Kdo koho brzdí a kdo víc pracuje aneb Co si Čína vybájila o USA

Kdo koho brzdí a kdo víc pracuje aneb Co si Čína vybájila o USA

Foto: gioiak2 / Depositphotos

Publikováno:
3 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Americká supervelmoc byla vždy pro čínskou politickou elitu zvláštní fascinací, ale vždy pro ni byla také zdrojem nejistoty. Vzhledem k této obsedantní fixaci na Ameriku politolog Graham Allison jasně zasáhl nerv, když použil v roce 2012 metaforu „Thukydidovy pasti“ k popisu čínsko-amerických vztahů. 

Thukydidova past je termín popularizovaný americkým politologem Grahamem Allisonem k popisu jasného trendu k válce, kdy nová, rostoucí mocnost hrozí nahradit existující velmoc jako mezinárodního hegemona (vládce – pozn.). Byl vynalezený a hlavně používaný k popisu potenciálního konfliktu mezi USA a Čínou, vysvětluje web De Luce.

Na základě citátu starověkého athénského historika a vojevůdce Thúkydida v jeho Dějinách peloponéské války, který uvedl, že „válka Athén a strach, který vyvolaly ve Spartě, učinily válku nevyhnutelnou" Allison použil termín popisující trend k válce, kdy rostoucí mocnost (jejímž příkladem jsou Athény) zpochybňuje postavení dominantní mocnosti (příkladem je Sparta). 

Thúkydidés (1.st. př. n. l.), řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války.
Thúkydidés (1.st. př. n. l.), řecký historik, politik, autor klasického díla Dějiny peloponéské války. | Zdroj: shakko / Creative commons, CC-BY-SA

„To, co se stalo ve starověku mezi Athénami a Spartou, jak popisuje Thukydides, nyní ohrožuje vztah mezi Čínou a USA. Taková varování jsou samozřejmě v rozporu s vlastní rétorikou Číny o mírovém vzestupu země“, uvádí se ve studii Strategická rivalita mezi USA a Čínou, kterou v roce 2020 pro Německý institut pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti představila Barbara Lippertová a Volker Perthes.

Brzda a tvrdá práce

Z čínského pohledu je tento vzestup přirozený a nevyhnutelný. Frustrovaná, rozhádaná Amerika (o to markantnější by to bylo z aktuálního pohledu – pozn.) se naproti tomu snaží, jak to vidí Peking, „uchovat si vlastní nadvládu geopolitickým zadržováním Lidové republiky a brzděním jejího ekonomického, technologického a vojenského rozvoje“.

Reklama

Podle autorů studie jsou Číňané „přesvědčeni, že za jejich vlastní úspěch v posledních čtyřech desetiletích není zodpovědná americká slabost, ale především tvrdá práce a vynalézavost čínských lidí, obchodní dovednosti jejích společností a chytrá, prozíravá politika Číny, pekingské vlády a vedení strany“.

Realita zkreslená cenzurou

O skutečném vnímání USA v Číně lze jen spekulovat, protože oficiální prohlášení a zastoupení v oficiálních médiích jsou přísně kontrolovány, zatímco akademické publikace buď podléhají autocenzuře, nebo mají druhé straně předat určitá politická sdělení.

Dvojjaký pohled

Současný pohled Číny na USA a Západ je odpovídajícím způsobem rozpolcený. Na jedné straně je pro Číňany Amerika fascinující svou schopností inovovat, svou ekonomickou silou, svými univerzitami, vojenskými schopnostmi a také svým politickým systémem; to vše vzbuzuje v Číně respekt a obdiv. Na druhou stranu, vzhledem k vlastním bolestným zkušenostem, obyvatel Číny přistupuje k Západu s odstupem a nedůvěrou.

Čína přiznala, že nastala hluboká deziluze

„Západní reputace navíc značně utrpěla kvůli globální finanční krizi, americkým vojenským intervencím na Blízkém východě a Trumpově nevyzpytatelné politice,“ komentovala tehdejší situaci Barbara Lippertová. Čína v té době nakonec otevřeně přiznala, že podcenila hrozbu, kterou představoval - a dnes, o čtyři roky později, můžeme říct, že může i nadále představovat - tehdejší prezident USA Donald Trump.

Reklama
Reklama