Češi už chodí z lesů s plnými košíky. A pořád opakují chyby, které je mohou stát zdraví

Igelitová taška v kufru auta. Tři hodiny na slunci. Uvnitř tři kila zdravých hřibů, které ještě ráno voněly lesem a čerstvou zeminou. Když ji večer otevřete, ucítíte sladký zápach rozkladu – a možná ani netušíte, že jste právě vyrobili jed.

Rozdělená republika: Kde právě teď zažívají houbařské žně?

Aktuální sezóna v září 2026 rozděluje Českou republiku na dva odlišné světy. Zatímco v Čechách panuje vysoká až velmi vysoká pravděpodobnost růstu hub, zejména v horských oblastech, podhůří, ve Středočeském kraji a na Vysočině, Morava a Slezsko se potýkají s následky sucha a hlásí pouze skromné lokální úlovky.

Příroda v Čechách vytvořila ideální podmínky. Po srážkovém úhrnu 20–40 mm během dvou až tří dnů následovaly teploty nad 12 °C. První plodnice se v lesích objevují zhruba 5 až 10 dní po vydatném dešti.

Houbaři si domů odnášejí zejména hřiby smrkové, hřiby hnědé, bedly vysoké, klouzky zrnité, lišky obecné, václavky smrkové, suchohřiby hnědé či hřiby koloděje. Jenže ne všechny úlovky dorazí domů bezpečné.

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Kdo si před startem věří nejvíc, nemusí mít na konci důvod k oslavě

18. 9. 2026

Smrtící past v igelitové tašce: Jak vyrobit jed z jedlé houby

Houby obsahují přibližně 90 % vody a jsou velmi bohaté na bílkoviny. Právě to z nich dělá snadný terč pro rychlý rozklad. Pokud je uzavřete do neprodyšného igelitu, spustíte nebezpečnou řetězovou reakci.

V igelitové tašce či plastovém kbelíku dochází k zapaření a kondenzaci vlhkosti. Nedostatek kyslíku spolu s rostoucí teplotou nastartuje hnilobné procesy a rozklad houbových bílkovin.

Během tohoto rozpadu vznikají nebezpečné toxické látky, takzvané ptomainy neboli „mrtvolné jedy".

Tyto látky dokážou proměnit i tu nejlahodnější jedlou houbu v nebezpečný zdroj těžké druhotné otravy, která se projevuje silnou nevolností, zvracením a úpornými průjmy.

Modelový příklad

Představte si situaci: houbař nasbírá tři kilogramy zdravých hřibů smrkových do igelitové tašky. Cestou z lesa se na tři hodiny zastaví v restauraci na oběd. Tašku s úlovkem nechá v kufru auta zaparkovaného na přímém slunci, kde teplota dosáhne 40 °C.

V uzavřeném igelitu bez přístupu vzduchu začne kondenzovat voda a teplota uvnitř tašky prudce stoupne. Po návratu domů jsou hřiby oslizlé, měkké a zapáchají.

Přestože šlo o prvotřídní jedlé hřiby, jejich konzumace – i po důkladné tepelné úpravě – způsobí rodině těžké žaludeční a střevní potíže.

Mýtus o mražení syrových hub: Proč hazardujete se zdravím?

Mezi lidmi koluje mýtus, že syrové houby lze bezpečně mrazit bez povaření. Odborníci však před tímto postupem důrazně varují.

Pokud vložíte syrové houby do mrazáku, proces jejich rozkladu se okamžitě nezastaví. Než houby zcela zmrznou, aktivní enzymy v nich dál pracují a uvolňují škodlivé mykotoxiny, které znehodnocují kvalitu hub.

Správný postup vyžaduje, abyste houby před zmrazením vždy tepelně upravili – například podusili nebo blanšírovali ve vařící vodě po dobu přibližně 5 minut.

Přečtěte si také

V Česku bude zle. Meteorologové už vědí, kdy se počasí zlomí a začne podzimní marast

18. 9. 2026

Pozor na mobilní aplikace 

Stále více lidí se při určování hub spoléhá na mobilní aplikace s umělou inteligencí. Tyto programy však mohou snadno chybovat kvůli špatnému světlu, úhlu záběru nebo absenci dalších smyslových vjemů.

Vůně, dotek či změna barvy dužiny po rozříznutí – to všechno aplikace nepozná. A právě tyto detaily často rozhodují mezi jedlou a jedovatou houbou.

Jak správně lesní úlovky sbírat, převážet a uchovávat

Základním pravidlem je sbírat výhradně druhy, které bezpečně znáte. Plodnici vyjměte celou – jemným vykroucením nebo odříznutím těsně u země – a očistěte ji nahrubo přímo na místě.

Nesbírejte příliš mladé plodnice, u kterých chybí vyvinuté určovací znaky, ani staré nebo červivé kusy.

K přepravě používejte výhradně vzdušné a pevné nádoby – proutěné košíky, síťovky nebo plátěné tašky. Nasbírané houby zpracujte nejlépe v den sběru.

V chladničce (při teplotě 2–5 °C) je uchovávejte maximálně 1 až 2 dny v prodyšné nádobě přikryté papírem nebo utěrkou.

Pokud se chystáte houby sušit, zásadně je neomývejte vodou, protože by nasákly vlhkost a zplesnivěly. Čistěte je pouze mechanicky nožem či štětečkem.

Mezi lidmi se stále traduje nebezpečná pověra, že jedovatou houbu bezpečně poznáte podle hořké či pálivé chuti, nebo podle toho, že ji neokusují slimáci.

Skutečnost je však jiná. Naše nejjedovatější houba, muchomůrka zelená, chutná lahodně a nasládle. Slimáci ji navíc zcela běžně konzumují. Spoléhat se na chuťové testy je proto hazardem se životem.