Herec Jiří Štěpnička koupil v jižních Čechách statek z 18. století. Zrekonstruoval jej v překrásné sídlo
Foto: Next Foto
4 min
Herec Jiří Štěpnička každé léto z divadelních prken na dva měsíce mizel. Jeho úkrytem byl zapomenutý barokní statek ve vesničce Malče u Českého Krumlova, který získal za komunismu. Proč ho prodávající označil za nemovitost, o kterou nikdo nestojí?
Reklama
Život v divadle, před kamerou a v dabingovém studiu dokáže být vyčerpávající. Jiří Štěpnička proto každé léto na dva měsíce zmizel z Prahy a vydával se do malebné vesničky Malče v okrese Český Krumlov. Tam, pouhých 2,5 kilometru od Besednice, vlastnil nemovitost, která se stala jeho největší životní vášní: barokní statek z 18. století.
Katastrální výměra obce činí skromných 2,16 km², ale právě tato odlehlost a klid přitahovaly herce jako magnet. Zatímco jiní kolegové vyráželi k moři nebo na moderní chaty, Štěpnička si vybral cestu zpátky v čase. Vztah k této oblasti jako by měl zakódovaný v DNA. Jeho otec totiž nedaleko vlastnil chalupu a on sám tu trávil dětství.
Sen o roubence narazil na tvrdohlavou stařenku
Původně měl herec zcela jiný plán. Dlouhá léta toužil po roubence, kterou si vyhlédl a která ho oslovila svou autenticitou. Jenže majitelka ji odmítala prodat. Byla už starou dámou a nechtěla se jí vzdát ani ji opravovat.
Štěpnička nicméně nepatřil k těm, kdo by po prvním neúspěchu rezignovali. Začal pátrat po jiných možnostech v okolí a nakonec narazil na souseda, který vlastnil právě onen barokní statek. Ten však herce varoval: jde prý o velkou nemovitost, kterou nikdo nechce. Ve Štěpničkovi přesto zaplálo nadšení.
Rok 1987 a byrokratický labyrint komunistického režimu
Když Štěpnička statek v roce 1987 kupoval, čekal ho nejen fyzický boj s chátrající stavbou, ale také papírová válka s úřady. Před zahájením jakýchkoli oprav musel nejprve zařídit oficiální vyjmutí objektu z bytového fondu, což byla typická byrokratická překážka tehdejší doby. Teprve poté mohl začít s renovací.
Co ho ale čekalo po otevření dveří? Žádná elektřina, žádná voda a hospodářské budovy v dezolátním stavu. Mnozí by v tu chvíli zvažovali demolici a výstavbu nového objektu. Štěpnička se však rozhodl zachovat historickou podstatu a zbourat pouze malou, zcela zchátralou část, kde dnes stojí venkovní krb.
Během prací objevil na trámu vyrytý letopočet 1789. Statek měl tedy ještě bohatší minulost, než se původně zdálo. Strop se propadl, kdysi velkolepá kamna zchátrala. A právě tady začala Štěpničkova nejtěžší mise.
Třikrát a dost: Když herec staví kachlová kamna vlastníma rukama
Obnova kachlových kamen se stala soubojem téměř osobním. Jiří Štěpnička se do ní pustil sám a výsledek ho poprvé neuspokojil. Ani podruhé. Teprve třetí pokus přinesl kýžený efekt: kamna nejen hřejí, ale také dokonale ladí s duchem stavby.
Herec nevynechal jediný detail. Vyrobil nová dvířka, pečlivě pokládal koupelnové kachličky s dokonalými spárami a každý krok konzultoval s historickým charakterem objektu. Jeho odhodlání zachovat dědictví chalupy přímo září z každého koutu.
Venkovní dvůr dnes vyzařuje nostalgické kouzlo: na trávníku je romanticky roztroušeno holubí peří a v koruně rozložitého jilmu se ozývá vrkání holubů. Bývalý holubník s hliněnou podlahou, dřevěnými trámy a nezdobenými kamennými zdmi přenáší návštěvníky zpět o staletí. Dokonce i toaleta, kterou společně postavili Štěpničkův syn a jeho švagr, má při absenci septiku svůj unikátní příběh.
Syn filmové hvězdy, který odmítl život anglického gentlemana
Jiří Štěpnička se narodil 16. dubna 1947 v Londýně jako syn prvorepublikové filmové hvězdy Jiřiny Štěpničkové a akademického malíře Jana Samce. Jeho kmotrem se stal Jan Masaryk. Mohl vyrůst jako anglický gentleman, ale osud rozhodl jinak.
Láska k českému venkovu a kouzelné chalupě v Malči se staly nedílnou součástí jeho identity. Statek nebyl jen rekreační útočiště – bylo to ztělesnění hlubokého vztahu k vlastním kořenům a vášně pro zachování historie. Co se s ním stane po hercově úmrtí, zatím není jasné.
