Co se stalo s lidmi, kteří přežili Pompeje. Vědci odhalili jejich další osud
Foto: Pexels
3 min
Výbuch sopky Vesuv v roce 79 n. l. sice zničil Pompeje i Herculaneum, všechny jejich obyvatele ale nezahubil. Tisícům lidí se podařilo uprchnout. Vědecký výzkum zmapoval jejich osudy.
Reklama
Katastrofa neznamenala konec pro všechny
Když roku 79 n. l. vybuchl Vesuv a pohřbil pod tunou popela a kamení dvě bohatá města Pompeje a Herculaneum, neznamenalo to, že všichni jejich obyvatelé zahynuli. Naopak – většina z nich měla šanci uniknout. Erupce trvala přes 18 hodin a poskytla dostatek času k útěku. Důkazem jsou prázdné stáje bez koní a vozů, přístavy bez lodí a sejfy bez peněz a šperků.
Populární kultura obvykle zobrazuje Pompeje jako apokalypsu bez přeživších. Realita byla jiná. V troskách obou měst archeologové našli pouze zlomek z celkového počtu obyvatel. Kam se ztratili ti ostatní?
Osm let pátrání po jménech uprchlíků
Americký archeolog Steven L. Tuck z Miami University v Ohiu strávil osm let pročítáním desítek tisíc římských nápisů – od náhrobků po nápisy na zdech. Hledal unikátní jména typická pro Pompeje a Herculaneum v okolních městech po roce 79. Výsledek? Našel stopy po více než 200 přeživších ve 12 městech.
Většina uprchlíků se usadila severně od Vesuvu, mimo zónu největší zkázy. Zůstali co nejblíže domovu a spoléhali na staré sociální a obchodní vazby. Často se sdružovali s dalšími uprchlíky a vytvářeli nové komunity.
Někteří zbohatli, jiní skončili v bídě
Rodina Caltiliů uprchla do Ostie, velkého přístavu nedaleko Říma. Tam založili chrám egyptského boha Serapise a postavili si luxusní hrobku zdobenou nápisy a portréty. Sňatkem s jinou uprchlickou rodinou Munatiů vytvořili bohatý a úspěšný klan.
Obchodník s garum (fermentovanou rybí omáčkou) Aulus Umbricius se usadil v Puteoli (dnešní Pozzuoli), druhém největším přístavu Itálie. Tam obnovil rodinný byznys a prvního syna narozeného v novém domově pojmenoval Puteolanus – „Puteolanský“.
Ne všem se ale vedlo dobře. Fabia Secundina, vnučka bohatého obchodníka s vínem, skončila také v Puteoli, kde si vzala gladiátora Aquaria. Ten zemřel v pouhých 25 letech a zanechal ji v těžké finanční nouzi.
Tři chudé rodiny – Avianiové, Atiliové a Masuriové – uprchly do Nucerie (dnešní Nocera), asi 16 kilometrů východně od Pompejí. Rodina Masuriů tam vzala do pěstounské péče chlapce jménem Avianius Felicio. V Pompejích nebyl za 160 let římské vlády zaznamenán jediný případ pěstounství – sirotky vždy přijala širší rodina. Felicio pravděpodobně nikoho z příbuzných neměl.
Podpora státu
Římští císaři investovali masivně do obnovy regionu. Stavěli novou infrastrukturu pro vysídlené obyvatelstvo – silnice, vodovody, amfiteátry a chrámy. Náklady na obnovu nebyly předmětem debat. Uprchlíci nebyli izolováni do táborů ani nuceni žít v provizorních stanových městech.
Všechny známky naznačují, že komunity vítaly přeživší s otevřenou náručí. Mnozí z nich otevřeli vlastní podniky a zastávali pozice v místních vládách. Stát zajistil, aby nové populace a jejich komunity měly zdroje a infrastrukturu k obnově života.
Přeživší tedy dostali šanci začít znovu a přispět k prosperitě nových domovů. Katastrofa jim vzala domy, ale nikoli naději na budoucnost.
