Potrestání žen ve středověku nebylo jen tak. Nejšílenější druhy mučení jsou až neuvěřitelné
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Uráženy, ponižovány, bity, vyháněny, mučeny... Takový je osud "něžného pohlaví" napříč historií. Přestože naše současná společnost konečně považuje ženy za zcela svéprávné osoby, v minulosti tomu tak bylo jen zřídkakdy.
Reklama
Ve středověku bylo kruté týrání dokonce speciálně určeno především dámám. Ženy byly mučeny, aby potlačily svou sexualitu, umlčely svůj jazyk a přizpůsobily se standardům krásy. Nejvíce ze všeho však byly ženy nuceny podstoupit mučení, aby byl zlomen jejich svérázný duch a ony se podřídily mužům.
5 nejhrůznějších způsobů mučení žen ve středověku
Většina metod a pomůcek, které muži za účelem této krutosti vytvořili, měla za cíl ženské oběti ponížit. Mnohé z těchto mučicích nástrojů používaných na ženách vykazují zjevný sexuální sadismus, který metody mučení používané na mužích jednoduše neměly. Níže jsou uvedena zařízení vytvořená pouze za účelem znetvoření genitálií a dalších sexualizovaných částí těla, tj. prsou, ženy. Většina těchto metod mučení byla zrušena již před staletími, nicméně několik z těchto barbarských trestů se praktikuje dodnes.
Rozparovač prsou
Rozparovač prsou byl děsivý přístroj, který svým obětem působil nesmírnou bolest. Nástroj se skládal ze dvou velkých špičatých hrotů, které, jak už název napovídá, se ženám zařezávaly do prsou a strhávaly tak tkáň z těla. Příležitostně se hroty také zahřívaly. Byl určen k mrzačení těl svobodných matek a žen obviněných z cizoložství.
Dle webu Ranker.com skončilo používání tohoto nástroje již v průběhu středověku.
Scoldova uzda
Ke zkrocení příliš hlasitých žen se zrodil nástroj trestu zvaný Scoldova uzda. Tato uzda byla trestem pro ženy, které byly považovány za příliš hlučné nebo bouřlivé pro tehdejší společenské normy. Uzda byla stejně bolestivá jako ponižující. Udidlo připomínající masku, často opatřené rohy a maskou s hrůzostrašnými rysy, nutilo svou nositelku mít ostrý kovový roubík, který držel jazyk a doslova umlčoval hlas nositelky.
Znásilnění
Znásilnění se v historii používalo jako prostředek mučení. Například během nankingského masakru japonští vojáci znásilnili a zavraždili tisíce čínských žen.
Znásilnění se používá také jako metoda k získání přiznání od vězňů. Amnesty International zjistila, že v mexických věznicích se znásilnění "běžně" používá k donucení žen k přiznání. Také věznice v Íránu byly obviněny z bití a znásilňování vězeňkyň a teroristické organizace jako ISIS používají znásilnění jako prostředek mučení žen stále.
Znásilnění je pravděpodobně nejstarší a nejtrvalejší existující metodou mučení žen.
Opilecký plášť
V Anglii se v 16. a 17. století opilecký plášť běžně používal jako trest za opilství na veřejnosti, byl však také speciálně upraven pro promiskuitní ženy. Název opileckého pláště poskytuje poměrně bohatou představu o jeho zařízení, kterým je dřevěný sud – prázdný sud od piva – nošený jako košile, s jedním otvorem pro krk a dvěma otvory pro paže. Tento neuvěřitelně těžký sud byl bolestivý i ponižující; jeho nositelé museli pochodovat ulicemi města a poslouchat urážky zostuzující jejich chování.
Amputace
Ačkoli není amputace tak kreativní jako ostatní mučicí nástroje na tomto seznamu, má obrovskou nevýhodu - je bolestivá a trvalá. Tělo starověké Číňanky z doby před asi 3 000 lety bylo nalezeno s amputovanýma nohama, ale jinak v dobrém zdravotním stavu, a vše nasvědčuje tomu, že se jednalo o starověký čínský trest zvaný „yue“, který se používal za více než 500 různých přestupků, včetně podvodů a krádeží.
Encyklopedie Britannica také uvádí, že ve starověkém Egyptě a Byzantské říši byl běžný i jiný typ amputace: amputace nosu, tzv. rinotomie, která byla trestem pro cizoložné ženy, ačkoli se jako trest za různé zločiny používala ve středověku a starověku i jinde.
Zajímavé ovšem je, že cizoložný muž mohl vyváznout s mnohem mírnějším trestem – například pokutou nebo výpraskem.
