Mykolog radí: Při hledání hub se vždy prvně podívejte nahoru. Stromy vás navedou, kde houby hledat
Foto: Pexels
více než 5 min
Když vstoupíte do lesa, váš první pohled by neměl směřovat k zemi. Zkušení sběrači hub vědí, že mnohem důležitější informaci získají pohledem nahoru – do korun stromů.
Reklama
Stromy prozradí víc než lesní půda
Smrk, borovice, bříza, buk, dub nebo modřín. Každý z těchto druhů má své typické houbové společníky. Rozpoznání dřevin dokáže výrazně zúžit prostor, kde má smysl pečlivě prohledávat lesní půdu.
Nejde přitom o pouhou náhodu nebo pověru. Oblíbené jedlé houby vytvářejí se stromy takzvanou mykorhizu – vzájemně prospěšné spojení podhoubí s kořeny. Houba pomáhá stromu získávat vodu a minerální látky z půdy, zatímco strom jí poskytuje cukry vytvořené fotosyntézou. Díky tomuto symbiotickému vztahu se určité houby opakovaně objevují v blízkosti stejných dřevin. Některé jsou na svého hostitele navázány velmi úzce, jiné dokážou spolupracovat s více listnatými či jehličnatými druhy.
Samotný strom nestačí. Rozhoduje celé prostředí
Přítomnost vhodného stromu je sice důležitá, ale zdaleka není jedinou podmínkou úspěchu. O tom, zda se nad zemí vytvoří plodnice, rozhoduje celá řada faktorů: vlhkost, teplota, kyselost půdy, množství světla, vrstva lesní podstilky i věk porostu. Podhoubí může být v půdě přítomné celé roky, aniž by v nevhodném období vytvořilo jedinou viditelnou houbu.
Zajímavým detailem je okapová linie koruny stromu. Mycelium v půdě se totiž rozrůstá přibližně tak daleko, kam sahá obvod koruny. Pohled nahoru do větví tak houbaři pomůže určit ideální vzdálenost od kmene, kde má největší smysl pátrat po plodnicích.
Dva houbaři mohou ve stejný den navštívit zdánlivě podobné lesy a vrátit se s úplně odlišným úlovkem. Důvodem jsou drobné rozdíly, které na první pohled nemusí být viditelné. Některé houby preferují kyselé půdy, jiné vápenaté podloží. Rozhodovat může množství srážek z předchozích dnů, noční teploty či orientace svahu. Na slunečné straně může půda vyschnout rychleji, zatímco ve stínu, u mechu nebo v mělké prohlubině zůstane déle vlhká.
Hřib smrkový? Najdete ho i jinde než pod smrkem
Název může být zavádějící. Hřib smrkový neroste výhradně v smrkových lesích. Smrčiny jsou sice jedním z jeho typických stanovišť, tento oblíbený druh však může vytvářet mykorízu také s dalšími stromy – například s bukem, dubem nebo břízou.
Při hledání se vyplatí prohledat okraje lesních cest, mechnaté plochy, mírné svahy i světlejší části starších porostů. Ani vhodné prostředí však nezaručuje úspěch. Pokud bylo dlouho sucho nebo se výrazně ochladilo, houby nemusí tvořit plodnice navzdory tomu, že podhoubí zůstává v půdě živé.
Ryzce nehledejte automaticky jen pod duby
Tvrzení, že dubové porosty jsou ideálním místem pro všechny ryzce, je příliš obecné a zavádějící. Rod ryzec zahrnuje množství druhů s rozdílnými nároky. Některé rostou při dubech a dalších listnatých stromech, jiné jsou pevně spojeny s jehličnany.
Ryzec pravý se typicky vyhledává při borovicích, zatímco ryzec smrkový roste hlavně pod smrky. Při sběru proto nestačí poznat pouze rod houby. Důležité je určit konkrétní druh podle barvy klobouku, lupínků, třeně, vytékajícího mléka, jeho případné změny barvy a dalších znaků.
Pod buky najdete hřiby i kuřátka
Bukové lesy mohou být z pohledu houbaře velmi zajímavé. Vyskytuje se v nich více mykorízních druhů včetně hřibů, holubinek, ryzců či kuřátek. Kuřátko jedlé však není vázáno pouze na buk – najít ho lze i při dubech, břízách, smrcích nebo borovicích, pokud mu vyhovují ostatní podmínky.
Kuřátka často rostou ve skupinách a dobře splývají se žlutavým listím. Když najdete jednu plodnici, vyplatí se důkladně prohledat širší okolí. Při sběru si však musíte všímat všech znaků, protože žluté či oranžové zbarvení samo o sobě nestačí na bezpečné určení houby.
Které stromy sledovat? Praktický přehled
Vztahy mezi houbami a dřevinami je třeba vnímat jako pomůcku, ne jako neměnné pravidlo. Mezi nejznámější spojení patří:
Smrk – v jeho blízkosti lze najít hřib smrkový, ryzec smrkový, některé holubinky a další mykorízní houby.
Borovice – typickými průvodci borovic jsou klouzek obecný, ryzec pravý či hřib borový.
Modřín – vyplatí se při něm hledat především klouzek modřínový. Jeho vazba na modříny je natolik výrazná, že přítomnost tohoto stromu patří mezi důležité znaky při určování místa výskytu. Modřín opadavý je navíc naším jediným opadavým jehličnanem, což usnadňuje jeho identifikaci na podzim – žloutne a opadává. Bez přítomnosti modřínového jehličí na zemi tuto vyhledávanou houbu stoprocentně nenajdete.
Bříza – v jejím okolí se objevuje kozák březový, kozák žlutooranžový a další druhy spjaté s břízami. Březiny bývají zajímavé zejména na vlhčích místech a při okrajích lesa.
Osika a další topoly – pod nimi lze hledat především kozáky vázané na topoly, například kozák osikový.
Habr – typickým druhem spjatým s touto dřevinou je kozák habrový.
Dub – dubové porosty vyhovují více hřibům, ryzcům, holubinkám a dalším mykorízním houbám. I zde však záleží na půdě, věku porostu a průběhu počasí.
Buk – pod buky se mohou objevit hřiby, kuřátka, holubinky i další druhy, které vytvářejí mykorízu s listnatými stromy.
Takový seznam pomůže při orientaci v lese, ale nelze podle něj bezpečně určit samotnou houbu. Jeden druh stromu může hostit desítky různých hub včetně nejedlých a jedovatých.
Pokud máte pochybnosti, obraťte se na mykologickou poradnu nebo zkušeného odborníka. Na určení je nejlepší přinést celou, nepoškozenou plodnici, ideálně i s informací o místě nálezu a stromech, které rostly v jejím okolí.
