Naši pravěcí předkové nebyli fajnovky, jedli jako hyeny
Foto: Abdelrahman Hassanein / Shutterstock
Když první pralidé slezli ze stromů a začali se pohybovat po dvou bohatými revíry v Africe, patřili mezi nejvýznamnější pojídače zdechlin černého kontinentu. Ano, opravdu je řeč o našich dávných předcích, kteří se od masožravých predátorů „učili“ být sami masožravými predátory.
Plnili funkci hyen, které dojídají zbytky po lvech a dalších kočkovitých šelmách. Lvi a jejich příbuzní nechávali prvním lidem dost masa na kostech, což byl snadný zdroj bílkovin. Podle paleontologů jsme tedy byli nejspíš dojídači zbytků mrtvých zvířat, teprve potom jsme se sami stali krvelačnými a obávanými lovci, kteří dělali promyšlené lovy na jiné obratlovce, ptáky či plazy.
Doktorka Briana Pobinerová si podle Dailymail všimla, že moderní lvi nechávají na své kořisti velké množství zbytků, které po nich dojídají hyeny. Spočítala si tak, že pokud vedle lvů žili předkové člověka, museli si těchto zbytků všimnout a určitě je při své inteligenci nenechali bez povšimnutí. Podle ní tak člověk vzpřímený – Homo erectus – byl vlastně… mrchožrout.
„První lidé sbírali mrtvoly zvířat, které měly velikost od středních zvířat typu pakoně až po ty největší dnes vzácné slony, živili se též zvířaty z otevřených savan a pralesů. Pravděpodobně vše, co nebylo moc shnilé, bylo pro ně dobré,“ tvrdí Pobinerová. Právě schopnost přizpůsobit se – vedle aktivního lovu – dojídání zbytků po jiných vedla k rozmnožení druhu Homo, jeho prosperitě a následně i evolučnímu pokroku.
Ve své studii Pobinerová dokonce spočítala energetickou hodnotu zdechlin zanechaných lvem. Například ty z pakoně mohly obsahovat až 2 200 kilokalorií a ze zebry 6 080 kilokalorií. To už stačilo k obživě rodinky druhu Homo erectus.
„Tato studie podporuje hypotézu, že pasivní sbírání masa z opuštěných zbytků po velkých kočkách bylo vysoce výnosnou, i když pravděpodobně i nebezpečnou strategií prvních hominidů,“ uvádí dále doktorka Pobinerová v článku pro odborný časopis Human Evolution.
