hladem, ale i u běžných potravin, jako je chléb nebo jogurty, museli být lidé neustále ve střehu. Chléb sice do obchodu dováželi každý den, ale často až kolem poledne nebo odpoledne. Během letních prázdnin, kdy lidé trávili čas na chatách, si museli zájemci ve vesnických prodejnách chléb předem objednat, jinak jim ho prodavačka většinou nevydala, aby zůstal pro místní. Jogurty a pribináčky se do obchodu dostávaly jen v určité dny v týdnu a obvykle rychle zmizely z pultů. Možná si vzpomenete na film „Ať žijí duchové,“ kde po nich děti také touží.
Ovoce na příděl
Mezi nedostatkové zboží patřilo i určité ovoce, například banány nebo mandarinky. Nebylo možné je koupit kdykoliv, do obchodu se dostávaly většinou jen před Vánocemi nebo v období významných událostí, které si tehdejší režim přál reprezentativně oslavit, jako například spartakiády. Často se prodávaly na příděl, takže si každý mohl odnést třeba jen 1 kg.
Čočka
V některých letech se lidé marně sháněli i po tak obyčejné surovině, jako je čočka. Ta se v mnoha domácnostech tradičně vařila na Nový rok, a protože v českých obchodech chyběla, maminky si ji vozily z předvánočních nákupů z tehdejší NDR. Mezi známé příklady nedostatku patří i situace z roku 1988, kdy byl problém sehnat toaletní papír.
Ábíčko a Čyřlístek jen pro někoho
Kdo si tehdy chtěl pořídit auto, musel se nejprve zapsat do pořadníku a pak několik let čekat, než na něj přijde řada. Obtížné bylo také sehnat kola značky „Favorit,“ která byla snem mnoha chlapců té doby, lidé kvůli nim stáli fronty klidně i celou noc, ale i tak se na ně nedostalo.
V omezeném množství vycházely také časopisy jako „Čtyřlístek“ nebo „Ábíčko“. Kdo je chtěl mít doma, musel si přivstat nebo obejít více trafik, protože druhý den už nebyly k sehnání. Lidé, kteří měli ve trafice známé, měli výhodu, protože jim prodavači výtisky schovali a prodali nenápadně.
