Co bylo za socialismu standard, dnes vyvolává úsměv i údiv
Foto: Shutterstock
3 min
Z dnešního pohledu vyvolává každodenní realita socialismu úsměv a údiv. Fronty na banány, společné mandly v panelácích, tuzexové dárky nebo pracovní jistota za cenu nulové svobody – to vše tvořilo každodenní realitu minulého režimu s takovou samozřejmostí, že se nad tím nikdo ani nepozastavil.
Reklama
Každodenní realita za socialismu
Minulý režim sliboval lidem rovnost, práci pro všechny, levné bydlení a veškeré sociální jistoty. Socialismus měl své jasné zákonitosti a specifickou každodenní realitu, která byla pro občany normou. Pracovní povinnosti, fronty na banány nebo výpravy do Tuzexu byly pevnou součástí života.
Dnes žijeme ve světě, kde mnoho z tehdejších „běžností“ vyvolává spíše pobavení. Pro mladé generace se jedná o historky z „doby kamenné“, pro pamětníky zas o směsici nostalgie, humoru, ale i mrazivých vzpomínek.
Ekonomické jistoty vs. nedostatek
Jedním z hlavních pilířů socialistického Československa byla nulová nezaměstnanost. Práci musel mít každý. Zaměstnání bylo povinné a kdo nepracoval, byl považován za příživníka, což bylo trestné. Pracovat tak museli lidé bez kvalifikace. To vedlo k tomu, že v podnicích pracovalo více lidí, než bylo nutné. Říkalo se tomu také skrytá nezaměstnanost.
Výkon byl vedlejší - rozhodovala loajalita. Důležitější než výkonnost byla přítomnost. Kariérní postup a vyšší plat byly podmíněny členstvím v Komunistické straně Československa (KSČ).
Nižší náklady na život
Běžný život byl v porovnání s dneškem levnější. Socialistický režim totiž udržoval nízké ceny potravin a služeb. Na druhou stranu - regály v obchodech byly často prázdné a na kvalitnější nebo zahraniční produkty se stály dlouhé fronty nebo byly dostupné pouze přes známosti.
Na poptávce lidí nezáleželo - důležité bylo plnění plánu. Státem řízená plánovaná ekonomika fungovala na základě pětiletek, které stanovovaly, kolik se čeho má vyrobit. Běžně se tak vyráběl jeden produkt v nadměrném množství, ale jiný zcela chyběl.
Lidé si tak mezi sebou vypomáhali, vyměňovali poukázky do Tuzexu a kdo měl známého na „těch správných místech“, měl výhodu.
Dnešní pohled
Z dnešního pohledu působí mnohé situace minulého režimu zcela absurdně. Kdo by se nepousmál třeba nad tím, když pamětník vypráví o úspoře toaletního papíru a že se někdy role zajišťovaly „přes známosti“. Nebo o centrálně plánovaných nedostatcích, kdy v lednu nebylo máslo, protože plán „nepočítal s tím, že se v zimě tolik peče“. Nebo o společných madlech a prádelnách v panelácích, které fungovaly v přesném rozvrhu, často hlídaném důchodkyní vrátnou.
Za socialismu byly některé věci tak běžné, že se nad nimi nikdo ani nepozastavil. Třeba zmiňované pětileté plány a hesla typu „Plníme na 130 %“ – přestože nebyl toaletní papír nebo káva. Dovolená v Jugoslávii byl luxus, na který jste samozřejmě museli mít speciální povolení. Bonboniéry nebo žvýkačky z ciziny měly větší hodnotu než dnes iPhone. A co třeba povinné spartakiády - masové cvičení na Letné se považovalo za vrchol reprezentace národa. Dnes to připomíná spíše dystopii.
