Vznešení a atraktivní Mayové museli šilhat, mít propíchnuté uši, pyje a deformovanou lebku již od narození

„Mnoho Mayů mělo masitý, zahnutý orlí nos, což byl s deformovanou lebkou a šilhavostí idealizovaný typ krásy – viděný na výjevech v Palenque, Copánu či Yaxchilánu. Nos hrál značnou roli, a to nejen kvůli piercingu: jeden františkán píše o obřadu pechni, kdy byl obětovanému nejprve nos rozdrcen.“

Podle etnohistorika Erica S. Thompsona měli „čistokrevní Mayové rovné nebo někdy mírně vlnité vlasy a tmavé hnědé oči“. Oční víčka doplňoval záhyb, jenž dává očím mandlový tvar, tak typický pro mayské plastiky, přibližuje ve svém článku Skalpy i kohouty: Přehled vlasových úprav v tradičních kulturách Ameriky pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia Martin Rychlík, český etnolog, historik kultury a vědecký novinář, autor knih o dějinách tetování či vlasů.

Přečtěte si také

Krásně stavění Indios aneb Jaké vlasové kreace spatřil Kolumbus po vylodění u Nového světa

25. 4. 2023

Deformace lebky novorozeňat

Na kultovním základě Mayové praktikovali umělou deformaci lebky novorozeňat. Zplošťování čela začínalo u dětí již pět dnů po porodu. Hlava dítěte se upevnila mezi dvě prkénka a její původní tvar byl zplošťován, aby vznikl dozadu zešikmený profil hlavy. (Vidíme ho na všech mayských vyobrazeních a reliéfech). Zploštělá hlava měla podle tehdejšího mínění vznešený výraz a lépe se hodila i k nošení nákladů!

Šilhání

Za další důkaz vznešenosti bylo pokládáno šilhání. Mayové věřili, že šilháním je člověk atraktivnější pro opačné pohlaví. Vyvolávalo se rovněž, jako u zploštělých lebek, uměle. Matky zavěšovaly dětem do kadeří nad čelem, těsně před oči, kuličky z pryskyřice a jim nezbývalo nic jiného, než začít šilhat. Sám bůh Itzamna je zobrazován šilhavý.

Propichování uší a pyjů

Dle františkána Diega de Landy, jenž v letech 1549-1562 působil na Yucatánu, si Mayové propichovali uši i i pyj. „Bylo strašné viděti, jak na tom obřadu lpěli. Skupina Indiánů, kteří se chtěli takto obětovat, měla pak pohlavní údy úplně proděravělé... a skrze otvory protáhli šňůru,“ stojí v díle Relación de las Cosas de Yucatán (1566), jež je pro historiky nepostradatelné. Ovšem i proto, že právě Landa dal spálit desítky mexických kodexů. Taková „misijní činnost“ byla trnem v oku Bartolomeovi de Las Casas, jenž roku 1552 jako první pranýřoval skutky v Novém světě. A z Yucatánu vybral i případ, jak se také šířilo křesťanství. Jeden Španěl „vybídl synka urozeného Indijce, aby s ním odjel. Když dítě odpovědělo, že nechce opustiti vlast, hrozeno mu bylo uřezáním uší. Když hošík na tom trval, Španěl tasiv dýku oba boltce mu uťal, a když dítě setrvalo, uřízl jemu nos s částí rtu, směje se přitom, jako by jemu byl toliko za vlasy vytahal...“.

Přečtěte si také

Silně páchnoucí vysoké drdoly Eskymaček: Styling i mytí vlastní močí, barva stuhy jako ne/zájem o…

18. 2. 2023

Zvláštní „paráda“

Z náboženských důvodů byla obě pohlaví znetvořena v obličeji od odebírání krve. Ženy se malovaly i tetovaly. Na tetování měly specialisty. Muži se líčili červeně na celém těle, ženy celé mimo obličej. Ženy užívaly též vonných gum a voňavek. Pemzou si opilovávaly zuby do špiček (a vkládaly do nich jadeit), což prý zvyšovalo jejich krásu.

Přečtěte si také

Chtivý Eskymák odtáhl ženu za vlasy na palandu. Aby mu neutekla, poškrábal jí chodidla

12. 3. 2023

Největší parádník

Obzvláště naparádění byli vládci – tím nejvyšším byl halachuinic, tedy „opravdový muž“ s extra zploštělou lebkou. Oholená tvář byla tetována a zjizvena. Proděravělými boltci se dalo prostrčit i vajíčko, zuby byly opilované. A do dlouhých vlasů se vplétaly šperky: „Ozdoba hlavy měla monumentální rozměry; často byla vysoká jako její majitel. Sestávala z dřevěné či pletivové masky. Na základně trůnila umělecky vypracovaná okrasa z per, ze které splývalo zeleně zářící peří z quetzala jako vířivá kaskáda,“ což naznačují malby v Bonampaku, popisuje ve svém článku pro mezinárodní kulturologický časopis Culturologia český etnolog, historik a novinář Martin Rychlík.