Bydlení za 1. republiky: Jak se žilo v době, kdy se o slovo přihlásila elektřina
Foto: powerofforever / istockphoto.com/
5 min
Tentokrát se zaměříme na bydlení ve městech. To se velice lišilo od bydlení na venkově. Stejně tak byl propastný rozdíl mezi úrovní bydlení těch, co měli hluboko do kapsy a těch zámožných. Poloha bytu, stejně jako jeho vybavení a zařízení, byly výrazem sociálního statutu rodiny.
Byty sociálně slabších vrstev byly obvykle tvořeny jednou nebo dvěma místnostmi, zařízení bylo jednoduché a prosté, některé byty byly ve starší zástavbě činžovních domů a označovaly se jako byty bez uzavření, což znamenalo, že nebylo k dispozici vlastní sociální zařízení. Modernější výstavba nabízela byty pod uzavřením, s vlastním sociálním zařízením. Zámožné pražské rodiny hledaly bydlení ve vilových čtvrtích, které se po vzniku Velké Prahy objevily v okrajových zelených částech města, například na Ořechovce, Hanspaulce nebo na Babě.
Pokrok byl nejvíce viditelný u střední třídy
Největší změny v prvorepublikovém bydlení byly patrné u středostavovských rodin, které bydlely nejčastěji v tří až čtyřpokojových bytech činžovního domu. V meziválečném období se stal samozřejmostí pokojík pro služku nebo kuchařku, který v předválečném období chyběl a personál spával v kuchyni.
Kuchyně přestala být středem domácího života, jak tomu často bylo před první světovou válkou. Rodina v kuchyni žila, jedla a někdy i spala. V moderním pojetí se domácí život přestěhoval do obývacího pokoje a kuchyň se stala doménou kuchařky a dalšího pomocného personálu. V moderní kuchyni byl důraz kladen na rychlejší pohyb po místnosti a tomu se přizpůsobovalo vybavení.
Dominantou kuchyně se stala americká kredenc, moderní kus nábytku, vhodný na uložení nádobí, příborů, různých drobností a dokonce i potravin. K vaření sloužil kachlový sporák s troubou a na mytí nádobí byl určený vysouvací stůl, který možná ještě někdo opatruje na chalupě dodnes. Samozřejmostí bylo vybavení moderními přístroji.
Součástí koupelny s bílými kachlíky byla vana se sprchou a měděný válec na ohřev teplé vody. V místnosti byla většinou dvě umyvadla a skříňky.
O slovo se přihlásila elektřina
Zatímco do dvacátých let bylo nejběžnějším osvětlením to plynové, stále více se rozšiřovalo svícení elektřinou. Do kuchyní tak postupně kromě zavařovacích hrnců, ručních mlýnků a lisů začaly pronikat elektrické přístroje.
Překvapivě si mnoho lidí vůbec neuvědomovalo, jaký komfort elektřina do jejich života přinese a někde se změny neprosazovaly snadno. Lidé byli zvyklí na plyn a elektřiny se báli. Měli představu že vyhoří. Obavy panovaly i kolem ceny, která bývala u všech novinek vyšší.
Elektrické podniky a boj o zákazníka
Přestože už v roce 1881 Pražané mohli spatřit první Křižíkovy oblouky jako veřejné osvětlení a o pár let později je nahradily žárovky, nedůvěra k elektřině byla velká. Elektrické podniky založené roku 1920 se nakonec dočkaly úspěchu, když se k městu připojily oblasti na periferii a vznikla Velká Praha s větším zájmem o přívod elektřiny do domácností.
Výborným tahem bylo v roce 1935 otevření moderního sídla Elektrických podniků v Holešovicích. Největší kancelářský objekt v Praze nabízel i cvičné kuchyně s elektrospotřebiči, kde si hospodyňky mohly zkusit uvařit. V objektu byly i léčebné lázně, čítárna, knihovna a jídelna. Vše bylo samozřejmě klimatizované a vytápěné horkým vzduchem. V místě se daly rovnou nakoupit elektrické přístroje.
Právě tento rok se stal mezníkem pro úspěšnou propagaci elektrické energie. Začal vycházet časopis Elektrická služba, který označil elektrifikaci domácnosti za záchranu moderní ženy. Před vyčerpáním z domácích prací a zevšedněním pro partnera ji měla zachránit právě elektřina.
Redaktorka tohoto časopisu nabádala moderní ženy
Pryč s opelichanými košťaty, smetáky a kartáči, s nehygienickými hadry, pryč se starými žehličkami, začouzenými pánvemi, kouřícími a stále popelem naplněnými kamny. Se vším tímto inventářem do muzea,
psala v Elektrické službě.
Zároveň nabízela leštičky podlah, vysavače prachu, stejnoměrně teplou žehličku, elektrickou troubu, ledničku, ventilátor, mlýnek, elektrická kamna, ale také masážní a depilační přístroje. Samozřejmě všechny tyto vymoženosti byly ve své době poměrně nákladné a nemohl si je dovolit každý. Prodejny však nabízely splátkový prodej a dokonce za poplatek si bylo možné zboží zapůjčit.
Lákavé nabídky
Pro lepší elektrifikaci dokonce zákazníci, kteří se rozhodli svítit elektřinou, dostávali žárovky zdarma a dokonce jim byl k dispozici zdarma servis, když bylo třeba žárovku vyměnit.
Holešovice, které byly blízko elektrárny, byly čtvrtí, kde se začaly budovat nové bytové komplexy přímo se zavedenou elektřinou už v roce 1932. Výstavu moderní domácnosti, která byla v tomto komplexu zřízená, navštívilo během týdne přes dvacet tisíc lidí. V roce 1935 už stálo takových moderních bytových domu v Praze padesát.
Králem moderní výstavby byl Skleněný palác v Bubenči. Investorem byla Zemská banka a na ničem se nešetřilo. Budova měla americkou klimatizaci, tiché rychlovýtahy, topení vedlo stropem, koupelny měly vyhřívané podlahy i stěny. Byty doplňovaly lodžie, balkony a zimní zahrada. Na střechách se mohly unavené hospodyňky opalovat, pánové měli ve vnitřním dvoře hřiště a tenisové kurty. Tento luxus si užíval například režisér Jiří Krejčík, který v něm bydlel od roku 1959 a do své smrti v roce 2013.